Zápisek ze dne 8. prosince 2004

Někdy přede dvěma lety jsem tak večer seděl o počítače a nahazoval první verzi podnebí.. Dneska má tenhle web tedy druhé narozeniny, což je příležitost k ohlédntí se zpátky. Ale nebude Co se vlastně stalo za ty dva roky? bych ani neřek, že z webíku, kterým jsem chtěl akorát zamachřit vyleze stránka, která přežije dva roky. Dva roky s tak náladovým a impulsivním člověkem, jako jsem já.. z několika večerů s flashem (s pokusy o vytvoření prvního aktivního tlačítka) jsem přešel za dva roky k profi tvorbě webových stránek & grafice..

a co se stalo se mnou? raděj nemluvit ;). pár věcí mě docela ovlivnilo (mno, možná nejvíc samotné založení tohohle webu), trochu se mi změnil žebříček hodnot, ale jinak si připadám asi jako pořád stejné děcko (s klady i zápory (které mě štvou stále víc)..).. ale jsem rád, že jsem teďka tam, kde jsem. nemyšleno místně.

sem myslel, že toho teda napíšu trochu víc, ale nějak mi to nevadí, když to nechám v téhle formě. ne že bych na vás kašlal, ale nechce se mi tady psát víc, než by mi bylo.. příjemné? ne, to není správné slovo. prostě si píšu co chci. & co bych napsal o posledních pár dnech?

v neděli jsem se odhodlal zajít do filmáku (jinak neděle celkem apatická..), film.. nevypadal ze začátku tak.. smutně, ale ten konec.. jsem těžko vydýchával. opravdu těžko. tudíž turecký film Stádo, který je kvalitní, nemůžu doporučit slabším povahám & lidem, kteří si nechtějí zkazit dobrou náladu.. rychlost radost krása - pondělí. projednou zase na devět, ale utrácet desetikorunu za jízdné o půl hodinu pozděj je scestný nápad, tak jedu s taťkou jako obyčejně v sedm. ve škole celkem dost lidí, ale všichni mizí do icčka, s terkou jdu na kafe (fest ritualizované chování - jen kvůli cestě k automatu, pak se mi to ani moc nechtělo pít, na kafe musím mít náladu ;)), danach bleibe ich in der Klasse, lesende Gedichte von KH Macha..

pak přichází pár lidí, s úsměvy po víkendu, další hodinu němčina, ale těsně před zvoněním mě bere prof. Kaločová, aby jí vytiskl plakát, což není problém, na písemku do deustchu přicházím o deset minut pozděj, ale odevzdávám s ostatními.. ale moc jistý si svým výkonem tentokrát nejsem :(. taky se dozvídám, že občas někdo ví, že jsem vyhrál v tom šuplíku, což mě celkem šokuje ;) dokonce i paní prof. angličtiny ví.. hmm.. co už, tělocvik, tentorát ne až tak špatný, fußball a basket, ale pro jednou docela sranda, ne otrava jako obvykle.. proč, to nevím.

hodinovka, čeština, chemie, asi nic výrazného.. čeština mě nenaštvala, takže klid. odpoledne nečekám nic, jenom práci, nicméně ani ta práce nakonec moc nepřichází, zase jsem chytil nějakou divnou náladu. tenhle týden mě nějak nenaplňuje..

úterý v podobném duchu, po škole filmák s Džusovým románem. doufal jsem, že se dočkám něčeho po delší době optimistického, nikoliv. trochu veselé, ale docela zhusta smutné. chjo, pak jedu sám domů autobusem, tma, bus plný lidí, stojím v uličce s baťohem, noťasem a tělocvikem, celkově dost na nic.. večer pak veselá (aspoň tahle) pracovní schůzka s jedním místním farářem, který byl veselý & chce po mě stránky.

a dneska? klidně jsem slavil (nakreslil jsem si dort, který vypadá jako zástrčka) druhé narozeniny podnebí, v matice si kreslil co mě napadlo (učivo mi přijde lehké, ale bude hůř, až to zapomenu), v semináři pak z numerických chyb bláznil. písemka z chemie, kterou jsem viděl někdy v noci dopadla dobře, biologie, kterou jsem viděl minutu před hodinou, už tak dobře ne. ale to mi nevadí, průměr už mi to ani nezlepší ani nezhorší. jediné, co si tak ze školy jinak uvědomuju, je posezení na schodech pod aulou před biolou & to že po pár týdnech zase přišla Petra, tak jsem neseděl v semináři sám. a ještě mě naštval stříťa, když přestože věděl, že nemá pravdu, si dělal šoufky z třídního. a co doma odpoledne? pár dodělávek na valašsku, soundtrack samotářů a nine inch nails (klíčové slovo: náladový), freecell, nostalgie, trochu prolízání starých věcí na podnebí, klípky..

& what tommorow will bring, nobody knows.. kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, co budu dneska dělat, asi bych mu nevěřil. vůbec. a co bude zítra? dík za každé nové ráno.

mějte se..