Zápisek ze dne 12. ledna 2005

Tak jsem zrovna přišel ke compu, je pomalu půl jedenácté a musím tady zvládnout pár věcí, ale chce se mi psát. Chce se mi, chce se mi. Chce. :)

Tjo, dva dny člověk nezajde na svou stránku a !bum! ony jsou tam tři komentáře, na první pohled na mých skoro komentářefree stránkách ššookkuujjííccíí ;-). ale taky docela potěšující. Až tohle dopíšu, tak si je určitě půjdu přečíst :).

Nevím co říct, ale taky nevím, co bych napsal do tohoto odstavce, proto raděj odpovím na blikající icq.

Odpovězeno, socák může přemýšlet nad dalším nesmyslem, kterými jej zásobuju. Nemluvím Nepíšu příliš smysluplně, nebo aspoň podle toho, co si většina lidí představí pod pojmem “smysluplné” :). A, nevím, co říct, ale zato mě už napadá, co napsat. Dneska jsem ve škole shlédl šokující biologické video, které mi znova ozřejmilo, proč nebudu doktorem, i když by to bylo nejjednodušší řešení mé současné krize ;-). Nejdřív komentáře jako “na této rozřezané lebce” (říct “na řezu lebkou” může být překvapivě jiné), “k rozbití čelní části lebky je třeba síly úderu kladívka”, apod. Prostě poněkud nelidsky tvořené video. Ve finále se ještě objevila podivná hlava, tak nějak průsvitná. Komentář “z hlavy tohoto mrtvého muže byla odstraněna veškerá tkáň kromě cév”. Poněkud unoubliable (ask your local frantík), ale málem jsem si rovnou ublil ;-)

Eh, tak dlouhý odstavec, to se mi ovšem povedlo.

Další věc - včera, dlouho jsem vysedával u počítače, tak jsem si to schytal. Ovšem konečné uzemění větou “nemůžeš někdy přemoct tu svou bezohlednost?”, tak to mě poněkud vzalo. Asi se chovám jinak, než myslím. Rychle pryč, na tohle myslet nechci.

What’s next on? dnesni den byl jinak krutě.. ale jo, pohodka. Rozhovor s třídním nad fotkama, následně zvesela podělaná písemka z matiky (já prostě nejsem schopný neudělat chybu v násobení/ přetahování v rovnici na opačnou stranu/etc., prostě primitivnostech), chemie.. bez komentářů, english, hodinouka, tu jsem strávil v plodné diskusi. Seděl jsem mezi Kaoruem a Socem, kteří si sedli kolem a bavili se skrz mě :). Jsem ovšem pln nových informací. Sice si zrovna asi na žádnou nevzpomenu, ale určitě to bylo hodnotné, mé podvědomí je určitě potěšeno.

Podvědomí, to mi říká, že dny utíkají a mám pár věcí napsaných, které dneska už týden leží v bloČku (neptejte se proč velké č, prostě impuls), pak taky spoustu věcí nenapsaných, které mě chodí hlavou a nechci je pustit ven, protože mezitím můžou přijít další. Jo, nevím co říct, tak se mi ani.. ale jo, chce se mi psát, ale.. ne nechce se mi psát. Ne, nechápete, ani jsem se asi dost nesnažil vysvětlit, ale.. kolik “ale” jsem schopný napsat než něco (tím) řeknu?

Spoustu, a většinou je těch ale tolik, že to pak už nenapíšu, neřeknu, nenakreslím, ne..

Doufám, že vás dnešní příspěvek zatím šokuje svou nestrukturovaností, mě šokuje taky, ale ne svou nestrukturovaností, anóbrž tím, jak rychle píšu. Dost možná se rychlostí blížím svému rychlostnímu limitu a to píšu z hlavy. Docela síla, mám chuť napsat ještě několik odstavců a vůbec netuším o čem budou, když jsem psal včera :).

Třeba - ráno před školou jsme čekali jako obvykle, rukavice jsem nechal ve škole, tak mi mrzly ruce. to není ovšem příliš zajímavé, tak se asi vrhnu přes celý den k odpolednímu, kdy autobusem s marou zachráncem (kdyby nepřišel, tak bych jel domů sám, opuštěn) valím domů & pak doma, jelikož jsem po dvou dnech konečně donesl ze školy cédéčko s texty jednoho alba, které jsem potřeboval přepsat, tak jsem přepisoval & znova četl ty úžasné texty & jsou úžasné. Aspoň pro mě. Je to album Zelená.. proč vždycky napíšu Zelená (už se mi to dneska stalo minimálně jednou)? nikoliv zelená, ale Skleněná vrba. Od Zuzany Navarové..

Hmm, až poteď jsem to všechno napsal za 12 minut. Teďka už to asi bude o něco pomalejší, neumím psát pořádně, když se mi někdo může dívat přes rameno (doteď jsem byl v patře sám), ale běžím běžím, ještě něco vepíšu. Večer jsem vyšel ven a zjistil, že prší, tudíž jsem si odůvodnil proč mi maminka říkala vezmi si deštník a taky sestra říkala, že prší, když jsem si myslel, že je to jenom mlha. fakt mrholilo a to tak solidně, že to bylo slyšet, když jsem nějakou tu chvíli čekal na zastávce & pak se to ale pěkně lesklo v lampách & i déšť může být pěkný, ale teď už bych chtěl jaro nebo zimu. Déšť nechci. Taky jsem (teďka začíná drobný offtopic, proto začnu nový odstavec, oki?)..

Taky jsem zjistil, že prožívám teplá a studená období. V teplém období chodím s krátkým rukávem a venku může být mínus patnáct, ale aktuálně mám studené období a většinu dne mám na sobě, nebo aspoň poblíž sebe pro aktuní potřebu svetr. Dostal jsem pár nových k Vánocům a taky mám už pár starších & jsou super, nicméně až teď je plně oceňuju :). (konec offtopicu)

ještě než vystoupá tatínek nahoru a zatrhne mi tohle psaní, tak musím napsat a propsat se k večeru, který byl super jako středeční večery bývají. ještě ale stojím na autobusové zastávce a prší, autobus ale opravdu přijíždí (i v dešti, kdo by to řekl) a nastupuju první a hned se zasekne jízdenkomašinka a dostanu eXXtra dlooohou.. jízdenku. teďka jsem přemýšlel, proč jsem psal “dlouhou”, když mluvím o lístku :). tatínek přišel a mluví něco o časovém spínači na zásuvku u počítače. bombastické, už zase. ne, já tohle dopíšu, i’m so.. happy.. & na zastávce jsem ještě potkal svou třídní ze základky & poznala mě :) příjemné :).

Dojel jsem na Vsetín & postavil jeřába z jízdenky, začal jsem stavět druhého, ale to už jsem nestihl, protože autobus s Pavlou přijel dřív & tak jsme šli nahoru do kostela & teďka zase proud mého psaní zrychlí, protože nedokážu vypsat.. večer v tak málo písmenech, které jsem schopný napsat. večer byl prostě bezva, přemýšlení v náboženství zajímavé &.. hluboké.. dere se mi pod prsty slovo.. ne, takové slovo není vystihující.. možná.. neumím psát. feelin’ good. prostě.. ně, to nebylo prostě, bylo to super (zase jedno slov, které nerad používám, ale používám spoustu slov jinak, než bych chtěl, například “logické” místo “jasné”, že :)).

Povídání po cestě na autobus bylo super, akorát jsem si nakonec uvědomi, že jsem chtěl ještě mluvit o pár věcech.. ale, kdyby o pár, o spoustě věcí, na které jsem nakonec zapomněl :). ale.. ne, v tomhle odstavci už nebude žádné ale. Pavla odjela domů housacarem (jo, akcelerace příběhu před finišem) & já jsem dočkal poloprázdného čsadbusu, který mě hodil domů a pak jsem se převlekl, snědl dva chleby s hermelínem & napsal tohle. A jako maskování taky mamince nahodil článek na valašsko, aby měla nějaké to PR :).

Teďka ještě nahodím mamce aktualizaci na její charitní webík & půjdu spát, než mě taťka přijde uškrtit :). Ne, je to v pohodě, neměl bych tu tolik sedět. Měl bych chodit ven. Třeba teďka je venku pěkně, ale za chvíli zhasnou lampy.. :))

Fakt, končím, mějte se krásně..