Zápisek ze dne 16. června 2004

Dobrý večer.. Nevím, jak dlouhý bude dnešní zápisek v mém veřejném deníku (fuj, kde jsem jenom tohle škaredé označení našel), možná s tím seknu po pár odstavcích, možná ne.. Dneska má Saša narozeniny → vše nejlepší → datum taky ukazuje, že už je po výletě. Tak už raděj začnu.. Pozn.: je 22:07, zrovna jsem tento text dopsal. Má přes 14 000 znaků, takže se pohodlně posaďte :).

V neděli večer jsem si v devět večer nabalil, s asistecí mamky jsm na konec tahal spacák ve spešl tašce & to jsem neměl žádný malý baťoh, ale krosnu.. Tuna oblečení (využito tak 20%), jídla (50%, zbytkem jsem najedl ostatní (dá se použít vazba najíst někoho?)), deka, kdyby mi bylo zima (nevybalena) & léky & další podobné nezbytné věci zabraly celou krosnu. Děsivé. Ukecal jsem přibalení (resp. přivezmutí) didgeridoo, které vypadalo docela schopně (zvučelo sice potichu, ale zvučelo). Rozloučil jsem se na netu se Socákem, dodělal poslední úpravy na webech, na kterých jsem dělal, odeslal poslední smsky & šel jsem spát. Naspal jsem šest hodin, což byl úspěch, protože kvůli práci jsem toho od čtvrtka moc nenaspal.

Vstávání v pohodě, posnídal jsem Cynik Minýs (jo, Xtra strava, na snídani super věc - nemusím kousat), prohlídl jsem pokoj, co mi všude chybí, sbalil lístek, že mě parenti vypustili na výlet (nevzpomínám si, že by ho po mně kdo chtěl ;)), peněženku, nůž, mobil & pár zbytečností.. Po cestě na Vsetín (hodil mě taťka) jsme nabrali Socáka, svítilo slunko, na ohradě jsme dojeli Kirosovu Kiu, na nádraží už se to sbíralo (chtěl jsem být na Vsetíně na sraz (7.30), tak jsem doma řekl, že tam chci být na 7.20 → ve výsledku jsem se tam v poho dostal na 7.30 ;)). Na nádraží už sedělo spousta lidí, mimojiné i jakýsi jiný výlet, což vyvolalo všeobecné zděšení, všichni měli děsivé zvěsti o zaplnění odjíždějícího vlaku. Během pár minut přišla spousta lidí, ale když jsem viděl výraz v Blančině tváři, pochopil jsem, že někteří se neobjeví..

..Naskákali jsme do vlaku, obsadili téměř prázdná kupéčka (no jo, ne vždycky se zvěsti potvrdí).. Jeli jsme rychlíkem, tak cesta běžela rychle (pitomá věta, já vím, ale vůbec se mi ji nechce mazat, natožpak ji psát znovu), v Přerově hodina čekání na přestup, zkonzumoval jsem svůj první řízek (celý jsem ho nezvlád, podělil jsem se se Socákem :) (ale byl skvělý (řízek)))(ze čtyř)(njn, závorky (pro zjednodušení je dobré si nakreslit schéma :))), vytáhl jsem didgeridoo - hlavní místnost nádraží nebyla moc super, ale ve vedlejších kvádrovitých místnůstkách byla akustika jedna radost, Mira vytáhl kytaru, po hodině jsme sedli na další vlak, ten nás hodil (tyjo, kam nás hodil?) .. ten nás hodil do Červenky (nejspíš), odkud jsme jeli supervlakem (počet vagónů: 0 + lokomotiva), do stanice "Litovel - město". Nevím nevím, ale viděl jsem tam tři domky, město si někam schovali (aspoň před turisty).

Tam už na nás čekaly loďky, převléknout, svačina do loďáku (tu jsem hrubě podcenil, ale míň, než někteří, kteří nevzali zhola nic, že Uher ;)), baťohy do auta, didgeridoo ke kytarám, vybrat lodě - nejdřív jsem se cpal do raftu, ale díkybohu jsem nakonec vzal s Uhrem (hej, prostě obyčejná přezdívka ;)) pálavu, na které jsem se stal zadákem (prvotní zděšení naštěstí rychle opadlo). Hodili jsme pálavu na cosi, co bylo nepříliš tekoucí hnědou tekutinou vodní hustoty, začali jsme se zběsile pohybovat po vodní hladině (nj, zpočátku tam přespřílis koordinace nebylo ;)) & všichni na všechny stříkali. Foťák jsem na vodu nebral, bál jsem se, že na jezu našplícháme vody.. Asi tak po hodině jsme naskočili na brutální proud řeky Moravy, kde se obrátila první loď (no.. byl asi tak brutální, že z té lodi museli snad minimálně vyskočit :)), pak už cesta..

Cesta byla pěkná, Litovelské Pomoraví, kde žijou bobři (ale nikde žádný, možná je to jenom mystifikace (nebo fatamorgána)), spousta stromů ve vodě, takže se bylo čemu vyhýbat, ale jedna věc, která na vodě obvykle bývá, tam nebyla - žádné splávky - a to vůbec žádné. Takže jízda byla pohodová & kdo se chtěl překlopit, mohl :). Šlo hlavně o vyhýbání se stromům (taky mě vzala jedna větev ;)). Uher pořád hledal bobra, takže když našel cosi chlupatého ve vodě, musel to nutně jít prozkoumat - nabral chudáka tuhé srnče pádlem a zkoumal, jestli to není k jídlu, & kdybych sám nevycouval, snad by ho vzal s sebou ;). Měli jsme zastávku na půl hodiny, kde jsem dorazil druhý řízek & lahev MD (netuším jak se to jmenovalo, ale myslím, že ty dvě písmena mám správně) - nápoj, o němž Medec řekl, že vypadá jak saponát, a docela tak i chutnal ;). Bylo to mnohem sladší než Sprite (což už je teda co říct) a vyvolávalo to slušné nucení k vyprazdňování, že kdyby v okolí žily nějaké šelmy, získal bych si slušný respekt svým územím ;).

Při jedné ze zastávek (ve jménu rozšíření & označení území) jsme přibrali Socáka, který Modlu už tak štval, že ho hodil na břeh & odjel :). Jízda ve třech nebyla až takový problém, ale na břehu bylo tak třicet centimetrů hnusného bahna, které ještě navíc hrozně, fakt hrozně smrdělo & Socák stojíce na břehu & skočivše do naší skromné loďky zaprasil všechno. Socáka jsme dovezli & vykopli a pálavu vymývali, bylo to fakt fůůj ;). Do cílové stanice prvního dne, vesničky Hynkov jsme se dostali kolem páté (měli jsme tam být už ve tři, no jo no, časový harmonogram nikdy nebyl naší silnou stránkou ;)), na peřejce (první a jak jsme zjistili pozděj i poslední) jsme v rámci bezpečnosti najeli trochu doprava - vpravo byl samozřejmě šutr, který nás skvěle stočil, vzbudili jsme suvernénně největší potlesk lidí na mostu :).

Vytáhl jsme lodě na břeh & hodinu čekali na auto s věcmi, když jsme se dočkali, převlekl jsem suché věci & postavilo se tropico (nakonec pro šest lidí), systematicky jsem začal drtit zásoby jídla postupným krmením širokého okolí. Vesnička, kam jsme se po sléze (sléza je protentokrát jedna hra frisbie, která byla těžce akční & super:)) vydali do hospody, kde už seděl pedagogický dozor :), byla sama o sobě úchvatná. Ale nejdřív do hospody. Dali jsme si kofolu, kofola nebyla, byla místní specialita Kolča, něco na ten způsob. Přinesla ho mila obsluha, při kladení sklenic na stůl ho několikrát málem prorazila, pohledem málem spálila pěkný stromek zasazený v kýblu od Primalexu & seřvala Socáka, že se houpe na židli :). Zjevně jí vadilo, že jsme se jí nacpali do zahrádky. Dobře jsme pokecali, bylo nás asi deset, při servírování druhé várky Kolči se milá paní hospodyně (tedy hospodská) netvářila o moc líp a znovu seřvala Socáka &Na židli se nehoupeme.& Kdoví proč jsme byli tak závadní.

A teď už k Hynkovu, vesničce, kde jsme strávili noc - bylo to tak odhadem padesát až sedmdesát domů, ze třetiny neobydlených (rozbirá okna, vypadávající cihly, utrhané střechy (ne, nebylo to tou bouřkou minulý týden, bylo to už starší..)), nikde člověk neviděl život až na jednoho týpka, který jezdil nepochopitelně telefonovat na most za vesnici (přitom signál byl) - byl krajně podezřelý. V takové vesnici bych se nechtěl narodit. Vypadalo to, že tam ani nevědí, že byla nějaká revoluce - byly tam tři vývěsky, na jedné byly dva plakáty ČSSD - pověšené vzhůru nohama a Remek, na další snad všechny komoušské plakáty co existují & na poslední, prosklené, byla vyvěšená kandidátka koho? No přece komoušů. Docela děsivé.. Všechno jsem si prošel & vyfotil, včetně nástěnek, prostě hustá vesnice. Fotky asi hodím zítra jako samostatné blognutí, sestra je teď na počítači a já píšu na notebooku, tak nemůžu upravovat fotky..

Přibližně od devíti večer jsme sedli k ohni, na který jsme předtím nanosili nějaké to dřevo ("Co najdete v lese, je vaše. Hromada u ohniště by chtěla, aby tam zůstala do rána" :)). U ohně bylo pěkně, ale po dvou sklenkách kolči jsem vůbec neměl chuť na špekáček, kterých jsme měli plnou igelitku. U ohně bylo pěkně.. Zašel jsem si pro didgeridoo & potichu broukal, pak jsem si šel zahrát k řece. Spousta hvězd, didgeridoo & voda, která vydávala strašně zesílené zvuky (nikde nikdo neřval, tak to bylo intenzivní).. Hrál jsem asi půl hodiny. Bylo mi docela smutno. Vůbec se mi nechtělo zpátky k ohni, přestože tam bylo pěkně.. Pak se v didgeridoo ozvala rána, jako by po mně někdo hodil kamenem. Ale šutr to nebyl, znova prasklo dřevo.. Pak už jsem se vrátil k ohni, kde se mezitím naskládalo docela dost lidí, po chvíli včetně z vesnice se navrátivšího pedagogického dozoru (hurá kytary - každý je pozdraví - jen žádné podrazy - to přijde k chuti - ne, vltava se nehrála, ale Mira, prof Rožnovják & Metelka a k půlnoci Ježa jsou s kytarou úžasní), tak jsem si hrál do rytmu s kytarama. Lehl jsem si & sledoval hvězdy.. Někdy před půlnocí se ozvalo druhé masivní křupnutí v didgeridoo & to už bylo definitivní, prasklina 3mm skoro po celé délce sebrala tolik vzduchu, že se zvuk úplně zbortil..

K půlnoci mě přešla únava z Kolči, opekl jsem si špekáček, moje svítila o velikosti 3cm se osvědčila (supersvítivá modrá dioda), našel jsem chleba i horčici.. Pohoda, kolem půl jedné se to rozpustilo & šlo se spát.. Ještě chvíli jsme se pokoušeli signalizovat s kýmsi, kdo neustále blikal svítilnou, poslouchali žáby, o kterých si všichni mysleli, že jsou to kachny, kecali s Kirosem, já jsem si nakonec vyhodil karimatku ven z tropica & hleděl skrz stromy nahoru.. Pak mě to přestalo bavit, dojedl jsem tatranku & usnul jsem. V půl třetí..

Ráno jsem se automaticky vzbudil v 6.40, nikde se toho ještě moc nehýbalo, jenom žáby pořád skřehotaly. Po chvíli se začali probouzet Tomáš & Pachol, pak i ostatní.. Obchod, o kterém jsem si včera myslel, že je zkrachovalý byl otevřený & s bohatým sortimentem všeho. Vzal jsem Kofolu, jakýsi Multivitamín, piknik, 5 neskafe třivjednom.. Posnídal jsem další řízek, pletýnky, neskafe & kdovícoještě.. Já teda už nevím, bylo toho moc.. Poskládali jsme věci, stany, šňůru, převlekli se & sbalili všechno, hodili do auta, vytáhli lodě na vodu & jeli dál.. Socák & Medec se ke všeobecné spokojenosti prohodili, voda byla stále pohodová, Blanka vzala foťák, takže zítra budou i fotky z vody.. Pokud bude čas.. Pohodovka byla, když jsme jeli zaháknutí asi v pěti pálavách a jednom raftu & občas jenom zabral raft nebo naše pálava pro vyrování směru :). Přenášeli jsme jeden strom, kde jsem se chytil na břehu solidního kmínku, který se ukázal jako seschlý a okamžitě šel i se mnou do vody, pak jeden splávek, kde se ještě hodila přestávka & jezík, který projet nešel..

Po tímhle jezíkem jsme se zahákovali v jakési tišince tvořené pomaloučku přitékajícím potůčkem spolu s Juchelem & Pavlem & Pavlovi se podařilo kdoví jak odplavat s pálavou pryč ;). Tak jsme se s Uhrem snažili vytáhnout proti proudu druhou Pálavu i s Pavlem, což bylo asi po desátém pokusu zhodnoceno jako marná snaha (ten šípkový keř byl bolestivý ;)) a nahoru jsme vytáhli jenom prázdnou pálavu :). Pak byla cesta už skoro rovná, tak jsme zlemřili, spojili dvě pálavy s piráty (Pú & Mýša) & točivým pohybem (fakt úlet, ale pomalé ;)) jsem jeli, ale ocitli jsme se za poslední lodí, což se poslední lodi nelíbilo, tak na nás počkala. Pak jsme začali jet zběsile rychle, háček Uher obětoval vše a zabíral rukama, což vzala poslední loď jako záminku ke srandě & plácli pádlem mému ubohému Uhrovi (ah, bych neřekl že tohle řeknu :)) pádlem přímo do ksichtu :). Tak jsme to vzali o břeh & na břehu byl pěkný stromek & pádlo bylo mírně z lodi, tak byly dvě malá pádla :). A to už byl skoro konec, poslední loď nás opravdu rozzuřila, tak jsme rozpoutali masivní bouři odporu s dalekosáhlými účinky nejen na naše dvě lodi :). Nejlepší byla Míša, která se už nechtěla namočit, když tak zvládla celou cestu & zakřičela "Ale tak, děcka!", což se prof. Marunovi nelíbilo :)) & Žaneta, kterou nejdřív stáhl do vody & triumfálně odcházející byl stažen zpátky :). Prostě super :).

Při čištění lodí se Uher zeptal co má dělat, když má z jednoho pádla dvě, p prof Půček se nejdřív otočil, asi tomu nechtěl uvěřit & pak se otočil s vyděšeným "Cože?" :) Asi to ale bude chtít sehnat někde nové pádlo. Tak jsme všechno zase pěkne sbalili (ač až na třetí pokus, musím říct, že jsem naši pálavu složil nejpěkněj :)) & převlekli se za křákem, kde bylo tenisové hřiště (kdo by to čekal ;)) a pomalu se vydali na zpáteční cestu.. Protáhli jsme se Olomoucí na tramvaj, několik lidí se nacpalo do totálně přeplněné tramvaje, úplná indie, načež přijela druhá, úplně prázdná ;). Dojeli jsme na nádraží, odkud přesně navazoval další vlak, přestup Přerov, tam deset minut čekání, pak do Hranic ulička v kupéčkovém vlaku, kde byla pohoda až na okna, která našly otevírat & po pár zastávkách se přivalící zástup řekl bych osmáků, ze kterých šel vzduch, jako by byli na exkurzi v pivovaru. Podle baťůžku jednodenní výlet, tak byli zkalení už od rána.. Z Hranic domů poloprázdným osobákem s přátelským průvodčím & dusným ovzduším.. Pak kolovaly noviny, kde byly výsledky voleb, celkem k vzteku.. Pak už přímý přestup na vlak směr Karlovice, utíkáme zbylým lidem..

V sedm jsem byl doma. Večeře dobrá.. Tvrdý náraz, jdu na net, abych si vyzvedl podklady & tam, už spousta lidí.. Hrozné.. Nechápu, co na tom počítači všichni vidí. Dneska už tvrdý nájezd na školu, v chemii ještě prohlížení fotek, pak už tvrdá biologie, kde jsem v poznávačce dal 70%, pak o dvě hodiny pozděj 92% ;) jelikož byl náhodný výběr 20ti ptáků nenaučil jsem se, kterým směrem se dívá hrdlička zahradní a kterým směrem hrdlička divoká, dopadlo to na ten první pokus chabě.. ale co. pak fyzika. Saša má dneska narozeniny, dostal úchvatný dort, úplně totálně úchvatný, tak rozdával před fyzikou. Svělé. Pak fyzika, biologie #2, kde jsme moc nestihli prohlídnout fotky, navíc tam nebyl žádný slušný prohlížeč.. Ale hlavní věc dne - slohovka z Deustchu za 2! Mám dvojku! Dvojku na vysvědčení! Yataaa! Yataaaaa! Pak ještě někdy během bioly focení třídy, což byla sranda, protože třídní byl mírně nesehnatelný ;). Ale nakonec vpoho.. Radši už skončím se psaním, je toho trochu moc.. Stejně jsem odpoledne prospal & od osmi píšu tohle.. Takže.. Těšte se zítra na fotky..

A mějte se..