Zápisek ze dne 2. září 2004

Jo, skvělý den. Do háje, tak skvělý den & já tu sedím & přemýšlím co sem napsat. Editor otevřený už dlouho, ale nevím, čím začít, co napsat, jak to napsat, přitom dneska ani snad nemusím nijak moc přemýšlet o formě. Do háje.

Jak jsem už napsal, skvělý den. Ráno do školy, dobře vyspaný, konečně mě netrápí malátnost z přespávání, cítím se svěží, colgate & adidas; cesta do školy.. Bez zbytečného šílenství s oblečením sestry jako první školní den. Jo, pohoda, protože si ráno nepamatuju. Koupil jsem nový reflex & škola. Jo, tohle budu teď psát pořád. Protege moi od placeba zní z winampu. Protect me from what i want. Protege moi.. Před školou? Hej, fakt nevím co bylo před tím, než v 7.4o přišla uklízečka & otevřela portál do našeho ústavu. Hned jsem si šel koupit kafe, respektive horkou vodu z automatu do kafe, z domu jsem sebral lžičku, konečně mám pocit kompletnosti. První hodina ještě třídnická, zkouším číst gítándžalí, ale ve třídě je nepořádek & po pár kapitolkách končím, nemůžu se dost dobře soustředit na čtení. Socák mě drtí svými znalostmi PC a mě to nějak nebere, takže si v hádce stojím za svým & asi je hádka se mnou podobná hádce se zuttem. Tedy hádka jako s magnetofonem..

Druhá hodina už po rozjezdu zajíždí do krajin matematiky & rovnou parametrickou rovnicí na rozehřání. Tu jsme řešili ještě i celou třetí hodinu. Hned na začátku při výpočtu diskriminantu jsem vynechal -2, takže mi vyšly podivuhodné výsledky, ale úplně k ničemu. Ale jako úvodní příklad to bylo zajímavé. Přes velkou přestávku jsme naplánovali, jak vyřešíme absenci plastů pod lavicí - asi si dotáhnem vlastní a našrubujem to tam.. docela se těším, až třídou zazní akku vrtačky :). Hodíme tam nějaké desky nebo překližku a bude pohoda. Jen aby to slušně drželo.. Snad to vyjde..

Čtvrtá hodina, biola, první letošní stěhování do jiné třídy - tedy do biologické posluchárny, kde prozatím beru místo uprostřed vepředu. Ale asi svou pozici ještě změním.. Máme si buď koupit učebnici nebo vést poznámky.. Ještě před rokem jsem se učil latinské názvy & biola vypadala docela perspektvně. Ale letos už koupím učebnici & učit se budu na písemky.. Hm, a to mě to tak bavilo. Po hodině se ještě snažím vysvětlit milému profesorovi, v jakých ohledech nefunguje jeho systém známkování, ale nemyslím, že by mě pochopil.. Asi zase nejsem pochopitelný, jako obvykle.. Pátá & poslední hodina je čeština (prozatím náhradní rozvrh, zítra se už jede natvrdo podle stálého), rozdělování referátů, flákačka.. Oběd, maso v lusku v rajské, dobré, dokonce i dobrá polévka, akorát snad trochu přesolená.. Po škole se domlouvám se zuttem a blankou na výlet na ostružiny, přidává se kiros, smluvení na půl třetí mizíme domů.

Doma jenom seberu pár krabiček na sbírání ostružin, klíče od chaty, chvilku poslouchám placebo & vyjíždím. Zavolám kirosovi, který už je někde před vesnicí, kousek naproti a už jedem na místo srazu. Tam už čeká blanka & zutt přijíždí během pár dalších minut na svém xtreme „já prostě miluju galusky & mám nejlepší kolo z vás všech (to že se na něm tady nedá jezdit nevadí)“ kole. Vydáváme se do zběsilých výšin valašských kopců, po počátečním tlačení kol v chatě přichází na některé netrénované jedince vyčerpání, ale po zastávce na chatě, troše čisté vody ze studny, přichází energie zpět z teplých krajin. Ale vlaštovky už definitivně řadí své rodinky na drátech & chystají se k rychlému odletu.. Se celkem divím, že už dávno nejsou pryč.

Vylezli jsme na kopec (s neustálou nadějí „nahoře jich (ostružin) bude víc“ & nahoře jich fakt byla spousta. Nasbírali jsme za neustálého strachu z kolem se potulující pumy :) (ne, fakt by měla být na tom kopci, kde jsme sbírali ostružiny - ale došlo mi to dost pozdě.. kdybych tam už nebyl, asi bych uvažoval jinak & možná by ani žádné ostružiny nebyly, cítím se teď dost nezodpovědně :[) plnou mlékovou konvičku & pak ještě trochu pro zuttovy sourozence :). Nakonec jsme ještě zašli co nejvýš na kopec & rozhlíželi se kolem, škoda, že nemám nějaký slušný foťák.. Skvělé odpoledne.. Po cestě zpátky mě docela naštvali zutt s kirosem, protože prolítli docela nebezpečnou část cesty padesátkou. Ale než jsem jim stačil pořádně vynadat, už zase machřili zběsilou rychlostí v další části cesty. Mno, s kopce není většinou proč jet pomalu ;). Zutt pak shodil přední brzdu, kterou jsme „tak-jako-proteď“ opravili, aby nebrzdila trvale..

Doma jsem dostal k večeři brokolici se sýrem, yummy & zapadl k počítači.. A přemýšlel jak začít. A teď nevím, jestli už skončit, nebo ještě pokračovat.. Tak skvělý den & je mi zase nějak smutno.. Za což může tak maximálně moje náladovost. Ve winampu se střídají tři mptrosky, koncertní verze frail od nine inch nails, což je neskutečně krásná věc zahraná jenom na klavír (byste od metalové skupiny možná nečekali, ale u nin to není výjimka), protect me & without you i'm nothing, oboje od placeba..

Původně jsem chtěl celý spot zapsat tím, že je docela divné psát takovýhle blog. Neustále uvažuju, proč to dělám, proč to dělám jak to dělám, ale už dlouho jsem to tu nechtěl zabalit. A ani nechci. Akorát občas naprosté nesmyslnosti & drobnosti mažu/přeformulovávám, aby někdo nespekuloval o tom, jak jsem to myslel, proč jsem to napsal, proč tak, jak jsem to napsal.. Problém blogu, který čte spousta lidí v okolí.. Ale pořád píšu, takže to asi není takový problém.

Ten, kterého ohražuji svým jménem, úpí v žaláři. Ustavičně pilně buduji kolem tu zeď; a jak zeď se vztyčuje den za dnem k nebesům, moje pravá bytost mizí mi z očí v temném jejím stínu.

jsem pyšný na tu vysokou zeď a omítám ji prachem a pískem, aby ani štěrbinka nezůstala ve jméně tom; a při veškeré té péči moje pravá bytost mizí mi z očí.

Gítándažalí, úžasná knížka.. tear down the wall.. jo, nemám dobrou náladu & nevím proč & je mi to líto..

Mějte se..