Tajemství

August 14, 2008

Rád čtu poezii, rád zkoumám, co je v pozadí. Rád vidím, co básni (nebo obrazu, hudební skladbě, filmu) předcházelo, dílo pak získá nové rozměry. Ale stejně tak mám velice rád ten první dojem. Když čtu sbírku, dívám se na film - a nevím nic, nebo jen málo o pozadí tvorby tohoto díla - mám rád ten dojem, kdy něčemu rozumím, něčemu ne. Nechci u všech věcí znát přesné motivy, které vedly ke vzniku básně. Rád si domýšlím, rád kombinuji sám sebe s básní.

Jak jsem nicméně říkal na začátku nemám nic proti hlubšímu zkoumání, třeba i vědeckému. Moc se mi líbilo, co odpověděl Petr Hruška v rozhovoru pro týdeník A2 (14/2008):

Pracujete v Ústavu pro českou literaturu a vyučujete literatuře na dvou univerzitách. Protíná se vaše profesní nasazení s básnickou tvorbou?
Nedávno jsem to říkal Jaroslavu Eriku Fričovi pro jeho "noviny potulné akademie" Uši a Vítr a rád to zopakuji. Teoretické rozklady, tedy psaní a hovoření o poezii a psaní poezie, jsou dva přístupy, které mne oba zajímají a oba je shledávám cennými. Uchvacuje mne, jak se každá nová báseň, tedy je-li to skutečná báseň, vymyká jakékoliv, byť sebepřesnější a sebedůmyslnější teorii, prostě ji z povahy věci uniká. Na tom je něco krásného. Ale stejně úžasné mi připadá, jak se ta teorie přese všechno nevzdává a znova a znova zkouší nalézt citlivý, opatrný, inspirovaný způsob, jak se poezie dotknout v určitém pojmenování, shledání souvislostí, v určitém křehkém poznání. Skutečná věda, i ta literární, není namířena proti tajemství - tedy poezii -, nezabíjí ho, jak se to mnohdy může povrchně jevit. Skutečná věda si tajemství váží a je jím inspirována jako skutečné umění; nerabuje ho, protože ví, že to není možné, ale naopak vrací mu důstojnost tím, jak ho očišťuje od nánosů různých pověr, unáhlených soudů, suverénních závěrů a sektářských jednoznačností. Vědecké zkoumání bezděčně ironizuje modlářství a hru na mystické, ale nikdy nezesměšňuje skutečné tajemství, transcendenci, poezii, neboť by bez toho nemohlo žít, stejně jako báseň.

V rozhovoru je více věcí, kvůli kterým stojí za přečtení. Já si z něho vyrval tento kousek a zbytek mám doma, takže víc už tady neocituji (a mnohem pěkněji a přesněji je tam řečeno to, co jsem se pokusil ve zkratce napsat v prvním odstavci). Někdy, přibližně za půl roku, bude rozhovor ("Poezie – veskrze nespolehlivá hodnota") ve veřejném archivu A2, takže pak určitě mrkněte :)

(Spešl poděkování Kristýně za dvojí provokaci, která vedla k tomu, že jsem tento spot na podnebí nahodil ;-))