Strategie zaměstnanosti

před 7 lety — 27. 8. 2009

Ještě jedno krátké ohlédnutí za mou epochální cestou do Prahy (ano, pro vesničanobrňáka je to opravdu zážitek!).

Zaujaly mě záchodky na nádražích, jak na Hlaváku, tak na Florenci; a to nejen cenou. Ač totiž u vchodu stojí superspeciální automaty, které vydávají slevněnky na bagety, otáčí turniketem apod., jsou doplněny i o tradiční paní (jejíž pozice bývá na UP inzerována jako „Hledáme osobu pro obsluhu vstupu na WC. Požadavkem je především dobrá práce s mimikou obličeje. Vlastní citrón výhodou.“). V jednom vchodu paní všechny uklidňuje – „Ano, automat vrací!“, na druhém trpělivě rozměňuje na desetikoruny a upozorňuje, co je to vlastně ten vchod (design turniketu očividně předběhl dobu) a kam strčit získanou desetikorunu.

Pamatuji se, jak kdysi na místním městském úřadě nakoupili první počítače a navýšili počet zaměstnanců, aby měl kdo s těmi počítači pracovat, takže tento postup by mne již neměl překvapovat – ale opět se to podařilo. Nejspíše jde o kompromisní boj s hrozbou rozbíječů strojů. Každopádně je to tak absurdní, až bych řekl, že koza se nažrala a vlk zůstal celý. (Pozn.: Poslední věta neobsahuje narážku na paní za přepážkou. Opravdu.)

← archiv