Zápisek ze dne 2. února 2004

Občas se všechno rozsype. Rozsype jak dlouho skládané puzzle s obrázkem horské krajinky s kýčovitě zelenou trávou a modrými ledoovci, rozsype jak sáček čínského čaje, rozsype jak domeček z karet, rozsype jako okenní skleněné tabule. Všechno se rozsype, střepy jsou všude, lesknou se na zemi, a před domem už nám nainstalovali nové světlo. Je nějaké extra, svítí modře, ale už nesněží, tak se ven nedívám. Ve škole se mě dvakrát během jednoho dne zeptali: proč tak smutně? Proč ne, každý má právo na svou náladu, ne? I když… vlastní špatnou náladou kazím náladu lidem okolo, čímž je poškozuji, což bych neměl, protože tím prakticky omezuji jejich osobní svobodu. Tudíž špatná nálada je trestná..

Ležím v posteli, odvykl jsem životu na oranžovobílém Coldrexu, Echinaceových kapkách a modrém Nasivinu, ale nemůžu polykat, mám plný nos a hlava se snaží s nechutně slizským mlasknutím explodovat a zašpinit odpudivou břečkou všechny plakáty Concordu, Froda a Rei. Užívám začínajících prázdnin ve velkém stylu a když mě zrovna tolik nebolí hlava, poslouchám Boatman's Call od Nicka Cavea..

Vysvědčení dotáhlo to všechno co se kolem mně děje k dokonalosti, konečně jsem se dočkal opovržení i doma.. Během pátku, kdy jsem ještě relativně dokázal usedět na židli, jsem dohrál celý Quake I až na závěrečného bosse.. Nekonečné otupění v rytmu neřízených raket a paranoiu způsobující hudby od Nine Inch Nails mi celkem bodlo, už jsem pořádnou hru nehrál delší dobu (asi tak dva roky?)..

Dnešní blognutí není moc dnešní, protože ho píšu už skoro týden, nejdřív jsem napsal sedm stránek ve wordu, které jsem v sobotu večer obřadně smazal a zbyl z nich první odstavec a zbytek už zase píšu tři dny.. Nějak se mi to nedaří :(.

PAUZA 20 hodin. Od příště budu psát nějak jinak. Jinak zkoukněte fotky, co jsem dneska vyfotil po cestě na poštu, kam jsem byl poslán, už jsem celý den neležel, ale je mi blbě a venku je pořád hnusněj. Prší do sněhu a všude je břečka. Hnus.