Zápisek ze dne 6. února 2004

Jak tu někde píšu v komentářích, ani se mi moc psát nechtělo, ale mám celkem dost fotek, mám i celkem o čem psát, prázdniny & tak podobně & různě.. Naposledy jsem psal.. aa.. podívám se.. jojo, v pondělí.. celkem doba, ale předtím taky mezera jako mezi zemí a balkónem v šestém patře. Pondělí 1) v posteli, přemýšlím, jestli se takhle dají strávit celé prázdniny, ale začíná mi být líp, už mě tolik nebolí hlava, kapky do sebe liju pravidelně kudy se dá, snažím se nemyslet na nic, venku je hnus, prší mi na okno a kapky stékají po skle & kusy rozbředlého sněhu padají ze střechy.. 2) odpoledne na poštu, večer & po kolejích, přicházím na poštu s vizí odevzdání balíčku dopisů, rychlým odchodem zpátky domů, než se vzpamatuju, platím to ze svého, zase se jim to nějak podařilo zdražit a lepím ručně 32 známek. Ah..

Úterý, Truman Show, letos poprvé usedám k TV, celkem úžasný film, asi se programový dramaturg tévé nova usek.. pak mě ještě K(i|ao)r(os|u) napsal, esli s nima nechci na viz dále, & to už je středa, squash ne, to bych nezvlád, ale do čajovny jsem šel, konečně vidím pár lidí, pěkné odpoledne, aspoň už nehraju freecell (už mám projetých prvních 80 rozdání). Když už jsem u toho freecellu, zjistil jsem zajímavou věc - začal jsem kvůli tomu, že jsem potřeboval vyvíjet jakoukoli činnost, ve které nemusím absolutně nad ničím přemýšlet & musím se na to soustředit & srdce už mě přestaly bavit. Prvních pár her, odhadem tak 20 (dohraných do konce) mě to bavilo, když jsem všechno správně poskládal, červená černá šest sedm eso a tak podobně a hra vyhodila congrats dialog.. Ale pak & teď když vidím, že to bez problémů dokončím & všechno je hotové jen musím pár posledních věcí dát na své místo, klikání & dialog, přichází znechucení, klikání, jen aby to už bylo pryč.. Nevím, proč, asi se budu muset zeptat v psychologii.. Each day more frightening. Poslouchám KoRn. v čajovně pohoda, čaj & mandle, domluvili jsme výlet na dušnou.. Do čajovny jsem jel dost dobrým způsobem, od babičky - oběd - ve 14:09, ve 14:11 dotaz idosu, kdyže něco jede, 14:18 sedím v autobusu & poslouchám OST Koyaanisqatsi (btw: slyšel jsem v tom motivy z lotra, fakt! a to je už kdovíjak staré.. (kdovíjak = nechce se mi hledat jak)), stejně tak druhý den výlet, ale abych vás nemátl & nezesložiťoval, ehm ok, řeknu to trochu jinak, abych vám zjednodušil čtení, milé děti (sakra, co to píšu), dám další odstavec (noo, jsem tak trochu na dně (ikdyž eufemizovat slovy "tak trochu" úsloví "být na dně" je asi úplný nesmysl), ale toho si nevšímejte, dík).

Abych se zorientoval = čtvrtek ráno. Nebo ne, pro zchronologičtění ještě tahle situace - čtvrtek, noc, 3:00am, píšu básničky. A teď už čtvrtek ráno, podle idosu vím, že to pojede 7:37, nastavený budík proklikávám, má mě vzbudit mamka, po chvíli přichází sestra a suše hlásí "Je půl osmé", chvíli trvá, než mi dojde, co tyto slova znamenají.. V 7.37 se probouzím v autobusu, výlet pěkný, nějaké fotky jsou nahoře, kombinace břečka/led/nahoře metr sněhu, trasa vsetín> dušná> vesník> vsetín, po cestě jsme postavili sněhuláka, sklouzali pár kilometrů a potkali zběsilého cyklistu, který hned jak nás uviděl sebou seknul, informoval, že závod asi nebude (tuto sobotu ven na kolech), páč by je asi zavřeli. Lesy. Před odjezdem domů jsme koupili kofolu a multivitamín za 11,90, kofolu jsem skoro celou vypil, co se stalo se zbytkem fakt dost hnusného multivitamínu radši nechci vědět. Fuj.

Pátek, prvních 24 letošních kilometrů na kole, venku 5°C, na šestého února docela nečekané, jediné problémy dělají zasněžené mosty, na kterých to smýká, uh. Nahoře na fotce mostu nejel kočárek, ale já - tam & zpátky - dvakrát to smýklo stejným směrem..

Večer poslední LOTR, fakt hodně dobrý, Frodo zahraný téměř dokonale..určitě se běžte podívat, musíte vidět Olifanta a řidiči Olifantů vypadají jako pomalovaný Roy Batty z Blade Runnera a vždycky jsem si myslel, že to Tolkien vymýšlel z hlavy, teď už nemám pochyb, že je to skutečnost.. Hm, tady už všichni spí, jediná věc, co všechny (resp. budícího se tatíčka) štve jsem já. Takže končím. Mějte se krásně.. Zase někdy, snad už dřív..