Zápisek ze dne 12. prosince 2003

Tak, a poslední zápis na Podnebí je tady. Ano, až mě zítra najdete mrtvého, přikryjte mě čičorínou (Jarek Nohavica, Ženy). Sice nevím co je čičorína, ale ve čtvrtek byla poslední lekce tanečních a zítra, zítra je kolona. ZÍTRA! ZÍTRA! (Omlouvám se přílišnou teatrálnost, ale a) jsem hysterik a b) mám fakt nervy v kýblu!) Předpokládám, že při prvních tónech nástupu chytím infarkt nebo přinejmenším omdlím. Na takovéto stresové situace nejsem stavěný.

Bohužel nedokážu o ničem přemýšlet, tak pokud přežiju (stejně, z kolony, která je třináctého, prostě nemůže vylézt nic dobrého ;)), napíšu sem například o (kdybych si to sem nenapsal, tak bych to zapomněl ;)) multilinguálním hoaxu a Mikulášcích od Blanky (:-)) a písemce z češtiny a zfunkčnělém notebooku. Jen ty Mikulášky musím ještě vyfotit.

Hmm, v podvědomí čerstvý nesmysl napsaný někdy o víkendu. Nechápu, proč musím mít zrovna teď krizi životního smyslu (až na ten zítřek se mám docela skvěle (bude hůř (nebo spíš už nebude (ach jo :-))))).

Přišel jsem domů a od té doby jsem tuhý a nervní, děsím se zítřka, snědl jsem Delissu a houby mi zlepšila, prostě děs & hrůza. Zítra mi můžete držet palce. Pokud bych náhodou zítra skončil, tak se tu mějte všichni krásně :-)… a abych to zakončil stylově…

Až obuju si rano černe papirove boty,
až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty,
až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu,
až to se mnu sekne, to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.

Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi,
ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi,
bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě,
nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.