V Krmítku

Sedím v Krmítku, našem univerzitním více než bufetu (nenacházím vhodné označení), poslouchám Sigur Rós a odpočívám před další porcí seminárky do Politických systémů (vybral jsem si klasifikaci islandského politického systému z hlediska zařazení ke konsensuálnímu nebo většinovému modelu a doufám, že to nedělá úplně každý - jak z důvodu toho, že by pak bylo možné porovnávat, tak z důvodu vlastní ješitnosti v oblasti originality). Knihovnu dneska zavřeli už v poledne jako předehru pro zítřejší nepracovní den.

Přemýšlím, kam mířím, když už měsíc sedím a píšu. Seminárky, zápisky na podnebí, články do Halasu, básničky, e-maily, dopisy, smsky, prezentace, software, grafické styly... A při tom pořád sedím - buď v klidu v knihovně, v neklidu na privátě, v kvaziklidu v McDonaldu, v městském tichu v noci před panelákem.

Kdysi dávno jsem si vymyslel cíl, že vytvořím něco, co bude stejně skvělé a známé jako Golden Gate Bridge v San Franciscu. Nebo aspoň něco, co by se líbilo dětem. Zatím nevím, nakolik k něčemu takovému mířím. Navíc je tu spousta věcí, které bych chtěl dělat mimo nějaký "kariérní vzestup", hodně věcí, které se s tím přímo perou.

Zatím se mi vcelku daří vytvářet zajímavé a občas trochu ujeté věci. Občas něco, co někoho chytne, což potěší. Dělám teď spoustu různých věcí, tak snad mi z toho všeho postupně vyplyne to důležité a všechno to zapadne do sebe.