Ticho a teplo

Přišel prosinec a na privátu, kde bydlím, nám přišli vyměnit okna. Původně měla být nainstalovaná někdy v polovině září - ale občas se to prostě nestihne, znáte to. Takže prosinec.

Jemně jsem šokoval pány pracanty tím, že jsem se rozhodl pracovat s nimi. Oni instalovali Windows, já jsem zůstal u OS X a dodělával jsem si nějaké to programování, co dlužím už nějakou dobu. Pánům jsem uvařil kafe a jednomu z nich na jeho milý dotaz ("Kde tu k***a, p**a mate nějakej slušnej kohoutek?") ukázal koupelnu, neboť potřeboval vodu do omítky. Teplota v pokoji se však po rychlé demontáži rámů (pomocí děsivě velkých kladiv a kotoučových pil) blížila teplotě venkovní (1 stupně Celsiova) a začaly mi po hodince tuhnout prsty a mízní uzliny. Dotáhnul jsem úpravy, odeslal jsem report na ICQ a utekl se schovat.

Po vylezení z úkrytu nás se spolubydlou Vítkem (ostatní zbaběle prchli) čekal pohled na krásná nová okna, pána, který nám osvětlil základy jejich používání a decentně nás upozornil na pomalu zasychající silikon ("Teď na to tři čtyři hodiny simvás k***a, p**a nešahejte.") a hrozný nepořádek vůkol. Pán se s námi rozloučil ("To po mě k***a, p**a nechtějte, abych to tu uklízel. Nashle!") a my se dali do uklízení. Všudypřítomný prach jsme jemně vytřeli, kde se dalo, otestovali nepoužitelnost vysavače a vrátili se ke klasické smetáčkové metodě (po prubnutí sousedů a pár známých, kteří vysavač nemají, či nemají použitelný).

Nebýt masivní kávové skvrny, o které nám páni neřekli, byla by naše radost z nových odhlučňovacích a nejspíše i lépe těsnících oken naprostá. Ale i tak jsem rád, že to máme za sebou. I ta auta jsou teď tišší.

Moudro Otce Fourata pro dnešní den: když měnit okna, tak v prosinci. Člověk jen nyní ocení ten rozdíl mezi "mít okna" a "nemít okna". Teď už zbývá jen je umýt.

Pozn.: pokud na vás tento spot působí jako vymezení se vůči argotem hovořící skupině obyvatelstva, ať si. Jsem jen diskursivní funkcí!