Akty benevolence
Následující seznam jsem si zkompiloval při psaní žádosti o prominutí platby za prodloužené studium. Je to výčet zajímavějších aktivit spjatých více či méně těsně s mým studiem na Fakultě sociálních studií MU.
Seznam klidně přeskočte. Pointa je pod ním.
Seznam
- Člen Akademického senátu FSS v letech 2009–2012, místopředseda senátu v období červen 2011 – září 2012.
- Prosadili jsme zcela novou formu stipendijní komise pro studentské projekty, která je postavená na základě mých znalostí získaných při studiu. (2 měsíce téměř fulltime)
- Zasadili jsme se o možnost studentů pořádat akce v budově fakulty bez poplatků. (desítky hodin)
- Aktivně jsem zastával zprostředkovatelskou roli při komunikaci ohledně náhlého navýšení poplatků v roce 2011. (měsíc téměř fulltime)
- Aktivně jsem se účastnil diskusí o mnoha dalších tématech, mj. ohledně identity fakulty, role senátu, pojímání akademického prostředí.
- (Jo, a už jenom kampaň do senátu byl pokaždé celkem vysilující měsíc všelijakých aktivit.)
- Člen redakce časopisu Halas v letech 2007–2011 v rolích redaktora, grafika, sazeče, tvůrce redakčního systému, administrátora webu. V současné době jsem stále technický administrátor webu.
- Několik témat jsem zpracoval na blogu Servismag.cz.
- Uspořádal jsem dva ročníky Politologického barcampu.
- Propojování studentů různých fakult z ČR a SR, reálný kontakt s iniciativami fungujícími v politickém prostoru.
- Brněnský barcamp následoval studentský barcamp v Opavě a letos se chystá čtvrtý na začátku května v Praze.
- S kolegou jsme v letech 2007–2008 natáčeli videopodcast z prostředí fakulty.
- Propojuji politologických/sociologických znalostí s dalšími obory:
- Přednášel jsem o „Uživatelské zkušenosti státu“, které propojují politickou vědu a design – např. na UXcamp Europe 2012 v Berlíně, Barcamp Brno 2012.
- Přednášel jsem o způsobu hodnocení „deliberativní“ stipendijní komise.
- Byl jsem aktivní člen studentské iniciativy na jaře 2012, zástupce Studentské komory AS FSS při jednáních (prakticky fulltime činnost na dva měsíce).
- Zpracoval jsem podklady pro diskuse o vhodnosti poplatkové povinnosti.
- Účastnil jsem se mnoha diskusí mezi senátory a iniciativami (coby člen jedné z nich a zároveň senátor).
- Zpracoval jsem většinu grafických podkladů pro akce celého období „neklidu“.
- Jo, a vlastně, mezitím jsem taky studoval.
- Na mgr. stupeň ukončím se ziskem 158 kreditů z povinných 120, prospěchově jsem mezi 30 % nejlepších studentů i se dvěma Fky (na bc. stupni to bylo 246 ze 180; prospěchově mezi 9 % nejlepších).
- (A to jsem si kazil průměr – např. na jaře 2010 jsem se po pár týdnech vykašlal na kurz, když jsem zjistil, že na něj nemám dostatek času, namísto toho, abych ho nějak došmelil (kurz vyžadoval číst dva dny v týdnu zadané texty, ale sekundární zdroje jsou mocné, že). Klasická britská politická filosofie mi stála za F a možnost si ji zopakovat o rok později s plným soustředěním.)
- Prošel jsem cca deseti kurzy zaměřenými na (politickou) filosofii, což jsou (alespoň z mého pohledu) kurzy vyžadující největší množství aktivity ze strany studenta – jak při přípravě, tak při interakci na semináři.
- Za oba stupně studia jsem získal 40 kreditů na oboru sociologie, který nebyl součástí mého programu (ale obsahově pěkně seděl s mým studiem Mediálních studií a magisterské specializace Sociální hnutí a politická participace); mnoho kurzů jsem odchodil bez zápisu nebo možnosti složit zkoušku (kvůli časnému termínu bakalářských státnic na začátku ledna jsem ztratil dva kurzy).
- Na mgr. stupeň ukončím se ziskem 158 kreditů z povinných 120, prospěchově jsem mezi 30 % nejlepších studentů i se dvěma Fky (na bc. stupni to bylo 246 ze 180; prospěchově mezi 9 % nejlepších).
- A vedle toho jsem pracoval jako webdesignér na volné noze. Většinou spíše nárazově a z velké části zdarma (např. pro již zmíněný školní časopis). Zpracoval jsem např. web Senátu FSS či Katedry med. studií a žurnalistiky v letech 2008–2010 (v tomto případě za odměnu ve formě stipendia).
Pointa
Magistra jsem studoval už šest semestrů – o rok déle, než bych měl. V šestém semestru už jsem tolik nestudoval a nezvládl jsem odevzdat závěrečnou práci (kapituloval jsem už někdy v říjnu, když jsem musel řešil různé nesouvisející problémy), chybělo mi tedy i osm kreditů z potřebných dvaceti (diplomový seminář je za 12 kreditů), žádal jsem tedy o výjimku z této povinnosti.
Rozhodl jsem se, že si studium zároveň na semestr přeruším, abych se mohl v letních měsících zaměřit na zpracování kvalitní závěrečné práce. V žádosti o přerušení jsem napsal: „Primárním důvodem je prodloužení doby, po kterou budu moci zpracovávat svou diplomovou práci. Ve stávajícím semestru se mi nepodařilo dosáhnout přiměřených výsledků a proto bych v práci rád pokračoval v průběhu následujícího roku. Rád bych po skončení magisterského stupně pokračoval ve studiu v doktorském programu, proto bych rád nyní zakončil prací, s níž budu spokojen.“
Vedení fakulty mi dalo 7. února 2013 odpověď: „Přerušení, o které jste žádal, by byla již příliš velká benevolence. Pokud jste cítil, že se potřebujete věnovat i jiným věcem, měl jste si studium přerušit, dokud jste na to měl nárok.“ (Během standardní doby studia je nárok na přerušení automatický.)
Myslel jsem si, že přerušení studia je pro fakultu neutrální nebo alespoň pozitivnější než jeho neúspěšné ukončení (jsem si vědom, že přerušení může být faktorem v neúspěšném ukončení, ale motivace přístupem k doktorskému studiu je dost silná). Prodlužování studia nevnímám jako něco pozitivního, ale myslím si, že je v určitých případech obhajitelné. Zvlášť když student věnuje velké množství energie škole samotné.
Diplomku nakonec píšu (na úplně jiné téma). Držte mi prosím palce, 16. května je deadline a bude to ještě jízda.
Ponaučení? Kažte si život aktivitami navíc! Občas se nevyhnete tomu, že kvůli tomu něco zkazíte, ale pořád to stojí za pocit, že jste udělali něco, co pomohlo (či alespoň mohlo) změnit prostředí k lepšímu.
Dodatek, 3. dubna, z jednoho komentáře na Facebooku: Pravidla mají účel - nemají smysl sama o sobě, ale jen díky konkrétnímu důvodu, proč existují. Výjimky mají v řádu místo, protože občas mohou jít pravidla svou formulací proti konkrétnímu praktickému projevu, jehož potlačení nebylo záměrem tvůrce pravidla. Zároveň má smysl klást důraz na omezování množství výjimek, aby ta pravidla k něčemu byla. Takže ač si myslím, že zrovna tady by výjimka nic moc nezkazila, neříkám, že nemohou existovat relevantní důvody pro její neudělení…