Zápisek ze dne 5. listopadu 2004

Safra. Ne, že bych byl v nějak přespříliš špatné náladě, nejsem ani nějak moc naštvaný, jenom mě děsí, že týden warpem odfrčel & na podnebí se neobjevil jediný text. Jedno jediné písmenko jsem nebyl za celý ten pitomý týden schopný napsat. Takže teď bych rád začal někdy.. jo, od pátku minulého týdne. A mám chuť se vypsat. Jsem hyperaktivní. Možná to bude nadlouho (jak to nakonec dopadne nevím. ale teď mám chuť), tak si pohodlně sedněte. Je 21:40 & začínám psát. A přestože nejsem v nějak přespříliš špatné náladě, nejsem ani v nějak přespříliš dobré náladě. Spíš nějaký ten průměr, šedý pozdim. A venku prší. Ale teď už pryč, časem odvátým..

Hehe, to jsem pěkně zakončil první odstavec, až je mi ze mně špatně. Jo, poslední pátek. ten si pamatuju. To byly prázdniny & já strávil celý den u počítače. Řekl bych tak 18, možná víc hodin. Ja, gesunder Lebensweise (=zdravý životní styl) mi aktuálně moc neříká. Spíš taková jednoduchá sebedestrukce, ale prý je to ve věku pod 25 ještě docela v klidu, bez nějakých větších následků. Hehe, teda doufám. Tak jsem si seděl u počítače a programil kusy valašského portálu (alpha coming soon), nejvýraznější věc, na kterou si pamatuju, která mě naštvala & která by se možná hodila (tedy spíš, hodilo by se na ni upozornit) ostatním přítomným programátorům, kteří programují skripty s časem i jindy než v listopadu, je letní čas. Naprogramoval jsem si chytrý skript pro vypisování kalendáře na další tři týdny ode dnešního data. Každý nový den jsem vypsal jako dnešní počet sekund od začátku epochy (1/1/1970) + x*86400, jenže! Existují dny, které mají 25 hodin! :-) Ikdyž by to člověk neřekl, fakt jsou tady, a to právě tehdy když končí letní čas. Pak tenhle můj vymakaný skript skončil. Takže pozor na to, když už se o problému ví, řešení je jednoduché.

Tohle nebyl celý pátek ve zkratce, tohle byl kompletní celý pátek. Takže teďka by se hodilo přistoupit k sobotě. Am Samstag jsem ještě dopoledne programoval (ech kletě, mi z toho cvakne) & odpoledne se jelo na svatbu mé sestřenice. Den předtím se rodiče děsně pohádali, zda pojedeme autem, nakonec se dohodli, že se necháme odvézt. Jenže strýcovi někde exl odvoz nevěsty, tak se nakonec autem jelo ;). Obřad byl celkem v klidu, ikdyž takový občas divný (svatební projev, z něhož by se dala vybrat klíčová slova office, microsoft, formátovat, prostě němůže být normální ;)), a svatební hostina by se dala shrnout klíčovými slovy červené víno, nuda. Jak k tomu přijde? Na svatbě byla spousta mých vrstevníků (což už samo o sobě je dost zajímavé), nicméně na opačné straně stolu (tj. přes stůl, ne na opačném konci) zasednuvší bratranci měli každý s sebou svou dívku, tak s nimi řeč nebyla, se sestrou jsme velice rychle vypotřebovali zásobu témat & nikdo jiný se s námi nebavil. Takže jsem z počátku jenom divně koukal kolem a jedl, potom jenom divně koukal a nakonec divně koukal a pil červené. Čímž jsem mírně šokoval rodiče. Ale to už patří k věci. Co už.

Ze svatby jsme zmizeli někdy před půlnocí, z červného se mi nechtělo spát (zase moje sebedestruktivní sklony), tak jsem si šel sednout k bedně, kde chvíli ještě běžel Anděl na nějaké šílené téma (historie prostituce nebo něco podobně šíleného), pak byla velká noční, ze začátku koncert Linkin Park, který mě docela potěšil - kdysi jsem viděl koncert z texasu, kde prostě odehráli album, ale tady to znělo aspoň trochu jinak. Pak tam bylo ještě něco, nevím co, nějaký koncert, který se mi nevryl do paměti, pak spousta šílených metalových klipů, nakonec nějaký quick český hit (název pouze ilustrační, vůbec se nemusí shodovat s tím, jak se to jmenovalo), kde se vystřídalo pár zajímavých lidí (vzpomenu si teď snad jenom na .. ale safra.. do zpívá s Čechomorem.. jo, Lenka Dusilová, Alzheimer pracuje, ale teď jsem ho dostal), nakonec ale přišla největší pecka - Kabát, vypl jsem to a šel se pokoušet spát, což se mi relativně rychle podařilo.

Aaa, neděle. Neděle byla prozměnu zase povětšinou pracovní den, dodělával jsem další a další kousky kódu, předělával starší kousky, nahazoval databázi, dolaďoval design hotových sekcí.. prostě radost. Jelikož jsem celý den seděl u compa, ani jsem nestihl vylézt někam na sluníčko, jako se to už se mnou děje pár týdnů. Za pár měsíců bych taky už mohl jenom sedět po kotníky ve vodě a říkat „wheere is my preciousss, gollum“. Na ja, gezielt in die Zukunft. nebyl ani filmák, takže veškeré mopžné prožitky, které si už nepamatuju byly maximálně stravovací, což je teda zavrženíhodné & hnusné. Sežerte si mně.

Monday, monday, k pondělkům nemám vztah jako nejslavnější koucour světa, Garfield, ale občas mě taky nepotěší. Tentokrát mě potěšil, ale čím vlastně? Škola.. v těláku hrajem basket, kde jsem dokonce nějakým způsobem párkrát dostal míč do koše, což mě upřímně překvapilo & ani jsem neměl tolik kroků, s kolika jsem počítal (přestože bych řekl, že všechny mé kroky odpískané nebyly), rozcvička byla s těžkými míči, au, moje rameno. Při cestě na kafe zjišťuju nízký stav, nutnost brzkého doplnění. Čeština, chemie, hodiny mě nějak míjí, bored, po škole padám k Romanovi, kde chytám svou zatím první výplatu (super). Ještě se stavuju do školy, bus mi ujel o dvě minutky & ve škole je teplo. Ve škole je taky pár lidí, což mě těší, přesněji řečeno tři, pak dva mizí, zbývající jeden Mira se na mě podívá, usměje se & řekne, že mě taky opustí, z chodby vyjde Veronika & fakt mě opustí. Tak ve škole nakonec krachuju zase sám. Nezbývá než přemýšlet o nedostatku osoby, se kterou bych mohl školu opustit ;). Nicméně práce je ještě dost, chvilku dělám na noťasu, pak ale přijde the_tom & medec, chvíli kecáme, usoudím, že raděj půjdu ven s nima vykecávat & tak jdeme & vykecáváme ;).

Stavíme se v pekárně, kde mi ale nevyhovuje žádné pečovi, tak kupuju Noggera, můj oblíbený ledňák, venku je sice deset stupňů, ale to mi v nákupu nemůže zabránit. Po cestě ještě diskutujem, jelikož ani the_tomovi pekárna nevyhovovala, jdem do pekárny v legu, kde už jsou jeho potřeby uspokojeny za vzniku užitku pro jeho osobu (nerad předbíhám, ale dostal jsem z písemky z ekonomie za 1 :)). Pak ještě necházíme v trafice Score, kde je přes celou první stránku logo half life 2 a titulek „exkluzivní recenze“, což je dost bombastická zpráva, ale score kvůli tomu kupovat nehodlám (na netu se dají najít scany první recenze z amrického PC gameru, jak jsem pozděj zjistil). Ale stejně je to snad jediná současná pc hra, ktrou bych možn měl chuť někdy zahrát.. Inu, nostalgie je skvělá a smutná věc. Když si vzpomenu na dny u prvního halfa.. byla to síla.. žlutý nápis na černém pozadí, welcome to black mesa.. prostě.. nostalgie..

Nakonec mě oba (the_tom a medec, možná jsem už odbočil od tématu příliš, tak by to nemuselo být zřejmé) opuštějí & já kráčím k nádru, chvíli čekám a koukám po lidech, kteří čekají kolem. Taková standartní čekající lidé, asi jako já, divně staticky sledují horizont za vlakovým nádražím a snaží se udržet nehybnou stabilitu, ať už se opírají o zábradlí, drží tašky plné nákupu, nebo dělají cokoliv jiného. Je docela kosa, ale sluníčko svítí. Krok před nástupem do busu přibíhají Mara s Petrou, esli nechci jet vlakem, tak teda jo, jedu vlakem, úúú, jsem už tak dlouho nejel vlakeem.. Snad od školního výletu? Určitě.. a přitom vlakem jezdím docela rád. Naší Karlovickou Střelou, osobákem mašinka + 1-4 vagónky, sice to nemá tichý chod intercity & je málem neslyšet člověka, který mluí vedle, ale stejně.. když si vzpomenu na cestu z kopřivnice, kde jsem bydlel jako malý, na to jak jsme mávali strojvůdci z mostu.. nostalgie, zase. chjo. prostě mám vlaky tak nějak rád..

Tak jsme teda jeli vlakem, povídali o úchvatných vizích budoucnosti, které jsou tak nesplnitelné, že z toho máme depku, a tak podobně, vlak projel osmikilometrovou trať během nějakých třiceti sekund nebo tak nějak & už jsem běžel po kolejích směrem bílý dům s hnědými štíty. Kdybych věděl, co jsem pak dělal doma, tak bych to sem napsal, ale teda moc nevím. Někdy večer jsem řekl taťkovi, že bych teda nakonec vyměnil telefon - dostal nový siemens S65 a S45 zůstala na ocet & mně se docela hodí mít organizér v telefonu. Přestože nemám rád siemens-like ovládání, tak jsem ho vzal & dneska zodpovědně můžu říct, žře toho vůbec nelituju, možnosti telefonu byly opravdu netušené ;). Do noci jsem se pokoušel zprovoznit infraport, abych si mohl torchu pohrát s vnitřní pamětí, několikrát (odhadem tak desetkrát) přeinstaloval ovladače, které se úplně pokaždé instalovaly úplně jinak (jednou stačily instalačky z netu, jednou to chtělo něco z instalačního cédéčka systému apod.) a nakonec jsem to rozběhl, ale port zůstal něčím obsazený. Kdovíčím, to nevím doteď.

Úterý bylo zase jeden z veselých hektických dnů. škola dlouhá, osm hodin, ale docela v klidu (teď si ani neuvědomuju žádnou písemku či tak něco) poslední dvě hodiny seminář, to teda fest v klidu, ikdyž - vlastně - jsem byl vyvolaný - sice známku nevím, ale snad by to mohlo být za jedna.. idkyž, můj projev.. no, nebyl tak dobrý jak bych chtěl. chjo. ale jinak v klidu. Po semináři sprint ze školy, do jednoty, houska + camembert + kofola + disko (nejíš nikdy sám) = výbava do filmáku, pak ještě na skok za Romanem zkouknout pár nových návrhů na obsah, pohodka, do školy dobíhám chvilku po půl čtvrté, což je oficiální začáítek filmáku, ale ještě není ani přednáška, pohodlně sedám & posílám diska, svačím housky se sýrem (a to mi kdysi camembert vyloženě nechutnal. skoro mi přišel tak hnusný jako sedlčanský hermelín, ten je teda fuj), promítaným filmem jsou ostře sledované vlaky, skvělý film, jenom štěstí, že jsem to četl. Jinak by se mnou konec docela sekl. Takto to se mnou seklo už dávno.

Celý den je docela pěkně, dokonce venku svítí slunko, ale přes dobu slunečního svitu se ven dostávám jen při tom sprintu do obchodu. Po filmu už ze školy odcházím za tmy & sám se odebírám k nádru, kde ale stojí martin (spolužák ze základky, který se mnou šel na gympl, ale je ve vedlejší třídě) plus pár dalších lidí kolem z áčka (= ta vedlejší třída; = {vojta, pavel}). S martinem jedu busem domů, má depku & má (podle mně) sklony k dekadenci (kterou nesnáší) & nihilismu, má depresi z toho, že existují lidé, kteří už při škole dělají (čímž nemyslím sebe, já zrovna jako vzor nepůsobím ;)) & on ne, ale nakonec po rozhovoru se mnou chytá lepší náladu.. což teda ani dost dobře nechápu ;).

Ve škole se ještě (teďka se vracím k dopoledni tohoto dne) se socem pokoušíme rozjet to infra k mobilu, ale nakonec vítězí hrubá síla, najdu krabičku, ve které siemens došel a tam, abraka dabra, datový kabel. Bomba. Od této chvíle jsem neomezeným pánem svého mobilu :). A je to bomba. Je to dost vychytaný telefon, večer si ještě hraju s logy, melodiemi, obrázky apod, pak trochu praktičtější věci - kupříkladu organizér je přes počítač vynikající věcička. Na nokii 3330 jsem využíval smsky a telefonování & stačilo mi to. Ale jsou funkce, které když člově vyzkouší, tak už němůže zpátky. S45 je docela fajn telefon.

A to už jsem u středy, zatím jenom 11 338 znaků, pohodka, ne? :) Překlepy neopravuju, omlouvám se za to, ale většinou to nemám chuť po sobě číst a opravovat. Mno, jedeme dál. Středa byl klidný den, dvakrát jedna z biologie a ještě z něčeho (jo, ta ekonomie), ale docela jsem si snížil sebevědomí v matematice. Nové příklady jsou prostě jenom huff, síla, masox. A ani to nebyly žádné kosy.. tedy, cosiny a sinusiny, na kterých trvdnu obyčejně. Eh, tentokrát se snad poprvé podívám výrazně na matiku doma. Síla. Zase osm hodin, poslední hodina biola, kterou prakticky celou prokontrolováváme známky ze dvou písemek, sleepy, pak mě hází dědeček domů.

Zabíhám k babičce, sehnala mi bokovku - zrobit obal na knížku. Yeah, super. Už mám doma odhadem 400 stránkový rukopis (teda psíš strojopis), super, se učtu. Domá ale trávím jenom chvíli, kterou trávím výrobou nového chytrého skriptu. A jakého skriptu? Teďka bude description jednoduchá :). Zjistil jsem (zkoušením), že mobil přečte texty o délce 1700 znaků pomocí wapového prohlížeče, tak jsem si udělal skript, který rozdělí dlouhý text na malé kousky po 1700 znacích. Takové stránky. A nahrál jsem si do paměti celý čtvrtý díl Stopařova průvodce po Galaxii. Fest bomba! A tak má teďka takový malý ebook reader ;). Ideální je na anglické texty, protože jsem nevykoumal žádné kódování, kde by přečetl českou diakritiku, ale i bez diakritiky se to dá číst dobře. Takže když jsem jel na Vsetín do kostela & čekal na Pú, přečetl jsem prvních pár stránek namísto standartního obcházení parkoviště, bzw. skrývání se na otevřeném prostoru před nepřizpůsobivými spoluobčany, kteří častovali kolemjdoucí veselými přezdívkami a následně pořádali koordinované skoky do kontejneru..

Skriptík jsem si během dalšího dne naprosto „vymazlil“, tak teďka každá stránka začíná celým slovem, namísto sekání slov v půlce, umí to dvě úrovně uvozovek (musí se přepisovat, protože české uvozovky jsou nestandartní), prostě, i like it ;). & co dál? středa - v kostele se bavíme & je to zajímavé, pak se bavíme s Pú než nám jedou autobusy, já pak ještě čekám nějakou tu čtvrthodinku, sestra volá kde jsem, bus, večeře, kapánek práce na compu, ve dvanáct hurá do postele, chvíle pokusů o nějakou smysluplnou činnost, ve dvě usínám, dobrou noc.

Čtvrtek, škola pětihodinová, slightly prasím písemku z chemie (postupně si naprosto samovolně začínám uvědomovat další a další chyby, které jsem provedl..), nezabývat se tím, není nálada, chytám nějakou nechuť k činnosti, fyzika, žárovky pěkně blikají, ale trojfázový proud není nic převratně složitého, nic přespříliš nového, oběd.. jo, vůbec jsem se nezmínil, ve škole byly tenhle týden dost super obědy, každý den něco extra - zeleninový talíř, řízek šmakoun, langoše (čerstvé s omáčkou s česnekem, česnek jsem cítil ještě večer), něco v úterý ještě.. ale nevím co, ale taky něco dobrého. vypadá to, jako by ve škole byla kontrola ;). Kdoví. Ve čtvrtek ještě chvilku čekáme, pak mizíme na bazén, kde lemříme (dát ~8 bazénů je docela výkon.. kde jsou doby, kdy jsem dával 20, 30 bazénů.. teďka maximálně pár bazénů pod vodou & těch ~8 normálně), cestou zpátky se stavuju v bance, děsím tetu rudými oky (rudými očmi), ale kurzy eur/czk a posledních několik posledních měsíců na jednom papíře nemá, odcházím s nepořízenou. Domů valím se tomem - skupinou -, machřím s telefonem, povídáme o všem možném, na zastávce doma s obtížemi vytahuju baťoh, brašnu s noťasem, deštnik a tašku s tělocvikem + plaváním (plavky+ručník+dove(neplacená reklama, můj nejoblíbenější šampón)). Domů přicházím ve čtyři, nikdo není doma, sek sebou na postel chvilka čtení & hurá do říše snů. nebo spíš beze snů, lately sny moc nemusím. Bzw. sny moc nemusejí mně.

Probouzím se v sedm, večeřím, hurá ke compu (stereotyp), trocha práce, kompletace sešitu do češtiny a tisk (obtížný, čeká se až dojde inkoust a pak už snad bude nová tiskárna - téhle musím cpát papíry do chřtánu po jednom a ještě je jemně pkaždé zatlačit, aby je vzala)(sakra, teďka koukám, že jsem ten sešit neodevzdal, já blbec), nějaké info pro vaška s němčinou (snad mu to aspoň trochu pomohlo), v jedenáct hurá pryč, práci dodělávám na noťasu, v půl jedné začínám číst dějepis, konečně jsem se naučil efektivní čtení, tak to jde rychle a ve tři umím dějepis. Všechno. Ve škole ráno teda pohoda, očekávané vyvolání z dějepisu, čistá jedna :). Vzhledem k tomu, že tam mám zatím jenom pět a teď jedna, tak budu muset ještě trochu zabrat ;). Každopádně vyznamenání na konci roku chci. V pololetí by se mi MOC líbilo :).

Jinak škola ubíhá v poklidu a míru, profesor fyziky chybí, pohodka, slovíčka v anglině taky za jedna, ač jsem je viděl až před hodinou asi pět vteřin (nebylo času, šel jsem pro delissu do bufetu, zvedne ti náladu), v němčině se taky celkem daří, všeobecně pohoda. Překlad receptu na vaření je ovšem brutální :). Musím si někde sehnat pár německých receptů, ať to chytnu do hlavy. Po škole jdeme s kirosem k pengovi, hrajeme need for speed underground, což je na rozdíl od jiných nfs docela ovladatelná hra. Po cestě domů kupuju chleba, přicházím, večeřím (chleba dobrý), a hurá k počítači.. Prozměnu dneska na práci kašlu, dneska se chci uvolnit, přestože jsem si sliboval, že ještě něco udělám. Ale dávám si oficiální pracovní volno. Tak, a tenhle text už píšu bez přestání skoro dvě hodiny a teďka je 23:25, páetk 5. listopadu 2004 a píšu konečně o tomhle jediném, jedinečném momentu, kdy vykonávám tak nesmyslnou činnost, jakou je psaní si veřejného osobního deníčku.

Závidím junovi možnost téměř naprosté otevřenosti. Resp. může si napsat cokoliv chce. Ale kdybych měl tuhle možnost já, tak by se to tu možná ani nedalo číst (si fandím, když to říkám, jako že se to tu teď dá číst). Jo, zatím se mějte krásně..