Tvůrčí krize

March 14, 2009

Jednou tu byl Příběh, byl uvnitř. Posedával v rohu sevřeném dvěma bílými stěnami. Občas vstal a ošahával mříže v oknech, prohlížel si převalující se mlhu v údolí i nad údolím. Nepotřeboval jíst, tak byl věčně opilý – na prázdný žaludek stačí málo. Po ránu jej bolívala hlava.

A takhle to šlo dál, dokud Příběh neumřel – bez známého důvodu. Možných důvodů bylo příliš mnoho, proto se ani známý detektiv Hadr nepokusil přemluvit šéfa, aby zahájil vyšetřování.

Zedníci zamíchali cement v míchačkách a zazdili mřížovaná okna. Z bílých stěn pak byly černé, navíc nebyly vidět. Ale to nevadilo, protože tam nikdo nebyl.

Příběh pohřbili v mlze, protože nic jiného venku nebylo (a uvnitř by brzy byl zápach). Rituály se musí dodržovat – „Příběh by z toho měl radost,“ řekl farář Surový.

A pak už se nic nedělo.