Certifikovaný prematurant

Pátek začal s Chrobákem (je to nezdvořilé, oficiálně Jakub Chrobák, ale zní to dobře) na kruciální poetické besedě, kde jsme prožili několikero momentů z moderní české poezie. Beseda se mi celkem líbila, i když jsem po dobře mířeném Blančině dotazu „A co jsi se dozvěděl nového?“ nebyl skoro schopen říct co (a to v moderní české poezii teda nijak moc velký přehled nemám, zrovna se to trefilo). Přednesl několikero kruciálních básní, úplně překrásných. Kruci. Ální. (Kruciální: křížový, průsečíkový, ústřední, rozhodný, rozhodující (via abz.cz)).

Pak přišla sobota. Večer jsem uviděl princeznu v krásných modrých šatech, nejkrásnější na našem stužkovacím plese. Ples ubíhal rychle, povzbudivý projev na začátek („Tento ples je již třináctý - třináctka je zvláštní číslo - přisuzuje se jí smůla, neštěstí a podobně..“), zničehonic už naskočil náš usměvavý pan Kadula, naše bývalá třídní paní Bartošková, stužkovací komando M+M (pánové Maruna & Metelka), pan Urubek s oranžovou košilí & naběhli jsme do sálu, stuž, stuž, gaud, šerp, cink, cink a bylo to pryč. Hodiny letěly & v půl třetí jsem už byl zase bez své princezny doma.

A v neděli dlouho, dlouho, večer filmák, kim ki-duk maká filmíky kvalitně (maká od „make“), jaro, léto, podzim, atd. moc pěkné, ale bez Blanky a v kině mi byla snad poprvé strašnáá zima. A venku mňačely malé kočky zapadlé vedle oken suterénu Jednoty. Snad to přežijou, chuďata..