Zápisek ze dne 2. prosince 2003

Při příchodu domů ze školy (standartní nuda) jsem uviděl fantastické červánky, rozběhl jsem se k domovním dveřím, málem jsem vylomil zámek, hodil tašku na zem, vytáhl foťák (přičemž to odnesl můj loket a rameno (letos jsou ty futra nějaké tvrdé, fuj) a málem to odnesla taky taška - zavírací zip takovou rychlost ještě neviděl, ještě teďka chládne :)) a vyfotil jsem si je. Asi o hodinu pozděj mi přišla SMSka “Heeej, sem dneska videla uplne uzasne cervanky. A nejhorsi na tom je, ze sem NEMELA FOTAK!!” :-)). Ne, nejsem škodolibý, ale přece jen: "Muhehe" :-). Každopádně můj foťák na takové snímky moc stavěný není, tak taky výsledná kvalita není kdovíjaká, ale stejně je to pěkné :-).

Hmm, červánky druhého prosince? Příroda se zbláznila. Letos asi spadne všechen sníh najednou s mocným "žuch" a bude hotovo. Ale aby to už bylo :-). Poprvé se těším na zimu a v prosinci je deset stupňů nad nulou. Ach jo… A je mrtvo. Temný mrak se stáčí nad Vsetínem ;_x.

Z toho dostávám náladu na Radiohead… Please, No Surprises…

A heart that’s full up like a landfill,
a job that slowly kills you,
bruises that won’t heal.
You look so tired-unhappy,
bring down the government,
they don’t, they don’t speak for us.
I’ll take a quiet life,
a handshake of carbon monoxide,

with no alarms and no surprises,
no alarms and no surprises,
no alarms and no surprises,
Silent silence.

This is my final fit,
my final bellyache,

with no alarms and no surprises,
no alarms and no surprises,
no alarms and no surprises please.

Such a pretty house
and such a pretty garden.

No alarms and no surprises,
no alarms and no surprises,
no alarms and no surprises please.