Strategie zaměstnanosti

August 27, 2009

Ještě jedno krátké ohlédnutí za mou epochální cestou do Prahy (ano, pro vesničanobrňáka je to opravdu zážitek!).

Zaujaly mě záchodky na nádražích, jak na Hlaváku, tak na Florenci; a to nejen cenou. Ač totiž u vchodu stojí superspeciální automaty, které vydávají slevněnky na bagety, otáčí turniketem apod., jsou doplněny i o tradiční paní (jejíž pozice bývá na UP inzerována jako „Hledáme osobu pro obsluhu vstupu na WC. Požadavkem je především dobrá práce s mimikou obličeje. Vlastní citrón výhodou.“). V jednom vchodu paní všechny uklidňuje – „Ano, automat vrací!“, na druhém trpělivě rozměňuje na desetikoruny a upozorňuje, co je to vlastně ten vchod (design turniketu očividně předběhl dobu) a kam strčit získanou desetikorunu.

Pamatuji se, jak kdysi na místním městském úřadě nakoupili první počítače a navýšili počet zaměstnanců, aby měl kdo s těmi počítači pracovat, takže tento postup by mne již neměl překvapovat – ale opět se to podařilo. Nejspíše jde o kompromisní boj s hrozbou rozbíječů strojů. Každopádně je to tak absurdní, až bych řekl, že koza se nažrala a vlk zůstal celý. (Pozn.: Poslední věta neobsahuje narážku na paní za přepážkou. Opravdu.)