Proč nerad recituju?

Přestože dneska bylo -23,5° C & já žiju z paralenu, vykašlu se na okolnosti a ještě jednou se vrátím k literárnímu tématu.. Po prospaném odpoledni, kdy nám ani nešel proud (jedna fáze), jsem si rozležel v hlavě odpověď, na otázku (viz nadpis).

Odpověď netkví jen v tom, že jsem přirozeně plachý a před publikem utíkající člověk :). Toto by mohla být kompletní odpověď, ale není to ten důvod - je to tímto způsobeno, ale..

Další možností by mohla být má přirozená lenivost, ale to taky není ten nejpodstatnější důvod. Překvapení, co? :)

Ještě jsem dneska slyšel ve škole, že by to mohla být místní úchylka obyvatel naší vesnice, ale to teda zavrhuju, i přesto, že jsem neprovedl žádný průzkum.

Dneska jsem „recitoval“ Pokoru a Epitaf Jiřího Wolkera. To, že je slovo „recitoval“ v uvozovkách už mě přibližuje k vysvětlení, proč nerad recituju.

Slova psaná na papíře mají určitý význam. Ale tento význam, zvlášť (od tohoto okamžiku IMHO - (in my humble opinion - tedy podle mého skromného názoru) v básních, je pro každého, kdo tato slova čte, (někdy trochu, jindy více) jiný. Každý může básni rozumět jinak. V kombinaci se vzpomínkami & zkušenostmi si každý vyloží text různě, emoce působí jinak, atd. atd.

Ovšem ve chvíli, kdy báseň recituji, dávám najevo, co na mě v básni působí, zvýrazním pasáže, které mě berou, možná trochu zešednou ty, které mi nic neřekly. Báseň přednesená není jen dílo básníka, ale taky toho, kdo recituje, odráží se v ní dvě osoby.

A tady se dostávám k jádru vlkodava - když stojím před tabulí & pokouším se dostat z hlavy slova, která se zasekla někde na schodech k mé ústní dutině & zapomínám řádky, ještě chytám napovědu vyučující, která mě často rozhodí (ta nápověda, tentokrát :)), ztrácí se veškerý výraz básně, prostě je to likvidace, destrukce, ničení & konec. Je mi té básně líto, protože se mi třeba hodně líbí.

Tak jsem se dneska naučil Pokoru namísto Kam půjdu?, kterážto báseň mě (jako i hodně dalších) ve Wolkrově díle dostala, nadchla. Minule jsem se pokusil naučit Blendovice od Bezruče, protože učit se Janka, který měl cca 20 slov mi přišlo o ničem. Dopadlo to hrozně, tak jsem dneska sázel na jistotu s kratší básní, ale zase to dopadlo špatně..

A teď už víte, proč nerad recituju.. Je mi těch krásných textů prostě líto. Raděj bych je četl :)

Díky za pochopení & mějte se krásně :)