Co teď tak dělám

Delší dobu jsem si moc nepoznamenal, co teď vlastně tak porůznu provádím. Pro vlastní inspiraci někdy v budoucnu, jako součást uvažování o vlastním směřování, ale i z typického bloggerského exhibicionismu :) bych si to tu trochu sesumíroval. Po delší době tak trochu deníčkový zápisek :)

Takže, co jsem prováděl tenhle týden?

Jako fotoeditor, grafik a sazeč našeho fakultního časopisu Halas, jsem dotáhl nové číslo do konečné podoby. Těším se teď, až dostanu vytištěný kousek a budu se moci chlubit :) Z několika věcí v novém čísle jsem hodně nadšený. O jedné věci z nového čísla, kterou jsem zorganizoval, tu teď ještě nechci psát, ale jakmile bude Halas venku, tak to tu postnu, tak se můžete těšit :)

Jako programátor jsem opravil několik problémových oblastí na jednom z mých projektů (o tom snad někdy napíšu něco delšího a zábavnějšího, ale snad až někdy později, teď bych měl příliš silné nutkání napsat do spotu jméno programátora, od nějž jsem projekt převzal). A taky jsem navrhl nový jednoduchý redakční systém pro Halas a začal trochu programovat, abych ušetřil sobě a pár dalším lidem v redakci několik hodin v šílených dnech, které se blíží (se seminárkami, průběžnými testy a dalšími radostmi).

Jako správný investigativní žurnalista postmoderní doby :) jsem se podílel na vzniku nového dílu videopodcastu z prostředí naší fakulty, který děláme s kolegou Pavlem. Zároveň jsme s kolegou byli oceněni jedním z přednášejících, který řekl, že jsme zábavnější než soudruh Janulík, jehož projev je slavný i po více než pětatřiceti letech.

Jako student jsem navštívil několik zajímavých a dvě nikoli úplně zajímavé přednášky, napsal si pár tisíc znaků poznámek, dostal 90 ze 100 bodů v prvním průběžném testu v zajímavém kurzu Islam: Culture and Politics, domluvil se s kolegy na tvorbě prezentace do kurzu Komunální politika a ještě s tím nezačal.

Jako kulturní nadšenec jsem navštívil hodně dobré divadelní vystoupení Vision IIII divadelního souboru DŽO, přečetl Rozšíření bitevního pole od Michela Houellebecqa (se značným ohlasem v mé hlavě), naposlouchal filmové postřehy z Odvážných palců (ať žijou podcasty) a rozhodl se pro navštívení filmu Skafandr a motýl (snad ještě budou lístky) a mezitím poslouchal úchvatné album Ma Fleur od Cinematic Orchestra a střídal to se dvěma staršími alby od finských Pepe Deluxé (a pořídil jsem si, po delším naléhání okolí, účet na last.fm).

Jako OSVČ (Osoba samostatně výdělečně činná) jsem konečně vyplnil DAP (divná zkratka pro Přiznání k dani z příjmu FO (fyzických osob)) a další papíry pro OSSZ (Okresní správu sociálního zabezpečení) a VZP (to vypisovat nemusím). Formuláře jsem chtěl vyplnit už v únoru jako minulý rok, ale v elektronické verzi ještě nebyly. A ne, že bych proti nim něco měl, ale když se s tím setkám jednou za rok, nemám z toho dobrý pocit. Ani si nejsem jistý, jestli jsem opravdu všechno vyplnil správně :( Navíc tu nebudu v úředních hodinách, tak doufám, že to tam nějak zkousnou a že tam nebudu mít nějaký vyložený error.

Jako katolík jsem pěkně oslavil Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek.

Jako člověk jsem poseděl pár hodin v kavárnách v povídání s přáteli.

Jako nakupující internetového věku jsem si v kamenné prodejně objednal pěkné boty od Bati na dobírku, protože obligátně nebyly v mé velikosti, a pořídil v kamenné prodejně toaletní vodu za cenu, jejíž výši jsem docenil až po zjištění, že při hledání na internetu jsem našel dvakrát větší flakonek a nepostřehl to :).

Jako někdo, kdo moc nezpívá, protože si není jistý svým hlasem a má jakž takž hudební sluch, a navíc nemá moc paměť na texty, jsem si s Mirou zazpíval Kozla. A bylo to bezva :)

Jako předplatitel Respektu jsem nestihl nové číslo ani rozbalit.

Jako člověk, který se snaží jemně zhubnout, jsem snědl po osmé večer kus dortu a dvakrát po desáté večer chickenburger v Mekáči (je to nejbližší restaurace poblíž hlaváku otevřená do půlnoci). A taky jsem se v úterý obrátil na posteli k oknu a venku sněžilo. Ne zrovna optimistické pro někoho, kdo si zrovna přivezl kraťase, aby mohl jezdit na kole.

Jako divák seriálu How i met your mother jsem konečně docenil konec scénáristické stávky a hned v úterý viděl dvakrát čerstvý díl (podruhé - večer, po vydání anglických titulků - jsem dochytával některé vtípky, co mi při prvním zkouknutí utekly).

Jako dojíždějící student jsem strávil pár hodin ve vlaku, zejména upadáním do spánku, protože přes týden nebylo moc chvílí na spaní. A víkend jsem prospal skoro celý.

Jako single (to pořád není nějaký slušný český výraz?) jsem... pořád single :)

A jako blogger jsem to fakt všechno napsal. No, všechno ne, ale vypadá to, jako by toho bylo hodně, aspoň mně se to tak zdá :)