Sny jsou zpátky

V rámci svého rozhozeného biorytmu jsem prospal včerejší odpoledne a v noci jsem zvládl ještě další čtyři hodinky tvrdého spánku. A vrátily se mi sny. Večer navíc přešly v naprosto šokující moment, když jsem se vzbudil tím, že se ozývaly šílené rány a pokoj blikal různými barvami. Neuvědomoval jsem si kde jsem (usnul jsem doma na posteli opačně než obvykle) ani kolik jaké může být datum (ohňostroj na vesnici v květnu? matoucí). Asi deset sekund jsem řešil, kde jsem, pak jsem dokoukal zbytek docela šokujícně výrazného a velkolepého půlminutového ohňostroje.

A zdálo se mi v průběhu noci hrozně moc věcí, ale jediné co si vybavuju, je sen, kde jsem byl s pár lidma u nás na chatě. Nejdřív jsme tam v hrozném horku došli, pod chatou bylo nějaké podivné prašno-štěrkové vyschlé řečiště. Jak jsme tam došli, přijelo nějaké velké terénní auto, vystoupil člověk a že nám přivezl výtisky nového Halasu (našeho fakultního časopisu).

A fascinující bylo to, že každý výtisk byl složený ze spousty krabiček od CD, ale z nějakého měkkého plastu a držely u sebe jako knižní vazba, a uvnitř každé krabičky byly nalepené stránky v rozměrech tak 7x4 cm a ještě navíc často přelepené neprůhlednou izolepou tak, že kus stránky nebylo vidět. Jsme chvilku řešili, že vlastně je škoda, že nemáme žádné CD, které bychom k tomu dali, a že ty stránky nejsou moc čitelné, ale nakonec jako že v pohodě a chlápek odjel.

Hmmm. Možná, že je dobře, že si zbytek snů nepamatuju.