Zápisek ze dne 14. prosince 2003

Je 14. prosince 2003. Systémové hodiny mého notebooku ukazují 2.53 - jdou možná trochu napřed, možná trochu pozadu - ale ano, přežil jsem kolonu. A bylo to skvělé, přímo úžasné :). Ale možná by stálo za to, rozepsat se trochu obšírněji :).

Kolona

Dneska, nebo vlastně včera, jsem se vzbudil někdy ráno - probudila mě píšťala projíždějícího slavnostního historického parního vlaku (ale teď fakt netuším, co se vlastně dělo a proč jel zrovna dneska - v takové kose si ho tu nikdy nepamatuju). Předchozí večer jsem nemohl usnout, tak ani ráno jsem se necítil přespříliš vesele (jinak by to šlo vyjádřit jako nervy v kýblu) a rodičové moji milí se rozhodli odpoutat mou mysl od pomalu se blížícího večera, tak jsem ve svém žalostném psychickém stavu povysával, uklidil v pokoji (nadlidský výkon), vynesl smetí (v pátek ráno tak krásně sněžilo a už zase prší, fuj) a po obědějsem tatínkovi asistoval u vymývání beček po kvasu a přearanžovávání (by člověk neřekl, jak hnusná slova se dají ve tři ráno vymyslet :)) elektrických svíček pod okapem (máme spousty svíček a tyhle jsme pověsili tak dobře, že je nebylo přes tu blbou rýnu vidět ;))(ale teď vypadají moc pěkně (aspoň podlě mně))). U těch svíček byla děsná kosa a držet ledový hliníkový žebřík je i v rukavicích docela fuuuj. Vlastně ne docela, ale úplně fuuuj :).

Poté co jsem rozmrzl a ohřál se na přiajtelnou teplotu (skupenské teplo tání + nějaké to teplo navíc), začal jsem se chystat a nervozita v mé krvi začala přesahovat 50% a motýlek je úplně hrozný, nechápu, kdo tenhle nesmysl vymyslel - bez kravaty jsem se cítil jak nahý. Nemám rád motýlka. Na místo mého předpokládaného konce mě hodil taťka po čtvrté hodině odpolední a pršelo a bylo škaredě. Když jsem obešel celý kulturák, abych vešel bočními dveřmi, zjistil jsem dvě podstatné věci: a) holky vypadají úplně jinak - Helenu a Žanetu, stojící před sálem jsem totálně nepoznal :) a b) byly otevřené i hlavní dveře, tak jsem nemusel obcházet celý kulturák :).

Postupně přicházely sposty lidí (a Socák pořád nešel a já mu nesl paměťovky do foťáku (s mou krabičkou s CMOS snímačem bych toho mnoho nesejmul (což vysvětluje, proč tu dneska nejsou žádné fotky)(Socák přišel pozděj, ale přece) a mně s hlasitými zvukovými efekty praskaly nervy a pak jsem ještě rozdával lístečky, to mě mohlo roztrhnout, a pak už bylo skoro půl šesté a přišla chvíle slavnostního nástupu (kolona měla začínat v pět, sraz měl být v půl páté, ale nakonec, jako vždy, se dostavilo zpoždění).

Posledních pár dnů jsem si psal po ICQ s Vaškem Trávníčkem z vedlejší třídy - někdy tuším ve středu, možná v úterý, psal, že se na kolonu docela těší a byl v pohodě. Včera (no teda spíš předevčírem) se těšil už jen trochu a při slavnostním nástupu (byl hned za mnou) do temného sálu, kde reflektory osvětlovaly jen přicházející zástupy & velký nápis kolona nad pódiem, do temného sálu, kde seděl mrťos lidí a všichni se dívali na nás, prostě do toho temného sálu, tak mě zatahal za sako a řekl památnou větu: "Víš jak jsem ti říkal, že se těším? Tak teď už ne!". Tímto mu chci poděkovat, touto větou ze mě vyhnal většinovou část mé nervozity :).

Z mojí malé rodinky byla účast docela skromná. Jen maminka, tatínek, babička, dědeček, strýček a sestřička. Uááá, tolik lidííí!! Ale nakonec se to vsáklo. Při nástupu a dokonce ani během polonézy nepřišel očekávaný infarkt, což mě jako skeptika překvapilo :). I přes neustálé focení a natáčení ze strany rodinky byla první část programu pohodová (až na jisté menší kiksy - je opravdu krásný pohled na tatínka, který se sledujíce naše provedení české polky valí pod stůl smíchy :)). Tango a českou polku prostě moc nedávám ;(. Jinak se to celkem podařilo, Lucce jsem nesundal šaty (považuju za velký úspěch, žeza celý večer jsem nikomu nesundal šaty) a kroky se tam už nějak vpasovaly :).

Plesání s maminkou ve druhé části programu bylo v klidu, až na tango, ale to tu nebudu rozvádět, prostě sranda :))). Nejlepší tanec je stejně ploužák a jsou na něj nejlepší písničky :) (co se týče hudební produkce doprovodné skupiny Skart, tak se zmůžu jen na tiché "ehm" - eufemisticky řečeno je moc nemusím - ale to se ztratí :)). Ve třetí, soutěžní, části jsem se bohudík nezapojil, uff. To by taky nemuselo dopadnout dobře :).

Dárečková část byla dosti v pohodě - dárek jsem sháněl předchozí večer, protože jsem absolutně netušil co koupit, ale nakonec se mi to podařilo (koupit a doufám, že se i trochu líbí :)). A dostal jsem parádní dárek na pravidelné zlepšování nálady po ránu - trenýrky s Hugem. Parádní :) Tančení s dárkem v ruce bylo docela drsné, obzvlášť cha-cha, která byla opravdu cha-cha :). O následující přestávce jsme se chtěli vyfotit s panem třídním profesorem Kadulou, ale unikl nám :(, tak jsme se vyfotili alespoň s prof. Metelkou :).

Někdy po desáté byl slavnostní nástup se svícny, což bylo vskutku moc pěkné - do modře nasvíceného sálu jsme za tónů Tiché noci vešli s rozsvícenými svícny a bylo to krásné. A to už bylo slavnostní zakončení, předání dárků mistrům Šmigurovým (Korry je machr :))), slavnostní valčík (jelikož jsem byl vytipován jako člověk, který hudbu neposlouchá, nezajímá se o ni, nemá pro ni cit atd. atd., tak jsem nebyl vybrán. Děkuji :)) a konec organizovaného programu.

Po skončení programu jsem po pár minutách chození a vykecávání s okolím zapadl do kulturákového baru s Petrou a zůstal tam skoro hodinu - byla tam pohoda :). Nad fotkama a vídeňskou kávou se sedělo dobře. Někdy kolem jedenácté jsme se zvedli, ale zrovna začala přestávka (proč jde tolik lidí ven ze sálu, když jdeme dovnitř? :)), tak jsme zapadli zase zpátky :). Po přestávce jsem se zapojil zpátky mezi pohybující se lid v sále (by mě zajímalo kolik promile lidí v sálu nemělo v krvi žádné promile ;)) a s menšími či většími úspěchy jsem si zatančil :). Mé poděkování patří Lucce, Petře, Heleně, Blance, Pavle a Míše, děkuji, děkuji, děkuji, bylo to krásné :).

Někdy kolem půl jedné přišel krutý konec a těžké loučení :). Po neúspěšném, ale intenzivním přemlouvání rodičů o prodloužení v nějakém jiném místě Vsetína jsme se rozjeli k domovu, stále ošklivě pršelo… Během cesty domů jsem aspoň přesvědčil rodiče, abych se mohl dívat na koncert Linkin Park: Live in Texas, který byl bezva… No a potom jsem psal a psal… Tento zápis je stručný a spousta věcí tu chybí, proto kde jsem něco zapomněl, tak to napište do komentářů, dík :). Je 5.49 a začíná se mi chtít spát a dochází mi baterka a asi toho už víc nenapíšu. Už teď se těším, jak to budu zítra, ehm, vlastně teda dneska, přepisovat do imobilního počítače (kabel na přenos jsem ještě nedostal…)… Dobrou noc…

Pozn.: Je pět hodin odpoledne. Vzbudil jsem se ve dvanáct, tak akorát na oběd :). K zápisu dodávám ještě jednou: bylo to úžasné :). Můj smutek z propásnutí Čisté duše byl dočista irelevantní :-).

Co jsem v pátek slíbil, že napíšu, napíšu. Ale dneska už ne. Dneska už je tu toho mnoho :).