Největší deficit Týdne neklidu

March 5, 2012

Studenti bojují proti politizaci vysokých škol a proti politizaci protestů proti reformě. Co to vlastně ta politizace je?

Špatně chápaná politizace je odvozená od osoby politika. A od běžného českého politika by si pes kůrku nevzal. Účast politiků kdekoli je špatná, protože jsou zlí a zákeřní. Politizace však není podřízení se politikům.

Politizace souvisí s politikou, nikoli s lidmi „v oboru“. Právě nedostatek politiky je největším deficitem Týdne neklidu, ale zároveň je v tomto ohledu velkou nadějí. Politika je prostorem pro debatu o tom, jak spravovat to, co sdílíme s ostatními. Debat se v průběhu týdne konalo mnoho, často však šlo o pouhé přesvědčování ostatních o vlastní pravdě.

Politizací se něco stává zpochybnitelným. Kdysi dávno bylo dané, že panovník má mandát od Boha. Když došlo k politizaci panovníkova mandátu, bylo možné se bavit: „vychází od Boha? Nebo od někoho jiného? Co třeba, kdyby vycházel od lidí?“ Podobně bylo politizováno volební právo žen. Dříve jasný nesmysl proměnily sufražetky ve věc spornou – a v tomto sporu později zvítězily.

Politizace vysokého školství s sebou nese zpochybnění všech jasných názorů na jeho smysl. Myslíte si, že vysoké školství je tu jen pro zlepšení pozice absolventů na pracovním trhu? Prásk, nemáte pravdu, ale názor. Myslíte si, že vysoké školství má rozvíjet člověka, aby přispěl společnosti? Prásk, další názor. Do politické debaty není možné přicházet s „pravdou, která přece musí být každému jasná“. Každý přináší vlastní názor a musí jej hájit argumenty. Každý musí nejen mluvit, ale i naslouchat. Často může existovat více různých názorů vedle sebe. Kdykoli někomu sdělujete svůj názor či debatujete o společných (veřejných) věcech, děláte politiku.

Současná situace nejen ve vysokém školství je odpolitizovaná tím, že si mnozí myslí „všechno je jasné, akorát ostatní to nechápou“. Pouze tehdy, kdy dovedeme pochybovat o vlastní pravdě, můžeme skutečně dosáhnout debaty. Teprve v debatě se můžeme pokusit najít řešení přijatelné pro všechny.

Pojďme společně znovuobjevit politiku. Nedovolme podřízení škol státním politikům. Naopak, pojďme politizovat vysoké školy i naše protesty. Pojďme debatovat o smyslu univerzit. Pojďme se ptát, proč protestujeme. Nezastírejme, že máme názor. Nezastírejme, že máme různé názory. Pojďme dělat politiku. Staňme se my samotní politiky – třeba i jen co se reformy vysokých škol týče. Jen tak může i samotným politikům dojít, co po nich vlastně chceme.