Perfect day 2

Jak jsem včera psal, tak se dneska stalo a ráno v devět se naše šestičlenná (Blanka, Petra, Terka, Vyži, Eda a já) skupinka (po úspěšném zachránění jednoho člena – Petřina psa Edy – před útokem našeho Žolika) vydala na masivní výlet. Celkem měl něco kolem 20km, trasa kopírovala trasu našeho dva a půl roky starého vánočního výletu a přidalo se prvních pár kilometrů z Hovězí do Zděchova. Vše je vidět na přehledné mapce :) (červená linie je původní plán, zelená je přibližná skutečná trasa, fialová značí odchod Petry a Edy, modře jsou popsány význačné body). A bylo to zcela naprosto superparádní. Inspirován spotem o prvním výletu jsem dnešní spot nazval perfect day #2, ale není to ofišl název, ale bylo to prostě perfektní. Dále budu pokračovat podle fotek :)

Tady vidíme naši skupinku stojící před rozcestníkem (mimo záběr), když jsme došli po třech hodinách na Jahodný. Trochu jsem nás zavedl do lesa & cesta se trochu prodloužila. Tak trojnásobně... Ale nikdo mi nic neudělal, takže to byla příjemná procházka. Na dalších fotkách jsou některé z hříbků, které jsme našli po cestě (vskutku megapýchavka & hříbek). Pak jsme došli k nám na chatu, kde nás opustila Petra s (mezitím ošklivým podvraťákem sousedů zraněným a slivovicí vydesinfikovaným) Edou a šli se opájet vítězstvím v místní fotosoutěži & my zbývající jsme poseděli nad ranním čajem. Poté jsme vyrazili zpět na Filku a překonali prudké stoupání a... další fotky :) (s trochou nostalgie jsem přihodil dva a půl roku staré fotky)

Já celou cestu fotil & fotil, čímž jsem možná někoho štval a někoho děsil, ale mám tu teď pěknou řádku fotek k vybírání. A včera jsem zase trochu dostal chuť k focení – po okouknutí celého cedéčka z prosince 2003 je jasné, že ty fotky ještě někdy omrknu, takže má cenu jich fotit tuny :) Mno, a pak jsme pokračovali z kopce dolů, Blanka nabírala hříbky, až jsme došli do Polanky, ...

...kde jsme šli omrknout tunel :) Minule jsme ho našli po cestě, ale tentokrát jsme ho museli najít... Vyžiho veselý kousek byl předveden znovu a inspiroval i následovníky :) (první fotka je dva roky stará, druhé dvě dnešní)

V Polance jsme potkali Kirose (/Kaorua), který s námi nechtěl jít celou trasu, ale pod hrozbou podpálení jeho bydla & uplacen krásnou bedlou, šel s námi do Leskovce a když šel zpět, tak běžel. Zde můj profesionální portrét Kirose:

Pak jsme se rozloučili s posledními slunečními paprsky, a šli temnými uličkami, vedeni Vyžim, došli (nakonec bezpečně) až k jeho domu, srdceryvně se rozloučili (mno), a Blanku a mě odvezl tatínek domů. A byl konec výletu. Mé nožičky se teď pohybují trochu divně, ale bylo to krásné, děkuji. A poučení, milé děti? Pudem znovu! :)