Zápisek ze dne 15. září 2004

Prší & venku se setmělo, ne, nesetmělo se, jenom vstávám ráno & venku je ta odporná tma, tma jak v zimě, vstávám v půl sedmé s „už bych měl teda makat, ať teda nejedem tak pozdě jako obvykle“ & venku je tak hnusně & prší, všechno šumí, šumí můj zesák, do kterého je zapojený discman, ale nemám náladu ho zapínat, protože prší. Takže potichu šumí s deštěm. Začíná mě pomalu bolet hlava & po otevření domovních dveří zjišťuju, že jsem nechal boty přes noc venku. Ještě, že nosím sandály.

Došlo mi neskafe & od babičky jsem dostal douwe egberts tocatta (nebo tak nějak), vzal jsem k tomu v obchoďáku smetanu a ještě do třetí lahvičky nasypal nějaký te cukr. Ale smetana je nějaká divná a černé kafe s cukrem chutná taky divně, tak to piju jenom tak & občas si myslím, že mě to brzo zabije. Ale na to si asi zvyknu, aspoň mi to pomáhá udržet pozornost. & taky to sežere tu hnusnou chuť, která vzniká kombinací černého čaje k snídani & následného žvýkání airvawes.

Jsem náladový & zase jednou je má sinusoida ve třetím kvadrantu, ale to stejně znamená, že bych se mohl brzy vyskytnout v kvadrantu čtvrtém, takže je to vlastně důvod k optimismu. Říkal jsem si, že mi jde práce od ruky, ale díky pár vychytávkám nejoblibenějšího prohlížeče na světě jsem včera strávil v noci a potom taky ve dne několik hodin předěláváním, laděním & následným mazáním jednoho jednoduchého prvku layoutu elektronického obchodu. Tj. zobrazení tří výrobků, které jsou v akci (=slevě) pěkně v nějakém rámečku vedle sebe.

Ale pryč od počítače, nemám náladu na něj teď myslet, a to o to míň, že u něj právě sedím & datlím & datlím & datlím. Za pár desítek minut se vrací sestra z dovolené, je nachystaná večeře, vřelé přivítání. Venku je prakticky celý den hnusně, teď už neprší, ale slunce jsem dneska neviděl. Jeden jediný den & už z toho takhle blázním, píšu kdovíco na blog, poslouchám nin. Mno, nin poslouchám spíš než kvůli počasí kvůli tomu, že jsem ráno náhodně našel cedko, kde mám jejich mp3ky a po poslechu pár tracků po cestě do školy & během následného stání před vchodem jsem usoudil, že se mi celkem hodí k náladě & tak zůstali v přehrávači celý den..

Juneau píše v blog o tom, že podzim je jeho oblíbené roční období. Moje teda ani ne. Ne, nevím, co bych teď chtěl napsat dál. Měl jsem pár nápadů, ale všechny tak nějak propadly autocenzuře. Venku prší, padají listy & s vodou v kalužích na chodníku tvoří nechutnou hnědou mňagu, kterou se pak brodím do školy, ze školy, pořád je víc tma & zima, když koukám z okna autobusu, je venku mlha, kterou ještě podporují zamlžená okna. Na zamlžená okna někdo nakreslil domečky, kytičky & panáčky, sem tam nějaké sluníčko, ale v té hnědošedé to všechno vypadá ještě zoufalej. Prostě normální očekávání podzimu. Po pár skvělých podzimech, které byly vždycky následované ledovým vystřízlivěním si letos užiju klidný, normální, ničím z normálu nevybočující podzim, na který si v budoucnu nevzpomenu..

Některé filmy mě baví, některé moc ne. Včera jsem viděl fargo, které mě bavilo. Ale u posledních scén jsem byl ta vystresený, až mi úpkně začaly mrznout ruce (mno, v aule byla sice taky zima, ale tím to teda nebylo. Vytáhnout těhotnou policajtku proti šílenému magorovi, který právě protáhl drtičkou na křoví svého kolegu, to bylo na mě poněkud mnoho. Huff.. čekal jsem poněkud veselejší komedii, ale film to byl dobrý. Každopádně při titulcích „podle reálné události“ opravdu zamrazí..

Den se nějak nevytahuje ze své šedi & právě teď je sedm hodin. V půl sedmé byl paskvil, ale šel jsem předem, zapnul pomeranč, který mě teda nijak zvlášť nenadchl & paskvil? Ne, toho jsem se nedočkal. Nejdřív jsem musel televizi zeslabit, mamku bolí hlava & pak taky přepnot, na nově je přece mash. Mash je jeden ze seriálů, které opravdu můžu, ale chtěl jsem vidět paskvil.. suxx. jo, končím, kdovíco bych byl ještě schopný dneska napsat. dobrou.