Ochota k racionální argumentaci

Filip Tvrdý se na svém blogu včera razantně vyslovil vůči lidem, kteří se staví proti reformám VŠ, a dalším, kteří své postoje vyjadřují protestem. Rád bych zareagoval jinak, než klasickým projevem levičáků, tedy „signifikantní neschopností či možná neochotou pouštět se do racionální argumentace, která je kompletně nahrazena apelem na první signální soustavu a má povětšinou podobu emotivních hesel na transparenty.“ Pokusím se najít v jeho článku faktické argumentace a na ty reagovat. Pokud něco opomenu, rád to doplním v komentářích.

Zcela souhlasím s nekonzistentností uváděných názorů, které se týkají úředníků ve vládě a v akademické oblasti. V tomto případě si však nemyslím, že požadavek citovaný z Holešovské výzvy je nějakým základem kritiky, na kterém se shodne většina lidí, kteří se nyní stavějí proti reformám. (V Česku je široce rozšířený mýtus „dobré“ úřednické vlády, což je samozřejmě politický a demokratický nesmysl, vycházející z víry v existenci jednoho správného řešení – ať už jakéhokoli – a také v existenci skupiny lidí, kteří jsou kompetentní tuto cestu nacházet. Mimo oblast náboženství podobná víra nedává příliš smysl.)

Ohradil bych se proti zjednodušující kritice sloganu „vzdělání není byznys“. Byznys definuje (z nedostatku času na delší hledání) slovník cizích slov Abz.cz jako „1) obchod, obchodování, 2) povinnost, úkol, starost“. Druhý význam v tomto případě nejspíše není tím, o čem hovoří ti, kteří výše zmíněné heslo nosí na štítě, tak ani autor článku, na který reaguji. Na prvním významu se nejspíše shodneme všichni. Původní heslo, „vzdělání není byznys“ můžeme zapsat následovně

vzdělání ≠ byznys

a tento zápis je pouhou negací následujícího

vzdělání = byznys
(vzdělání je byznys)

V této chvíli se argumentací shodneme. V logických výrazech užitých výše však chybí zásadní věc – kvantifikátory. To, proti čemu stojí protivníci, bychom mohli popsat následovně:

∀ vzdělání: vzdělání = byznys
(pro každé vzdělání platí,
že vzdělání je byznys)

Vzdělání však není pouze byznys. Jde o víc. Analogický příklad: když rodič dává své peníze dalším členům rodiny, kupuje partnerovi květiny, pracuje na společné zahradě a poté večeří u společného stolu – jde o byznys? Nebo jde o něco víc? Vzdělání jako takové není možné zúžit na finanční transakce a jejich bilanci. Vzdělání má hodnotu pro společnost, kterou není možné zúžit na „obchod“. Ne všechny procesy ve společnosti mají povahu obchodu.

Možná by bylo lepší heslo „vzdělání není jen byznys“. Ale nejspíše kvůli tomu, že role vzdělání coby byznysu byla pro autora „výkřiku“ okrajová (stejně jako je tomu např. u rodiny), nepovažoval slovo „jen“ za podstatné.

Pozn.: Ano, analogie s rodinou nejsou „bezpečné“. Rád se pokusím o nalezení jiné metafory, pokud je tato skutečně nepřesvědčivá.

Dále se autor odkazovaného článku ptá, proč se lidé z hnutí Occupy prostě neseberou a nevyhrají příští volby. Volby se nevyhrávají tím, že se lidé „prostě seberou“. Před volbami je třeba utkat se v diskusi – mezi kandidáty i v kontaktu s voliči. A diskuse běžně není racionální výměnou argumentů, ale patří k ní nevyhnutelně i mocenské působení, síla předsudků a nedorozumění. A tyto proměnné kontextu není možné změnit tak, aby v příštích volbách 99 % lidí vzalo lístek se stejným nadpisem (takový výsledek by nebyl ani pozitivní). Stejně jako mě autor původního článku nepřesvědčí o svém názoru, tak ani já ho dnes nepřesvědčím. Jakkoli se snažím poctivě argumentovat, termíny, které používám, jsou zatíženy mou zkušeností a zároveň dělám chyby a používám nesrozumitelná spojení. Ať bych se snažil jakkoli, nevyhnu se tomu. Hypoteticky, pokud bychom s těmito argumenty mluvili coby politici před voliči, oba nejspíše pouze utvrdíme naše zastánce.

Autor článku říká, že kapitalismus miluje. Fyzicky. Říká, že nepochopení kapitalismu je srovnatelné s nepochopením evoluční teorie. Platí však, že pochopení znamená přijetí, či snad nutně vyústí v lásku? Sám nemám problém s přijetím evoluční teorie. Kapitalismus snad, jako dlouholetý zájemce o politickou filosofii, chápu také – ale jsem odpůrcem neregulovaného kapitalismu. Jak píšu výše, víra v existenci jednoho správného řešení nemá mimo oblast náboženství smysl. Pokud autor vnímá kapitalismus jako řešení všech světových problémů a snaží se to doložit citátem o zlepšení globální ekonomické situace, zeptal bych se, zda kapitalismus je jediná proměnná, která do těchto procesů zasáhla. Zda je skutečně tou jedinou příčinou všech změn, které poslední století provázely. Ano – jde o pokrok „ekonomický, sociální, politický, technologický a medicínský“. Není však zapříčiněn z velké části změnami, které započalo odborové hnutí v druhé polovině 19. století a sociálním státem druhé poloviny 20. století? Proč k podobné změně nedošlo např. v Británii o celé jedno století dříve?

Zároveň mě pak zajímá, zda změna, kterou popisují Diamandis s Kotlerem, je v nějakém protikladů vůči tvrzením kritiků současného kapitalismu, kteří většinou nemluví o problému zcela globálním, jako spíše problému západní civilizace. V Evropské a Americké společnosti dochází (dokázal bych zde také argumentovat snadno dohledatelnými statistikami) k prohlubování propasti mezi nejbohatšími a nejchudšími a k postupnému zmenšování skupiny těch, kteří stojí mezi nimi – tzv. střední třídy. Problémy, které jsou popisovány v např. v Číně nebo v Latinské Americe, pak mají trochu odlišnou povahu. S vývojem ve zbytku světa souvisejí, ale je vhodné vnímat jejich rozdílnosti.

Na část článku, která se týká J. Poláka nereaguji, protože neznám kontext diskuse.