Zápisek ze dne 13. června 2003

Dneska se mi po ránu podařilo vyfotit celkem pěknou fotku (aspoň mě se líbí :)), takže je přímo tady. Sice vypadala jako značně špatně exponovaná, ale nakonec se mi líbí ze všech fotek, které jsem nacvakal po cestě do školy, nejvíc.

…Poslední chvíle doma. Další dva týdny strávím v Itálii, kde se budu smažit na pláži. Zase přiberu pár kilo, přečtu o pár knížek víc než normálně a letos se snad prokoušu přes kousek francouzštiny… Doufám, že se neunudím xmrti, jak předpovídal sám sobě Mach, v jedné z epizod seriálu Mach a Šebestová ;))… V knize Jacka Kerouaca, "Na cestě", (což je mimochodem naprosto dokonalá knížka, doporučuju všem) je na konci krásný odstavec:

"A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v jediné neuvěřitelně nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějící cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už jistě pláčou děti v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú?"

Vyjadřuje úplně dokonale pocit odevzdanosti a smíření s osudem, což mě teď, když přemýšlím o tom, jak strávím následující dva týdny a pak celé prázdniny, úplně dostalo… Je čas udělat dětem pápá… pápá…     ~_-