Proč přednáším?

před 4 lety — 20. 3. 2013

Na cestě z restaurace U krbu se mě Jeanne Trojan zeptala, jak jsem se naučil přednášet. Tehdy jsem řekl nějakou hlupinu, ale hodně jsem o tom přemýšlel na noční cestě k taxíku přes promrzlý Vsetín – bylo hodně pod nulou a já měl spánkový deficit pěstovaný tři týdny. A tak nějak mi to v té hlavě roztálo až teď.

Přednášení je pro mě forma networkingu. Na afterpárty neumím přijít k někomu cizímu bez důvodu, který dokážu snadno formulovat jednoduchými slovy. Tak musím vytvářet důvody, proč by ostatní měli chodit za mnou. Takto to zní jednoduše, ale jak jsem se k tomu dostal?


Na střední jsem nesnášel jakoukoli činnost předváděnou před ostatními. Od zoufalých pokusů o shyby a kliky až po přednášení poezie. Přestože mi časem memorování poezie začalo dávat smysl (nejvíc za to mohl asi Antonín Sova), po předstoupení před ostatní jsem se nezmohl ani na ledabylou mušku zlatou. Snad za to mohla i moje zatím nepřekonaná řečová vada, neschopnost vyslovit pěkné „R“. Autorům názvů jako Pur, Jar a Ariel bych snad ještě dnes rád zlomil klíční kost – a mohu-li, dodnes se vyhýbám pultovým prodejnám.

Akademické debatování

Někdy na počátku studia výšky jsem si řekl, že s tím něco udělám (a vystoupím ze své komfortní zóny, jak se dneska říká). Zapsal jsem si kurz akademického debatování a šel po hlavě do asi nejobtížnější formy diskuse před publikem. Debatér má sedm minut na obhajobu teze (se kterou možná ani nesouhlasí) a musí rychle reagovat na připomínky oponentů i proslovy těch, kteří mluvili před ním. A nesmí se zastavit – cílem je přesvědčivost a váhání není přesvědčivé.

Maximální soustředění na obsah mi ohromně pomohlo – zapomněl jsem vnímat nízkoúrovňové procesy, jako jen třeba právě mluvení. Bylo to skvělé. (Navíc jsem zjistil, jak s trochou soustředění dokážu obhájit tezi, se kterou nesouhlasím – najít spoustu argumentů, které mě dřív míjely.)

Později jsem díky různým školním projektům zjistil, že s dobrou přípravou to může být podobně skvělé docela často (k sebejistotě mi pomohla i příprava slajdů, když to bylo možné).

Přednášející

Poprvé jsem si připravil minipřednášku na @pppscz na téma GTD. Nakonec jsem se o slovo nepřihlásil :-) (Pro srandu králíkům jsem nahrál slajdu na slideshare.) Z jednoho slajdu pak vznikl článek na tomto blogu „Jak si plánujete učení?“. Mezitím jsem ale odpřednášel na fakultě spoustu drobných věcí a měl jsem z toho všeho dobrý pocit.

V roce 2010 jsem začal dělat na pokusu o startup, aplikaci pro evidenci výdajů mezi spolubydlícími Kari (dnes ve stádiu tichého života v ústraní). Díky tomu jsem si zkusil přednášet ve fiktivních výtazích (žánr elevator pitch) – forma mi sedla, protože každá věta musela dávat smysl, ale nemusel jsem znát text slovo od slova – protože jsem mluvil o tom, co jsem znal, že. Přednášková content strategy :) V říjnu 2011 jsem si zkusil přednášku na Barcamp v Brně pro dvě sta lidí – a stálo to za to. Díky krátkým prezentacím a především této barcampové jsem objevil ono „proč“ – najednou jsem se měl na párty s kým bavit :-)

Moudra otce Fourata

Mám za sebou pár roků přednášení, takže zatím nevím, co dělám dobře a co špatně. Vím, že je třeba se zlepšovat. Ale psaní je obdobně jako přednášení dobrý způsob, jak si něco srovnat v hlavě. Tady jsou nějaké mé zkušenosti:

Nějaké otázky

Máte nějaké otázky či zkušenosti, které se bijí s těmi mými? Budu rád, když se objeví v komentářích – tady, na twitteru nebo kdekoli jinde. Pravda je jedna, ale nic není univerzální :)

← archiv