Jan Martinek

Můj rok 2008

Rok 2008 bude zítra minulostí, mám pocit, že si o něm chci něco zapsat - nejen do zápisníku. Procházím maily, blog, last.fm a co mi ještě zůstalo v hlavě.

Leden zůstává v mlze. Pamatuju se na první leden, do nového roku jsem tentokrát vyrazil sám, po nedávném rozchodu, a hned prvního ledna jsem ujel vstříc zkouškám do Brna. Zkouškové uběhlo rychle, do sedmnáctého bylo vše hotovo - odneslo to mé hodnocení a nálada. Z ledna si pamatuju už jen dvě projížďky na kole v lehké šusťákové bundě - bylo 15 stupňů. A vlastně – začali jsme na privátě sledovat seriál How I Met your Mother, infekční a návykové, a v první sérii úžasně romantické.

Únor. Prázdno. Zásadní změnou bylo rozvázání spolupráce (z mé strany) s mým dlouhodobým klientem, sítí DVD půjčoven, jejichž systém jsem na podzim 2005 vytvořil a pak spravoval. To mi sice trochu uvolnilo ruce, ale taky to zanechalo výrazné jizvy na mé knize faktur v dalších měsících.

Březen. Uvolněný čas jsem záhy naprosto naplnil jinými aktivitami. Začali jsme s kolegou Pavlem připravovat FSSpodcast, přidal se chaotický Halas - fakultní časopis, naložil jsem si řádnou dávku kreditů a k tomu přibral jeden zajímavý a v jistých ohledech poněkud pekelný projekt. Navrch jsem začal uvažovat o přestěhování. Pořád jsem vysedával po divadlech a kavárnách. Daňové formuláře.

Duben jsem strávil s vysokou hladinou fenylethylaminu. Modří už vědí. Krásné období plné očekávání a přemýšlení. Pěkný výlet na Blatiny. Začal jsem zase pořádně s nadšením fotit. Jinak stále plno práce, ve všech směrech.

Květen mě vrátil zpět do zajetých kolejí, přichází další zkouškové, není čas na nic, snad jen krátká návštěva muzejní noci.

Červen už ve znamení vyčerpání, při učení se na zkoušku ve skrytu kolegova privátu píšu asi pro mě nejdůležitější letošní zápisek “Deziluze”. Zůstal bez komentářů na webu, o to víc přišlo mailů a dalších, většinou zhrozených, reakcí. Dokončuju další projekt, katederní web. Vše má být hotové patnáctého, ale materiály přicházejí pozdě a v mém plánu už to nesedí, příprava se tak protahuje (a dalšími změnami se pak protahuje na dalších několik měsíců). Perfektní víkend u kolegy Pavla s kolegy z Halasu. Kupuju si Moleskine a píšu si (a poprvé mi to vydrželo). Po delší době jsem začtený do poezie, tehdy hlavně do Jáchyma Topola. Poprvé vstupuju na letošní Bienále grafického designu.

Červenec a syndrom vyhoření. Beru si plánovanou dovolenou o pár dní dřív, vypínám mobil a koukám se na tři až čtyři filmy denně. Jsem doma sám, ráno nakrmím králíky a večer je zkontroluju, jinak sedím doma. Pak dozrává rybíz, obírám a poslouchám dvanáct a víc hodin denně epizody Radiolabu a Odvážných palců. Koncem měsíce je tradiční filmovka, která je nadmíru fajn, i FListy se odminula o dost polepšily, ač na ty skvělé z před pěti let neměly.

obraz582.jpg

Plán aktivního srpna moc nevyšel, nejdřív mě pokosilo nějaké nachlazení, pak s tátou přetváříme ložnici. Týden trávím v Brně bez většího zvýšení produktivity, znovu mířím na Bienále. Na Marově oslavě narozenin se podruhé narodím, když jedu v jeho traktoru – řídí Mara, v půl jedné, osm promile minimálně.

Září začíná oslavou narozenin kolegy Pavla, který o dva týdny později odjíždí do Libanonu, na rok. Poprvé a podruhé Temný rytíř v kině. Já se stěhuju do nového bytu, kde nefunguje elektřina ani topení. Září je ozvlášť chladné. Čas mezi rozedněním a setměním využívám na drobné opravy bytu a návštěvy Ikey. Vzniká zpoždění, které budu kompenzovat v dalších měsících.

Říjen, semestr je naplno tady, 50 kreditů, několik projektů v práci, další ve škole, kurzy politické filosofie. Vše by šlo zvládat, kdybych neměl počáteční 14denní zpoždění. Jízda, nic si nepamatuju, přemýšlím o zpomalení ve studiu. Objevuju golf a pohlcuje mě. Každotýdenní chvíle oddechu, kompletní změny a zkoumání sebe sama ze zcela jiného pohledu.

Lístopad, stejný jako říjen. Dvě čísla Halasu ve 14 dnech a technickým problémem pokažený zážítek z pokusu o vydání deníkového Halasu, zůstávám otrávený, stejně jako editoři a další kolegové. Skoro nic si nepamatuju, ta dvě čísla jsem ještě z velké části nestihl přečíst. Předplacené Respekty a A2 stíhám přečíst jen výjimečně, především po cestě domů – skoro celý semestr jezdím na zpáteční jízdenku, smutné.

Prosinec. Poslední letošní Halas. Nějaké zápočty a zkoušky, zatím ty jednoduché. Velmi pomalé nakupování vánočních dárků, velmi nízká rychlost zpracovávání závěrečných seminárek do kurzů. Ale stíhám. Konečně vracím všechno, co jsem komu dlužil a stíhám všechno, co bych měl stíhat. Osm romantických komedií za čtyři dny. (A ano, Love Actually jsem nakonec viděl dvakrát.) Na poslední chvíli vytvářím PFka podle nápadu někdy z června a postupně je roznáším a rozesílám - ještě teď mi jich pár zbývá.

Vánoce. Stárnu, do vánočního playlistu jsem poprvé nezařadil žádné Nine Inch Nails, vyčnívající z vánoční pohody. Namísto toho jsem zcela ujel na Karlu Gottovi. Technicky dokonalé Vánoce, prosněžený Štědrý den, jen těch chvil, kdy jsem cítil opravdové Vánoce (sníh v duši :)) bylo málo. Když jsem v Brně čekal (marně), že začně sněžit. Když vyšlo slunce mezi Brnem a Vyškovem po cestě domů. První vločky. Chtíc aby spal při mši na první svátek vánoční. Když jsme vylezli s rodiči na Skalku, kopec nad Hovězím. Štedrovečerní večeře a přerývaně při stromečkování. A roztápění chaty. Na chatě jsem pak už hlavně seděl nad literaturou na seminárku (viz foto).

obraz583.jpg

Můj rok 2008 v hudbě. Pouštím si hudbu podle nálady a hudba ve mně náladu vytváří, je to takový kruh. Takže podle následujících instrukcí můžete zkusit, jak mi letos bylo.

Nejkrásnější filmy, které jsem poprvé viděl v roce 2008, s tím, že jsem určitě na několik dalších zrovna teď zapomněl.

  1. The Life Aquatic with Steve Zissou
  2. 8 1⁄2
  3. Temný rytíř
  4. Nauka o snech
  5. Milenci z polárního kruhu
  6. Karamazovi
  7. Venkovský učitel

Sebekritika 2008

  1. Moc přemýšlím - s tím asi nic neudělám.
  2. Málo krátkodobě plánuju - na tom pracuju dlouhodobě.
  3. Chci mít pravidelný režim - snad, ó, snad, se mu blížím.