Jak jsem se stal pekařem

Po dlouhých peripetiích (Mají peripetie něco společného se sloupovím, nebo je to náhodná podobnost?) se domácí pekárna na chleba Eta Harmony dostala až ke mně na privát (nebudu zacházet do podrobného popisu zmíněných peripetií). Tak jsem se stal pekařem. Má to pár výhod – tak dobrý chleba v albertovi nemají a navíc je ještě o něco málo levnější.

První chleba, který je vyrobil, byl žitný. Stejně jako asi deset dalších chlebů. Nicméně tento chléb by speciální tím, že byl první a že jsem ho vytvořil přesně dle receptu nalezeného na internetu - těsto vypadalo jak na bábovku a výsledný chleba měl úžasnou kůrku. Tak jsem ji oloupal a hnědou vlhkou hmotu zevnitř vyhodil do koše (ne, nic se s tím nedalo dělat, tak maximálně zasádrovat díru ve stěně).

Do druhého chleba jsem dal o třetinu méně vody a když byl hotový, byl mírně vlhký, ale chutově skvělý, neboť jsem nebyl na privátě už sám, byl tento chléb pohlcen během deseti minut mými privátními koobyvateli. Mňam.

Do dalšího chleba jsem vložil ještě více lásky a ještě méně vody, trochu bolesti (ona ta pečící nádoba je opravdu horká) a výsledný chleba byl skvělý. Zopakoval jsem tento postup asi patnáctkrát (s experimentálně zavedenými slunečnicovými semínky, které produkt výrazně vylepšují) a nyní už jsem dostal přiděleny suroviny a peču k večeři “centrální” chleba.

Před pár dny jsem vyzkoušel ještě další recept, který se povedl, ale úplně nenaplnil má očekávání. Měl to být italský bílý chléb, ale namísto toho je to něco, co voní jako knedlík, chutná jako knedlík, ale není to knedlík. Ale jíst se to dá a je to dobré, zvlášť ke spoustě zeleniny.

Pokud jste podobného založení, určitě oceníte recept – jako primární měrnou jednotku používám “odměrku”, neboli o – ta může být libovolná, třeba hrneček – jen si dejte pozor, ať vám to nepřekyne. Moje odměrka je velká asi 250ml (ano, ta špatně omarkovaná z balení s pekárnou). Při vkládání ingrediencí je třeba do nádoby nejdřív nalít vodu, pak nasypat mouku a nakonec přidat drobné suroviny – jako sůl, kvasnice, koření atp. Sůl a kvasnice prý mají být daleko od sebe, aby se kvasinky neudusily.

Žitný chleba: 2o žitné mouky, 4o hladké pšeničné mouky, necelé 2o vody, 1,5 lžičky soli, 2 lžičky sušených kvasnic, 2 lžičky kmínu. V půlce hnětení přisypávám semínka (dneska jsem přisypal olivy, ale ještě jsem to neochutnal UPDATE: Geniální!).

Knedlíkový chleba: 1,5o pšeničné krupice, 2o přeničné hladké mouky, 1 lžička soli, 1 lžička cukru, 1 lžíce oleje, 1,5o vody (podle hustoty těsta přisypávám mouku/přilévám mouku). Předpokládám, že kdybych umíchané těsto uvařil, byl by to dobrý knedlík.

Tož, asi tak. Pokud máte tip na skvělý chleba, určitě se podělte.