Zápisek ze dne 2. srpna 2003

Tak včera jsem viděl Matrix Reloaded. Na základě mnoha přečtených recenzí jsem si udělal obrázek o tom, co uvidím, takže nakonec jsem docela nadšený tím, co jsem viděl. Až na některé scény, které jakoby vypadly z filmů Buda Spencera a Terence Hilla jako "Když se rozzlobíme, tak budeme zlí" a jistý neurčítý pocit, že by Neo docela zvládal obsluhu ve fast foodech se mi ten film fakt líbil. Už se těším na podzim (nebo tady u nás spíš na začátek příštího roku), až přijde konec druhého dílu Matrixu do kin ;).

Organizace náletu na kino byla velice dobrá. Řekl jsem kamarádům, ať se domluví a řeknou mi, kdy půjdem. Přesně tohle provedli. Takže v jednu hodinu odpoledne mi přišla semeska "pojd dnes vecer na Matrix". Abych to trochu doorganioval jsem odeslal množství semesek svou cenou hrubě překračující cenu vstupenky do kina. Nakonec jsme tam přišli a koupili vstupenku do osmé řady z patnácti. Doteď nevycházím z údivu. Asi to bude tím proklatým DivXem, nebo to už všichni viděli někde jinde (čekat tady na filmy je o život).

Krásné taky bylo, že ještě hodinu před tím, než mi jel autobus na Vsetín, jsem trčel v lese patnáct kilometrů od domova a čekal, jestli bude možné dojet na kole zpátky domů, protože pršelo jak z konve. Moc hezký ;). Tak jsem nakonec přijel domů, a za sedm minut jsem už stál na zastávce ;). Po cestě zpátky byly nádherné hvězdy...

"Konečně tam mám ten feeling, který jsem tam chtěl mít od začátku!" zařval vyčerpaný dehydratovaný autor, omdlel a zajel pod stůl. To znamená: dokončil jsem sedmý díl příběhu. Konečně jsem dostal tu správnou náladu ;).

Poslouchám Garbage, Drive you home.