Zápisek ze dne 18. ledna 2004

Jím jídlo, které buď nemá chuť nebo ji mé chuťové buňky ignorují, nebo třeba taky vůbec nemám chuť nějakou chuť cítit. No, abych se vymáčkl, jím a drobky mi padají do klávesnice, kterou jsem sice včera chtěl vyčistit, ale nakonec je ještě hnusnější než byla, protože kusy mazací gumy (v bazooce je hodně sugestivní recenze na mazací hlavu, fuj, to bych ani raděj ani nechtěl vidět), kterou jsem chtěl zlikvidovat usazeniny organického typu, se usadily namísto těchto odpadů a také mezi tento odpad, tak je to teď navíc ještě modré a hnusné - jak se tak dívám, pořád se nedostávám k tomu, co vlastně chci říct, nebo teda spíš napsat, protože tohle nakonec asi nahodím na podnebí (pokud tohle čtete… však vy víte). Poslouchám u toho Radiohead, právě teďka A wolf at the door, teda docela deprese, ikdyž deprese ani ne, protože deprese je jen zlidovělý zprofanovaný název, který rádi říkají všichni, aby si ulevili a bylo jim líp, radiohead je teda spíš smutek, nebo tak něco a teď program kde píšu začal padat a mizí mi písmenka. RESTART.

Jsem zpátky, abych vám řekl jak se mám, co dělám a podobné věci, které tady tak docela (ne)pravidelně vypisuju, abych potěšil několik lidí, co se vytrvale chodí (díky) a občas mi to připadá teda dost bezpředmětné, protože stejně nedokážu říct všechno co bych chtěl, nedokážu ve skutečnosti, nedokážu na intenetu, všechno je to stejný svět, všechno to nezvládám, asi jsem tak trochu zpomalený a mimo. Neustále jím pletýnky bez marmelády, a pořád další, asi mi bude v noci špatně, což mě teda netěší, al jím dál a ještě mám v plánu sníst čokoládu, kterou mám schovanou pod cédéčkama na poličce, asi mi bude fat hodně špatně a jím a jím, dost dobře to nechápu. Občas je všechno divné, ale člověk se s tím musí vyrovnat.

A pořád se nemůžu dostat k tomu co chci říct a Thom Yorke už zpívá Sit down stand up - We can wipe you out, radiohead jsou celkem depresivní dost trvale, já je mám úplně rád, fakt docela síla. Dneska jsem měl jet na svah s kámošema, přesněji na Kyčerku - ve škole jsme se nemohli domluvit - když už jsem u té školy, tak nahoře je fotka z chemie, dokazující, že ve škole je občas i sranda - no, ve škole jsme se nemohli domluvit, kam teda pojedem, nakonec se jelo na kyčerku a jak jsem napověděl na začátku věty, nakonec jsem nejel, nevěřím si natolik, abych jel na kyčerku. Ráno mi několikrát volal soc, což jsem sice registroval, ale nikam jsem nejel, tak jsem to nezvedl, by přišel chudák o kredit za nic. V noci jsem měl nějaké fakt divné sny, z nichž si pamatuju jediný fakt, a to, že jsem byl šíleně naštvaný, protože mi ve foťáku došly baterky, přesněji řečeno jsem si je nevyměnil a vzal skoro vybité, což mě teda fakt dožralo. Ale co jsem vlastně chtěl fotit nebo tak něco, to si nepamatuju. Na kyčerce je svah příliš velký a já nejsem příliš dobrý co se týče ježdění na prknech, tak jsem jel se sestrou k bambuchovi, fronta byla do dvou minut, sjezdovka bez chyby, jezdili jsme skoro pořád, sluníčko svítilo, to bylo bezva. Ahhh, z WinAmpu právě zní Sail to the moon, fantastické

I sucked the moon
I spoke too soon
And how much did it cost?
I was dropped from moonbeams
And sailed on shooting stars

Dojídám poslední pletýnku a cítím se tak trochu vyschlý a pořád píšu a píšu a nepíšu co bych chtěl, protože nedokážu, nedokážu psát ani mluvit co chci a jsem pomalý a venku nesvítí hvězdy ani měsíc, protože všude jsou mraky a je zima, je krásně, ale hvězdy nesvítí a nám před domem nesvítí pouliční lampy, dřív aspoň tak nějak blikaly a divně u toho bzučely, ale teď už ani to nedělají a prostě nesvítí, tak i kdyby sněžilo, tak vločky stejně neuvidím, což je podle mě docela smutné. Dodělal jsem zápisy z biologických laborek a uložil na disketu tabulku s fotkama z Bystřičky, kteroužto disketu jsem měl donést už tak před půl rokem, ale jsem tak trochu zpomalený a spousta věcí mi nedochází v době, kdy by docházet měla. Na fuknčním notebooku už můžu psát v noci a sám od všech, takže mi nikdo nehledí do monitoru a neštve s tím, že bych měl přestat, tak můžu plnit adresáře (když už ne šuplíky) spoustou slov, které ale nikdy neuvidíte, protože je sem nenahodím. Sorry.

Pomalu bych mohl začít probourávat k tomu, jak se vlastně mám - ještě předtím bych vás chtěl upozornit na nově vytvořený wallpaper, který vidíte jako zmenšený výše ve fotkách, ale je dostupný jen v 1024*768, protože v nižším rozlišení se ztrácí detaily a to já tentokrát moc nechci. Takže klikněte si na thumbnail a zkoukněte to, zabil jsem tím sobotní odpoledne. KONEČNĚ. Konečně můžu říct, že v podstatě ani nevím jak se mám, což je docela divný pocit, ale celkem to vystihuje. Nakonec se vám všem omlouvám, že jste to dočetli až sem, ale potřeboval jsem se nějak ventilovat (bezva, říkejme tomu třeba zvratky, jak jsem se pěkně vypsal v jedné nepublikovatelné básničce). Sorry a díky za všechno, mám vás rád, příště bude třeba líp a třeba to tu bude i o něčem.. Mějte se krásně..