Zápisek ze dne 16. srpna 2004

Sakra, pustil jsem si Cruel Intentions soundtrack (přičemž film jsem nikdy neviděl & celkem je mi to líto(?)), abych chytl nějakou změnu, potřeboval jsem rychlou, údernou, rozjetou, prostě akční písničku. You blew me off tyhle parametry rozhodně splňuje, tak jsem si pustil soundtrack od konce (bez Bitter sweet symphony, na tu jsem neměl náladu). Docela změna, přes den jsem poslouchal značně divný playlist = múm - ballad of broken birdie records; nine inch nails - pretty piece of flesh; radiohead - track ze soundtracku k romeo & juliet (název se mi teď nechce hledat); nirvana - heart-shaped box; cardigans - my favourite game; cranberries - animal instinct; blue moon z pomády, david bowie - i’m afraid of americans; paul simon & art garfunkel - mrs. robinson; pink floyd - dogs, comfortably numb; radioheadí cover pink floyďácké wish you were here; fatboy slim - ya mama.. plus pár dalších věcí, na které si nevzpomenu.. prostě totální mix věcí, které se k sobě vůbec nehodí & každá s jinou náladou, rytmem.. jo, ještě tam byl nějaký pěkný valčík - nikoliv strauss (který je taky nádherný), ale moderní japonská písnička..

Nakopl jsem tam teda ten CI OST & pustil si písničku a nechal to běžet.. Pak naskočil track 09, This Love, Craig Armstrong. Neskutečně úžasný dokonalý ploužák. Teda aspoň teď mi to tal připadá. Párkrát jsem po skončení tracku přehodil winampa o písničku zpátky, ale pak mě to přestalo bavit & ořezal jsem playlist na jedinou skladbu.. A teď už se tam točí tak dvě hodiny. Hází to na mě divnou náladu, takže sorry, ani já jsem to nečekal ^x. Když bude tenhle spot divný, přestaňte číst.

A teď mi došla látka. Zjevně a totálně a absolutně. Protože dnešek byl celkem slabý.. Ráno se mi nechtělo vylézt z postele, natož abych něco dělal. Tak jsem si četl & vylezl až v jedenáct. Oběd, palačinky u babičky, náramně dobré, ale nedalo se toho sníst tolik, kolik babička chtěla. Tedy aspoň tunu, uh. Vůbec. Za prázdniny jsem už přibral pět kilo, fuj. A nechce se mi nic dělat, tak už to do zimy neshodím. A v zimě se to nezastaví --.

Na pět hodin jsem byl domluvený na pracovní schůzku, abych si domluvil práci na dalším malém webíku. Od pátku jsem se neholil a na umyté vlasy si už ani nepamatuju, tak jsem po pročteném odpoledni (ne, opravdu se nemůžu donutit k jakékoli jiné činnosti, fakt ne) zapadl do koupelny a hodinu se holil & umýval vlasy. Natřikrát, příjemný pocit. Ještě přišla SMSka, že se klient kousek zpozdí, ale to je okay, vyjel jsem stejně na pět. V pět jsem už seděl před školou na schodišti. Divný pocit. Uprostřed prázdnin před školou, kolemjdoucí se na mě divně dívali. Ale na mě se beztak divně dívají všichni.

Nemám rád schůzky z cizíma lidma o kterých nevím jak vypadají, protože vždycky odněkud vybafnou a já se děsím, že nebudu společensky dostatečně obratný a nějak se mi je nepodaří pozdravit či tak něco. Naštěstí je klient taťka jednoho spolužáka a jsou si dost podobní (pomalu až na to ing. ve jméně), takže pohoda. Domluvili jsme se a v šest jsem byl doma. A od té doby zase nic. Večeře, malý útok na mé chuťové buňky, malé rozrušení - dressing. Pak už zase jenom čtení.. Junovy archivy, Podivný případ se psem, kterým jsem obdaroval sestru k narozkám a jí se moc nelíbil..

Pak jsem si pustil tuhle písničku & vůbec se mi ani nechtělo lézt na net. Donutil jsem se k tomu až v půl desáté. A na netu? Nic. Totálně nic se tu neděje. Yuhů má krizi, což je deprimující. Na MGVF nová zpráva, ale nic neříkající, absolutně. Na chatu prázdno..? jo, furt prázdno, jak v tohle vůbec můžu doufat.. žádný komentář, nový spot od juna nikde..

Zítra.. ppozítří je to přesně půlrok od autonehody, při které se mi nic nestalo & všechno mi obrátila na záda. Hm, co se za toho půl roku stalo? Celkem nic, ale teď už se můžu usmívat :). Ale ne v tíhle náladě, kterou teď chytám. A safra. pracovní telefonát, deset minut, patnáct vteřin.. A teď mám zavařeno. Rodiče chtějí, ZHASNI TO, já nemám totálně náladu.. Maminku bolí hlava! Sakra.. Na tohle dneska nemám nervy. Ale co už, život je krutý.. Jdu na to..