hledání ztraceného signálu

Při oslavě taťkových a sestřiných narozenin (v jeden den), odesílám smsku, že jsem na oslavě taťkových a sestřiných narozenin, tj. nebude čas, ale neodesláno, síť ztracena, rybičky utekly, mobil už ani nezapípá (nožky bolí).

Tak jsem se kolem čtvrté vydal hledat signál & mou milou Blanku - podle předběžného zpravodajství jsem ji očekával na poutním mumraji v (ne)daleké vesnici (x<20km).

Ale ve vesnici před onou vesnicí nebyli - ani Blanka ani signál - zato bylo pět pí em, neboli sedmnáct (hodim . kuš hodin), a být tak pozdě v pouti je přeci nesmysl, tak musí (nikoliv už signál, o tento jsem počet podmětů v této větě nepozorovaně snížil na jedna) být tady u toho ateliéru, kde se měla stavit na zpáteční cestě za účelem uspokojení receptorů estetických vjemů.

A nebyla. Tak jsem to stočil & potkal ji i se sestrou na půl cesty zpátky. Na kole na pouť :). A v Karlovicích (ale jo, prozradím, kde byla pouť - jsem paranoidní, ale stejně byste si mě našli) to pak bylo úžasné. Dokonce naskočil i signál. Od radosti, určitě.

A pouť je v době když už všichni stánkaři balí a zdrhají, auta se tlačí, ti ráno vyprahlí se už jen kymácejí přes cestu, slunce žbluňce, vlastně zapadá, pouť je tehdy úplně nejlepší. Zjištěno: dnes.

Ať žije autodrom. Podařilo se mi přehlédnout zákaz jízdy v protisměru. A zákaz narážení do ostatních vozidel. Zákaz couvání tam naštěstí ani nebyl. Tak to bylo super. A cukrová vata. A druhá. A..

Prostě úžasné odpoledne. A to to vypadalo, že bez signálu v telefonu se už nikdy neuvidíme :).

Teda, zase jeden nevěcný zápis.

Hurá :)