Zápisek ze dne 16. října 2004

V poslední době si užívám nadměrně velké plochy ticha. Ne zrovna u počítače, ale většinu času mimo něj - tak nějak mi odešel discman. Během chvilky přestal fungovat, a teď jen vydává zvuky jako startující žigul & nemíní načíst cédéčko. Aspoň mám víc času na naposlouchání okolních zvuků & atmosféra podzimu je ještě fascinujícnější než byla dřív. Když se stmívá & všude jsou nekonečně temné mraky & svítí jenom pouliční lampy a nějaké to auto.. Všechno je rozamazané - mrholí - a světla se odrážejí v mokrém asfaltu. Nekonečně těžký podzimní pocit..

A prší.. Prodnešek se sebou zase nejsem spokojený. Udělal jsem tak třetinu práce, kterou jsem si naplánoval, což je teda dost blbý výsledek. Po ránu jsem zavezl trochu kompostu k růžím & ostříhal hortenzie, což by bylo v pohodě, kdyby nepršelo. Taky mě trochu rozhodil nález podstatné & ještě vcelku zachovalé části králíka uprostřed kompostu. Ehm, fuj. Znechucení, téma dne.

Juneau je znechucený. Z netu, z blogů.. Za svůj podíl se omlouvám. Občas mi přijde, že je podle zápisků moje dvojče, občas se s ním burtálně neshoduju & občas ho vůbec nechápu - jako teď. Tentokrát asi protože nečtu stejné blogy..

Venku jsem docela promokl, tak jsem už po zbytek propršeného dne moc nos ze dveří nevystrkoval & flákal se doma. Několikrát jsem začal s prací, když jsem se do toho konečně dostal a nastyloval jednu stránku, IE nahodil svou přiblblou chybu & práce šla do háje. Když jsem to konečně udělal k mysli jádra IE, došly systémové prostředky & počítač se odporoučel. Taky super. Znechucení. Toto mě motivovalo k vypnutí počítače & přečtení dalších pár stránek z knížky, kterou právě čtu..

Večer jsem zkoukl filmík Absolut Mulit, což je bollywood-like (jakoby indický film) od asi nejúspěšnějšího českého reklamního režiséra Ivana Zachariáše, který žije tuším v USA. Filmík skvělý, dokonce v něm hraje můj oblíbený indický herec :) - Vejay Raaz, který hrál v Monsoon wedding (u nás jako Indická svatba), sice je na screenu asi dvacet vteřin, ale je to jedna z hlavních postav - co bych chtěl od desetiminutového kraťasu ;).

Co se týče filmů, mám ještě jeen výrazný zážitek - Osvícení od Stanleyho Kubricka, které běželo na čt2 v pondělí večer. Po oku (The eye) jsem si řekl, že si od hororů dám na chvíli oddych, ale na Kubricka jsem se prostě těšil (a neviděl jsem Clockwork Orange, protože se rodičové dívali jinam). Jo, tak tohle bylo silné kafe. Celou dobu jsme se s kamarádkou ujišťovali přes smsky, že je to jenom film - dívat se na horor v prázdném pokoji je docela psycho - oko jsem viděl aspoň v kině. A byl to fest děsivý film. Ženskou, která vypadala jako hrnek čaje, který zapomenete doma na stole při odjezdu na dovolenou a při příjezdu tam pořád stojí, si budu vybavovat v koupelně ještě dlouho. Brrr.

Příště, končím. Mějte se.. (this is a confused and frightened world.. it’s a world to runaway from)