Jak se povedl 1. politologický barcamp?

July 21, 2011

V posledních letech se v Česku a na Slovensku objevilo několik barcampů (součást širšího fenoménu tzv. „ne-konferencí“) zaměřených na IT, webové technologie a startupy. Díky tomu, že mě zajímají jak web a média, tak politologie, napadlo mě přenést tento formát mezi politology. 4. června 2011 se tak konal první non-IT barcamp v ČR.

Rád bych předal co nejvíce informací o organizaci podobné akce dál, tak bude tento článek trochu delší – ale po dočtení doufám budete trochu blíž k tomu, abyste uspořádali vlastní barcamp, nebo se alespoň nějakého zúčastnili. Kvůli délce ovšem raději předem odpovím na otázku položenou v titulku: „Skvěle!“

Co je to barcamp?

Barcamp je menší neformální konference, jejímž jediným pravidlem je, že pro účastníky musí být vstup zdarma (více informací naleznete na oficiálních stránkách). Podstatnou vlastností barcampu je snaha o to, aby maximum přítomných zároveň přednášelo a aby vznikala co nejsilnější interakce mezi všemi.

Samotný program se na barcampech často vytváří až na místě – účastníci nabídnou témata a společně se odhlasují nejzajímavější přednášky, ty se pak konají. Nicméně vzhledem k tomu, že to byla první akce podobného typu mezi politology, sestavili jsme přibližný program předem.

Pro posílení vazeb a komunikace jsem se ve dvou prvcích nechal inspirovat pražským Clevisáckým barcampem (moc díky @VitekJezek za rady s organizací):

• crowdsourcovaným obědem, kdy každý účastník přinesl něco dobrého a z toho vznikl obědový raut s rozličnými jídly a
• hlasovací soutěží s cenami, v níž mohl každý účastník „olajkovat“ co se mu líbilo: přednášku, jídlo nebo samotného účastníka. Pro potřeby politologické akce jsem přidal vtípek – každý účastník získal samolepky podle svého politického přesvědčení (pravice/levice) a ceny byly udělovány nejen za nejvyšší počet „lajků“, ale i za levicové a pravicové „lajky“.

Jak probíhala organizace?

Akci jsem začal plánovat asi tři měsíce dopředu, jako komunikační kanál jsem vybral Facebook – což se nakonec projevilo jako handicap, protože dosáhnout na fanoušky Stránky na FB je docela obtížné (hromadné zprávy končí v hluboko schovaném inboxu a při snaze odeslat osobní zprávu více lidem reaguje FB blokováním). Lepší by bylo rovnou využít formuláře s e-mailem a nějaké minimalistické přehledné webové stránky (např. webnode nebo weebly).

Pro rozšíření zprávy jsem o předání informací o konání barcampu požádal několik vyučujících na domovské fakultě (Fakulta sociálních studií [FSS] MU), rozeslal e-mail různým lidem, kteří se tou dobou účastnili konferencí na FSS a oslovil osobním e-mailem všechny dohledatelné české studenty doktorského studia na politologii a mezinárodních vztazích (obzvláště vtipné bylo, že z doktorandů odpověděli celkem tři, a všichni tři se omluvili, že jsou v zahraničí – ostatní neměli alibi :-)). Počítal jsem s účastí mezi 60–80 lidmi, ale v registraci objevilo něco přes 30 lidí, z nichž někteří nakonec nedorazili.

Přednášek se objevilo jedenáct, na barcampu se jich s drobnými změnami konalo deset. Společně se dvěma diskusními bloky to bohatě vystačilo na osmihodinový program a ještě jsme protahovali.

Místo konání nebylo dlouho jisté, protože na vlastní fakultě nyní řešíme způsob, jak by studenti měli získávat přístup k využívání učeben v době, kdy se v nich nic neděje. Nějakou dobu jsem uvažoval o přesunutí akce do blízké kavárny, což by nejspíš znamenalo několik nových problémů, především s technikou – nakonec jsem se tedy smířil s tím, že zaplatím za nájem (díky zisku záštity katedry nájem činil ne pět, ale čtyři tisíce korun). Nájemné i jiné náklady pokrylo stipendium, o něž jsem žádal jen pár týdnů předem, takže jsem si prožil trochu adrenalinové období – potvrzení přiznání stipendia dorazilo až v týdnu po konání barcampu (stipendium ale vystačilo i na odměnu pro organizátory, viz shrnutí na konci článku).

Poslední dva týdny jsem si k organizaci přibral kolegu Pavla Šímu (dělali jsme společně již více projektů předtím), který vhodně doplnil některé mé slabší stránky a pomohl mi s přípravou materiálů a programu a zejména s organizací na místě. Co se týče materiálů, bylo potřeba vytisknout visačky a koupit k nim řemínky, vytisknout přednášky, navigační plakáty a lajkovací samolepky, vyrobit placky a nakoupit potřeby k obědu, nějaké pití a rezervní baterky pro nahrávací techniku. V programu nakonec vykrystalizovaly tři přednáškové bloky – 1) vztah mezi politology a aktivisty/žurnalisty, 2) politologické studentské organizace a 3) vlastní politologická činnost studentů. Mezi ně se vešly diskusní bloky, jeden těsně navázaný na první přednáškový blok, druhý o rozdílech mezi fakultami a vztazích mezi fakultami a jejich studenty/studentskými organizacemi.

Jak to dopadlo?

Poslední noc přišla dvě oznámení o zrušení přednášky a několik odřeknutí účasti. Ještě ráno několik lidí nedorazilo. Účastníků bylo méně, než jsem očekával, ale podařilo se pokrýt slušné množství pracovišť v ČR a na Slovensku, ačkoli nadpoloviční většina účastníků byla z Brna. Nicméně akce jako taková dopadla lépe, než jsem si vůbec dokázal představit.

Ráno bylo poněkud hektické a nervózní, ale pak už barcamp zahájil Michal Škop (na obrázku výše) se svou přednáškou a vše se rozběhlo – včetně širokých diskusí, které v českém akademickém prostředí nejsou úplně běžné. Pavel Šíma moderoval zajímavý diskusní blok (politologové/aktivisté), který se stejně jako přednášky z prvního a třetího bloku brzy objeví online (během druhého bloku jsem bohužel nesprávně nastavil kameru). Všechny přednášky se povedly a publikum bylo stále aktivní, přestože jsme program nakonec i trochu natáhli (na záznamu je vidět, že během poslední přednášky je už v místnosti šero – to však způsobil déšť, nikoli padající tma :-)). Druhý blok ukázal zásadní rozdíly mezi způsobem interakce mezi studenty a vedením fakulty, zatímco ve způsobu výuky se jednotlivé katedry politologie zdají zcela neporovnatelné. Po skončení programu jsme ještě poseděli v blízké kavárně Falk.

Na společný oběd skutečně každý donesl něco „ze své zahrádky“, takže bylo možné ochutnat uzené, dva druhy zapečených těstovin, masové štrúdly a dokonce i všelijaké koláče a cukrovinky. Jídla bylo tolik, že zbylo i na snídani pro posledních několik účastníků, kteří přespali v Brně.

Úspěch měla i „lajkovací“ soutěž, vítězové u svých aktivit shromáždili něco kolem 40 samolepek (na obrázku jsou vidět červené - „levicové samolepky“ s Johnem Rawlsem a modré, „pravicové“ s Robertem Nozickem). Cenami byly knihy i dobroty.

Jako organizátor můžu říct, že radost v průběhu a po skončení akce byla neuvěřitelná. Doporučuji :-)

Kolik to stálo?

Díky stipendijní podpoře byl nakonec barcamp bezproblémový, stipendium bylo nakonec i skutečně částečně využito jako odměna organizátorům :-) Nejspíš by byl zvládnutelný i bez ní, kdyby samotný nápad přišel dřív (první diskuse o barcampu proběhly na dubnovém Obilním čtvrtku, což je naše lehce intelektuální bytová párty, konající se vždy první čtvrtek v měsíci) a bylo by možné více položek v rozpočtu dojednat se sponzory. Nicméně, jsem opravdu rád, že napoprvé nebylo nutné naplnit podmínky sponzorů (např. snížený počet účastníků bych asi obtížně vysvětloval).

Poděkování

Poděkování patří především všem účastníkům, zejména přednášejícím, díky kterým akce mohla proběhnout. Zároveň děkuji také kolegovi Pavlovi Šímovi, který mi velice pomohl s organizací a automaticky převzal moderování začátku akce, když jsem ještě dodělával slajdy k vlastní přednášce. Ještě jednou děkuji Vítkovi Ježkovi za zprostředkování informací o pražském barcampu, který organizoval. Díky patří doc. Stanislavu Balíkovi, který akci jako vedoucí Katedry politologie FSS zaštítil, díky čemuž bylo snadnější dosáhnout na stipendium a snížit nájem. Výrazně děkuji též Michalu Škopovi, resp. KohoVolit.eu, kteří z vlastní iniciativy přespolním studentům proplatili jízdné, a Simoně Peckové, která celou akci nafotila. A všem ostatním, kterých se akce dotkla a ochotně se mnou jednali či diskutovali. Díky!

P. S. Pokud vám v článku něco schází, ptejte se. Odpovím či doplním.