Zápisek ze dne 3. ledna 2005

Dobré ráno, mám šílené nucení ke psaní, přestože totálně nestíhám & proto to dneska možná bude poněkud rozbité na kousky. Ehm, 10 minut pauza.

Vůbec jsem dneska přemýšlel jestli psát, když pak kdokoli, kdo se mnou mluví, ví to, co chci říct ještě dřív, než to řeknu. Přece jen raděj mluvím, protože na mluvení je potřeba dva (a víc) lidí, zatímco na psaní/čtení je třeba jednoho a jednoho (případně jednoho a více lidí) & být jeden a být dva je rozdíl :). Snad se dá pochopit jak to myslím ;). Otázka je, jestli někoho baví číst, to, co už slyšel nebo spíš poslouchat něco, co už četl :). Zapeklité :). Mno, konec teorie, času málo, jde se dáááál..

Čo boľo? Neděle. Ranní probuzení do počasí, které bych se nebál označit za krajně hnusné - pršííí, v lednu a pršíí. Ale! Zlepšovák nálady :). Po cestě z kostela se najednou proti nám (se sestrou) řítila stařenka a vypadalo to, že kohosi stíhá. Ten kdosi ale tak nějak zmizel, tak začala stíhat nás. Tak jsme se zeptali, co potřebuje & ona, že ji praskl hřebenáč (takové to co je nahoře na lomené střeše - aby tam zvrchu nepršelo) a jestli nemůžem pomoct. V jedné vteřině jsem šel poklidně z kostela a v další už stál na žebříku a strkal metlou nový neprasklý hřebenáč ke hřebeni střechy, kde ho pak stařenčin staříček umístil :). Konečně nějaký vjem vlastní užitečnosti & veselá stařenka pak byla taky super :). Tohle mi zvedlo nedělní náladu, nicméně neděle už jinak za zapsání asi moc nestojí, co tu mám dál?

Je nepříliš překvapivé, že dál tu mám pondělí, že. Tyhle výplnové věty si nemůžu odpustit, ani když píšu v presu jako dneska. To je už kritické :). Dneska pondělí, z rána valíme městem bez sněhu ke škole, ve škole sedíce pozoruju jak venku občas sněžííí, supeer. V deutschi dostávám super dobru známku na poměry ve třídě, nicméně o stupeň horší, než jsem si přál. Aaaa, tohle mě štveee..

Tělák, skáčeme do výšky. A, síla. Minulý rok jsem dával 145cm, letos jsem si nevěřil a psychicky nezvládal už 140, ale nakonec jsem to skočil. Ale ke skoku přes 145 jsem se už nedostal ;). Hodinovka, běžím koupit diář na rok 05 a taky nějaké náplně do propisky, obnovuju přerušený kontakt s čajkou, hurá do školy. Oběd, čeština, chemie

V chemii přichází Ježíšek - Pavla s dárkem, který mi dneska udělal úplně moc radost, až jsem nad ním doma seděl hodinu, přestože jsem tušil, že nakonec dnešek dopadne tak jak dopadl (mno, až tak šílený dnešek jsem netušil, ale to až dál :)). Konkrétně nad knížkou Magor dětem. Úchvatné.. bych něco aj přepsal, ale z monitoru by to asi nemělo to kouzlo. jako spousta věcí z monitoru. Svou radost asi nedokážu vypsat slovy, takže to vyřeším jinak:

& to místo není prázdné :).

mno, a pak přišlo kruté odpolevečerodne (odpoledne+večer) - programení chatu na valašsko, nahazování nových zpráv (naštěstí jich je málo), zjišťování několika chybek v databázi (naštěstí jen v uložených datech), k tomu se mi namíchalo literární kritikování slohovek :), drobná php pomoc (snad nakonec k užitku), a.. nejhorší odpolední můra, opravování počítače přes telefon. Dělat něco, co neumím, a ještě přes telefon, z toho mi málem cvaklo. Telefon v ruce levé, v pravé ruce klávesnice a snaha o co největší vytížení času, abych měl večer ještě trochu volnějšího času, uuu, nejen pro napsání slohovky..

A mezitím venku chvílemi sněžilo (nekontrolovatené jásání), chvílemi pršelo (nekontrolované propadání skepsi) & chvílemi jsem dělal zběsilé kiksy, jako vynechávání jmen funkcí (a ono to nějak nehlásilo chybu, tak jsem nad ím trávil dlouhé desítky minut), a poslouchal eggnoise, kteří jsou úžasní a pomohli mi překonat i chvíle největšího zoufalství nad databází, programováním v tomhle šíleném internetovém světě ;).

A teď je 22:07 a mám radost, sice jsem nezvládl zdaleka všechno co jsem chtěl a co se týče slohovky, stále nevím, co se vydubí (anebo vyjasaní, nebo vyvrbí, etc.), ale až to všechno udělám, bude noc hluboká již, kdy všechen pozemský lid spí & já si přečtu pohádku na dobrou noc a půjdu spáát pro krásný zítřek..

mějte se krásně :) (ne, překlepy dneska nekontroluju, ani špatné větné konstrukce, odpustťe (ne že bych to dělal jinak moc často :)))