Óda na veřejné dopravce

Po nedávném dvouhodinovém zpoždění vlaku se můj náhled na spolehlivost veřejné dopravy, zejména tedy vlaků, poněkud změnil. Ale dopravci zvedli hozenou rukavici (ano-gližé) a v naprosto neuvěřitelném řetězci přestupů, nástupů, přechodů a podobně zvládali přistavovat svá, ať již silniční či drážní, vozidla včas na místo nástupu i výstupu.

Na fotce vidíte kompletní sortiment jízdenek pro cestu do Vřesovic a zpět, v levém sloupci tam a v pravém sloupci zpět (nenechte se mýlit, vlaková jízdenka ve druhém sloupci obsahuje dva přestupy).

Radostně jsem vyjel, hodinu napřed, abych ještě stihl trochu poběhat po Vsetíně, z Hovězí vlakem. Hned tento první spoj měl výluku, ale bylo příjemné přepravit se prázdnými rychlými autobusy, které přijely na čas. Druhý spoj, Vsetín-Zlín, byl nacpaný tak, že jsem většinu cesty stál na jedné noze, z Vizovic už bylo i místo k sezení. Do Starého města jsem se dostal s nepříjemným panem řidičem (nejspíše jej naštval můj těsný příchod na minutu z předchozího spoje a také paní přede mnou ve frontě), ale v klimatizovaném autobusu. Vrcholem cesty tam byl přesun prakticky celým Starým městem v popolední výhni. Po úspěšném nalezení zastávky již byl zbytek cesty pohoda až do cílové zastávky milého Vřesoviště.

Cesta zpět měla poněkud jinou trasu (jediná shodná část bylo posledních sedm kilometrů, ale už tam nebyla výluka), zhasnutým autobusem (jakože se uvnitř nesvítilo, což bylo působivé a příjemné) jsem dojel do Kyjova (po cestě jsem pomalu vstřebával vypitý RedBull), z Kyjova spěšným do Hodonína, kde jsem napodruhé odhadl východ (ještě příliš poznatelný nebyl, no) a trefil vlakovou zastávku. Pak už jen hodinové čekání v Přerově (očekávané, žádné zpoždění), přeskok na Vsetíně a hurá, na čas!

Misi jsem splnil, narozeninová oslava kolegy Pavla a Jerzyho byla skvělá. Ale o tem více později, bo domů jsem tak narychlo přijel, abych mohl do pole vybrat brambor. Brambor vybrán, 12 pytlů odvezeno a uloženo ke kůlně. Puchýře na mých klávesnicových prstech ošetřeny a vydesinfikovány Alpou, kyselica s klobásou snězená, tak se jdu na chvilu vyrelaxovat, abych ještě vydýchal toho Temného knajta večer (právě teď jsem vzhůru něco přes 33 hodin, už by to chtělo) (ano, ještě tu mám jeden energy drink)!

A ještě jednou díky všem možným ČSAD a ČD. A díky všem, díky kterým to vyšlo, bo mi drželi palce.