Zápisek ze dne 4. září 2004

3, 2, 1, okamžitý rozjezd ze startovní čáry, startovní rychlost 300kmh, rozjíždím se směrem k horní části dráhy, kolem profrčí Yuri. První potyčky, sestřeluju Yurimu billboard přímo pod kola, chytá smyk, předjíždím ho, první pozice, opojný pocit, třetí kolo - jede se na padesát. První kolo mi trvalo 11s24fra, řítím se oválnou dráhou rychlostí 480kmh co nejblíž středu, abych měl co nejkratší dráhu. Kolem profrčí Ria, napálí to přímo do mně, chytám smyk, padám, páté místo ze šesti, točím se a vyjíždím. Chytám turbo, okamžitý start mi pomůže dosáhnout na druhou pozici. Vepředu suverénně valí Yuri ve svém černém fáru..

Dvacáté sedmé kolečko, billboardy jsou definitivně pryč, na dráze je jenom spousta černých fleků od explozí, házím si raketu za kola, aby mě popostčila dopředu. Při použití turba rychlost moc nestoupne, nějakých těch 10kmh, při okraji dráhy valím 510kmh, nikdo mě nemůže předehnat. To si myslím dvě kolečka. V zatáčce chytám smyk & okamžitě čtvrtá pozice, tvrdé vystřízlivění. Ale někdo dostal ledové paprsky, tak chytají smyka i ti přede mnou, druhé místo je moje. Yuri nevypadá, že by chtěl své místo pustit, ale odhazuje raketu a spadne mu před kola. V divokých kruzích se propadá o několik míst dozadu. Jedu první a slyším varovné pípání detektorů raket. Raketa letí po okruhu s jedním cílem a tím cílem jsem já - vedoucí jezdec. Ale jedu tak rychle, že raketa jede o půl kola za mnou a po pár kolech skončí ve zdi. Uff, kouknu na pořadí jezdců v rohu na head up displayi, uklouzne mi kolo, čehož si všímám pozdě a zase se propadám. Yuri dotírá zezadu, držím třetí místo, ale nahodím turbo a mizím vepředu.

To už je 40. kolečko, zase jsem ve vedení, letí na mě řízená raketka, mám štíty, neděsím se. Ale zezadu do mě opět naráží nějaké vozidlo & štít ztrácím. Než se stihnu propadnout na druhé místo, přilétá raketa a SAKRA, zase se propadám dolů.. Vyhazuju všechno co mám v autě, rakety končí ve zdi, občas v někom, kdo jede kolem. Druhé místo, ve 46. kolem se konečně dostávám na první místo. Pro změnu zase kolem letí raketa, ale vypadá to, že už mě nedojede. 49. kolečko projíždím triumfálně daleko před ostatními, motory řvou, adrenalin na max, vzepřený v klávesnici drtím šipku dopředu.. Bez zaváhání dojíždím na předoposlední průjezd cílem, 50th lap.. Zatáčku vybírám, dokonale projíždím po hraně, chytám veškerou energii pro udržení mé rychlosti. Pár set metrů před cílem chytám smyk.. Propad na třetí místo, brchám se & pár metrů před cílem předjíždím Yuriho, končí na třetím místě o 1 setinu sekundy za mnou. Ria dojíždí dvě setiny přede mnou..

Jo, zase jsem si jednou zahrál jeden závod v rollcage.. takhle si představuju virtuální sport. Tak tohle bylo včera. Nějak jsem se nedonutil k tomu, abych tenhle spot dopsal. Bez chuti uklepat se klávesnicí k smrti. Včera, to je už hodně dávno. Dneska taky. Zrovna hodiny odbily jedenáct & já sedl zpátky k počítači. Co vlastně včera..

Pátek, ve škole mě překvapil nájezd ve fyzice, kde po pěti minutách už jela naprosto normální výuka, jinak pohoda, snad jenom matika, kde mě potkal příklad naúpravu goniometrických rovnic, kterou jsem teda vůbec nedal. Vůbec. Po škole ke kamarádovi, kde chvíli hrajem gta3: vice city, pak rozkoukáváme matrix3, ale po nějaké čtvrthodině přijíždí taťka & hází mě domů. Což mi sice ušetřilo hodinovou cestu autobusem, ale co doma. Povečeřeli jsme & večer jsem nějak strávil. Další z těch prázdných dnů.

Kamarád je zatvrzelý linuxák & dost často se mě snaží přesvědčit, abych z toho „pitomého systému“ odešel k tučňákům. Přece to furt padá (jak listí), je to hnus, furt to padá a nakonec je to taky hnus. Ale mám nějaký důvod? a) Pokud se k winům nechovám jak prase (což teda kamarád evidentně dělá, *.dll knihovny visící na ploše & to, že se po spuštění internet exploreru počítač téměř zblázní, vyskočí několik popupů & systém skoro zatuhne je jenom špička ledovce) a nemají hardwarové konflikty, nepadají. Mě posledních pár týdnů nespadl systém snad ani jednou. Když jsem dělal s Juno-editorem (který nemá nic společného s osobou jménem Juneau), občas jsem přeplnil paměť, mělo nějaký bug. Ale teď prostě zapnu počítač a když dodělám práci, tak ho zase vypnu. Bez problému. Za bé bych zase musel hledat alternativu většiny programů a utilitek, které používám ve winech. Musel bych znova učit, jak to všechno v systému funguje. Jsem uživatel, kterému ke štěstí stačí, když mu fungují všechny prohlížeče, přehrávače, editory, manažery a další prográmky tak jak mají. Spousta lidí mi říká: „A kolik ti (Microsoft) platí?“.. Ach jo, nechápu to.

& co dneska? Ráno jsem zase moc nezvlád, vstávat v devět.. Pak mám celý den divný pocit. Nejdřív s taťkou lepíme v sestřiném pokoji igelitové plachty - bude se malovat strop plus něco ze stěn. Ale kromě vytváření pracovního prostředí tam pro mě není uplatnění, tak po obědě (výborná rajská) odjíždím za zuttem a blankou na ostružinový koláč. Kaoru/kiros nedojel, vlezla mu do toho návštěva. Super :(. Vylezli jsme kousek na kopec & tam pod stromem, ve stínku, piknikovali, koláč byl skvělý, pohoda. Ale přece jen pořád ten pelíškovský pocit „ať počítám, jak počítám, někdo mi tu přebývá“.. Pěkné odpoledne, ale.. prostě, má to své chybky, být singlem. Zas když kouknu na některé starší diskuse na školním fóru, tak je tento stav přijatelnější.. Ale i tak se mi sem nechce psát smajlík. Popojedem..

Přijíždím domů, obratem zase odjíždím hodit nějaké jiřiny na hřbitov a zalít ostatní květinky na hrobu. Při druhém návratu už slunko mizí za lesem, v černých brýlích pomalu sleduju mizející kotouč, zůstanou jenom červené mraky & přichází chlad. Večeře, mizím k počítači, na netu (u juna) najdu akci Vyfoť your room!, která mě okamžitě chytá (spočívá ve vyfocení okolí compu), tak fotím ten neskutečný nepořádek, který si tvořím na stole už celý srpen. Na fotce je vidět můj počítačový koutek, není to můj pokoj. Počítač je totiž na chodbě. Menší popis fotky (po rozklikntí thumbu vás tentokrát čeká full-size fotka z mé krabky): Kolem klávesnice se válí pár knížek (nielsenův webdesign, profi php), které jsou zavalené tunou cédéček, občas v krabičce, občas ne, proložené obaly od všeho, co se vyskytlo kolem.. Na stojanu na cédka leží kerouacův mag a na něm obaly od japonských bonbónů.. Vpravo pak leží kolem mojí milé myšky moje 3330, otevřený Kosek a na něm pár materiálů k mému soujasnému jobu a na nich pixyho cssknížka ;). Černá šmouha je obal od foťáku.. Všechno mám nasvětlené lampou, která je kvůli měkkému světlu a likvidaci odrazu v monitoru otočená ke zdi. Světlo je tak optimální. Teď se scéna liší jenom prázdným kelímkem od jogurtu ;). Jestli se chcete taky přidat k focení, zajděte se linknout k pifovi do komentářů.. Dobrý nápad.

Včera jsem přemýšlel o tom, že by bylo pěkné mít mouse gestures (předdefinované akce na myš - jenom pohnete myší a něco se stane - obdoba klávesových zkratek) nejen v opeře, ale v celém systému, ale neměl jsem sílu hledat na webu. Dneska jsem si hodil chytrý string do googlu, pár odkazů & prográmek StrokeIt už se hřeje v systrayi. Běžně už delší dobu všechno podvědomě spouštím/zavírám myšgestama & pak zjišťuju, že nejsem v opeře. Odteď už never more. Můžu si nastavit skoro jakoukoli akci v jakémkoli programu na myš, což je dokonalé. Teď se mi na krátký čas sníží efektivita práce, protože nemůžu odolat hraní si s nastavením, přidáváním nových akcí (ty defaultní jsem z velké části zrušil) a pak se zvýší o pěkných pár procent.. Prográmek má jenom 120kB a je s ním radost dělat.

To by bylo z dneška asi všechno. Kvůli pár věcem, které jsem neudělal & rychlé & značně blbé reakci (zničehonic absolutní afekt, až mě to děsí) jsem teď naštval mamku. Ne, přestože mám dokonalý prográmek, nemám tu nejlepší náladu. Všichni kolem (aktuálně icq) začínají vypadat smutně, asi je něco ve vzduchu. Nemám náladu, abych byl schopný se nějak udobřit, nějak zase nevidím smysl zítřejšího rána.. Ve winampu se snad už 12 hodin točí „and all that could have been“, skladba nine inch nails. Nemám sílu to nějak přepnout. Respektive mě to dere, ale tak nějak nevím, co bych teď chtěl poslouchat víc než tohle. A ticho by mě jenom dorazilo..