Zápisek ze dne 17. července 2003

Konečně vyšel nový Živel, tak mám zase na chvilku něco čerstvého ke čtení. Po cestě na Vsetín jsem si vyfotil další vznikající obludu ve městě, supermarket Liedl. Za chvilku tu už bude tolik supermarketů, že člověk vyjde z domu, uklouzne na smetí vysypaném z popelnice (kterou převrátil náklaďák s modrým nápisem “zásobování”), vletí do nákupního vozíku a pak už to jen poletí… Má sestra je schopná strávit v supermarketu klidně celý den, to bych asi nepřežil.

Přes poledne jsme se byli projet na kole, což bylo celkem fajn až na to, že jsme jeli většinou pod 15km/h, ale jinak opravdu celkem pohoda.

Sedmnáctého je zase takový blbý den, takže na mé oblíbné sedmičky se už nedá spoléhat. Nějak se mi všechno rozpouští pod rukama. Aspoň si můžu rozpouštět mozek čímsi, co jsem dostal na živlovým cédéčku. Jelikož jsou to jakési taneční věci, tak si to tam potichu rachotí v rohu… Včera jsem poslouchal dlouho do noci Dido, takže písničkou pro tenhle zase-bez-šťastných-sedmiček-den je smutná a osamělá Here with me…

btw: zarovnávání obrázků jsem neopravil, protože jsem dneska seděl u téhle prokleté bedny asi dvacet minut…

21:30 Když se říká že náhoda je blbec a život je pes, tak to není pravda. Jsou to kruté eufemismy. Ještě, že u téhle hnusné šedivé krabice sedím…