Norské dřevo a tak.

Dneska jsem měl celý den sedět na privátě a drtit dějiny + odpolední frisbee přestávka na Kraví hoře. Ale se třetí hodinou odpolední vpadly do Brna mračna ze všech stran a zahájily masivní ofenzívu, takže jsem možné sociální interakce vzdal a zůstal na privátě.

V tu dobu jsem ale neměl být doma - v případě pěkného počasí bych se neučil, tak jsem se teda neučil a začetl se do v pondělí pořízeného Murakamiho Norského dřeva. A už nešlo přestat. Po nedávno přečteném Houellebecqovi podobně umíchaná knížka, i když o něco odlehčenější – i když, no. Často hodně působivé čtení... a vyprávěné v pěkném tempu, zvlášť v kontrastu s tím, jak melancholicky občas působí. Ztotožnění s hlavním hrdinou bylo logicky jednodušší (nejen díky tomu, že je mu v knížce dvacet, ale byl mi blízký i spoustou svých vlastností) a vlastně všechny postavy mi byly něčím sympatické (dřív či pozděj), nebo jsem v nich aspoň objevil kus sebe a věci, o kterých teď přemýšlím.

Varován jsem byl před přemírou sexuálních scén, ale nepřišlo mi to nijak samoúčelné, takže se necítím být pohoršen ;)

Takže, doporučuju. Ale nevím, jestli mám chuť číst další Murakamiho knížky - aspoň podle anotací na přebalech. Možná na ně ještě chvilku počkám.

A pomalu začínám přehodnocovat své představy o letních prázdninách. Být sám doma nemusí být úplně špatné. Už tu mám solidní kopec knížek k přečtení, tak to musím nějak protřídit a seřadit... a případně ještě doplnit. Pokud máte nějaký tip, můžete se podělit v komentáři. Díky.