Zápisek ze dne 9. září 2004

Tento postík je spožděný o den. Dneska nějak moc nemám co psát. Kadžý den je skvělý, ale někdy prostě není o čem psát. Prostě se nic neděje. Me gustas le viento..

Pořádně jsem se vyspal. Sedm hodin spánku, v jedenáct jsem neusínal ani nepamatuju. Ráno jsem zase desetkrát típl budík & vstal, zase jeden ze zběsilých snů. Nechápu, jak k tomu přijdu, aby se mi za noc zdálo tolik naprosto šílených věcí. Přitom jsem teď měl delší období klídku.. Po dojezdu do města jsem zamířil ke škole & narazil na vaška, tak jsme mírně pokecali, o škole, o práci, o holkách, tak standartně. Hmm, dokonale stupidně napsáno. Mám formu ;).

Hned ráno jsem zašel na kafe, tentokrát bez nějakých problémů, roztrh sáček, sýpnul do hrnku, kopl korunu do automatu, počkal na vodu a pak přelil kelímek do hrnku. Jo, není to ekologické, ale můj hrnek se cpe do automatu horko-těžko. Mno, neskafe dochází, tak během pár dní přejdu na jakousi Xtra kávu, ke které jsem přišel jak slepý k houslím u babičky ;). Akorát teď budu muset každý šálek správně namíchat z kafe, smetany a cukru. Což mi teda nevadí ;).

První dvě hodiny si moc neuvědomuju, netuším moc, co se dělo. To neznamená, že bych v tu chvíli nedával pozor, ale v paměti mi kromě výuky nic nezbylo. Po desáté dopolední začíná seminář z matiky, který naproti očekávání je celkem v pohodě & až na malé kiksy (5-12-2!=7), mi to aj vycházelo ;). Sedím s Petrou, přede mnou korry & ježa, o kterých jsem se tady asi nikdy moc nezmínil (mno, někdy možná byli vyfocení v tanečních, ale to už je teda dáávno), ale jsou bezva. Slabé slovo ;). Socák si sedl hned za mě, takže představě klidu jsem dal sbohem, ale nic není dokonalé ;).

Seminář byl teda docela v klidu, ale zatím je to jenom opakovačka (nein, ich meinte das Wort „wiederholen“, keinen Winchester ;)), uvidíme.. Následuje chemie, opakování alkanů, snad ani nestojí za písmenka, složitější věci se dostávají až do domácího úkolu.. Uh, na ten snad ještě stihnu kouknout. V poslední hodině před obědem, angličtině, nějak ztrácím nadšení & vyloženě mě to nebaví. Don't know why. O obědovce obědváme, dobré fazole s těžce nedostatkovým chlebem & poté mi automat na kolaloku sežere 22CZK. Nejdřív dvacku a na druhý pokus ještě dvoukačku. A nic z toho nebylo. Fuj, škaredý automat. A nejsem sám, koho vysosl :(. Sem tam měl přilepit nějaký lístek, ať už tam další lidi nic neházejí.. Mno, třeba se to zbrchá a někdo dostane jackpot :).

Ve fest poslední lesson, biologii, ukecáváme profesora a zdrháme na výstavu na horní město - do muzea na zámku. Toto jest flákačka. Nejdřív dlouho čekáme, až odleze třída, která to tam obsadila, koukáme na nějakou doprovodnou výstavu a potom už mizíme na výstavě s poetickým názvem „Příroda v muzeu“. Prakticky to je spousta mrtvých ptáků, hlodavců, motýlů a brouků (mimochodem, víte kdo je to: je to žluté a má to mrtvého brouka? Yoko Ono :)) a taky pár placatých rostlin z herbářů plus zkameněliny. Plus spousta infa o muzejních sbírkách ve městě od pravěku až ke dnešku (mno, skoro). Celkově jedna z výstav, které mě zaujaly míň. I zařazením místnosti s plakáty ze starších výstav ve mně zesílil pocit, že to je jenom recyklace několika posledních výstav, které se konaly v prostorách našeho muzea a z nichž jsem podstatnou část viděl.. Ale co už.

Původně bylo v plánu jet po škole ke mně domů a spájet kaorovi robota, ale ten se na to vybod. Rozhodl jsem se pro pracovní odpoledne a čekal na bus, povídal s pú, v čemž přišla petra, že nechce dělat blance a zuttovi křena sama, ať jdu taky do čajky. Jo, já jsem profi-křen :). Takže mi zničehonic ujel autobus a šli jsme do čajky. Ale než jsme tam došli, už byla zase spousta hodin, tak jsme to stočili zpátky na busnádr, kam měl mimojiné ještě dorazit ze skautské rady mara. Koupil jsem pár litrů kolaloky na zahnání žízně, které jsem pak ještě dopíjel celé odpoledne. Mara se pořád ne a ne zjevit, naskákli jsme do busu a zjevil se v nějakém jiném. Hm, chybiška :(.

Doma jsem byl pozdě, takže jsem otevřel editor, spustil server, chvilku přemýšlel a pak to zas zavřel, na takovou chvilku nemělo cenu se do ničeho pouštět. V půl sedmé jsem šel udělat večeři, upekl jsem pečeňáky, a to ne ledajaké, ale tzv. 'Endlifovy superkořeněné' s kořením na grilování. By člověk neřekl, jak se grilovací koření na kuře hodí na pečeňáky. A česnekové je ještě lepší, ale dneska už nebylo. Mňam. Rodiče dorazili s mírným spožděním, ale ještě to bylo celkem teplé & poživatelné, pošušňáníčko. A když jsem mamce na otázku „Tys aj umyl nádobí od rána?“ odpověděl, že přece v takovém svinčíku nebudu dělat večeři, viditelně jsem ji potěšil :).

A po večeři už zase jenom net, pročítám co se děje kolem a sem tam něco icqáknu. A teď už je půl jedné a já zase jednou dopisuju pozdě na notebooku. Ale tentokrát si to už přetáhnu přes kabel ;). Mějte se :).