Zápisek ze dne 20. ledna 2004

Dobrý večer, jsem zase zpátky. Ráno sněhu jako by se chumelilo, tak taťka uklízel sníh naším motorizovaným samochodem snad hodinu než jsme jeli do školy, nakonec jsme jeli s mamkou, což není podstatné, prakticky jen tak, že Clio je malé a vzadu třískám hlavou o strop, před školou bitka, Uherský přítel v úprku málem skočil pod auto, bitka kvalitní, taky jsem se zapojil, před zvoněním nic, po zvonění nic, čeština, jednička ze čtvrtletky z matiky, slabý painkiller, velká přestávka, angličtina, chemie, áá, chemie, kde jsem si málem upsal ruku, doufám, že jsem to dal (a hups, teď si uvědomuju kdo to tady všechno čte :)), chemie a poté dějepis, kde už propisky netřeba protože a) si píšu na notebooku b) se tentokrát jen zkouší, tak jsme hráli celý děják wormse..

Škola krátká, venku sněží, oběd dobrý, šel jsem si přidat (což mě podle mnoha lidí začleňuje mezi DIVNÉ lidi, což mi vyhovuje, protože asi jsem fakt divný (prof. výtvarky mi řekla něco jako "No v sekundě jsi byl dost mimo, aa, no vlastně jsi pořád.. ;))) a když už jsem tam tak stál, tak se na mě milá paní kuchařka podívala, naservírovovala posledních pár kousků na talíře a odběhla (ehm..) pro novou várku, radostně se přivalila zpět s kýblem čerstvé zeleniny, rozdala pár polívek, vynadala pár lidem, že si špatně pípají kartou, naložila pár porcí jídla, podívala se na mě a nezaujatým hlasem prohlásila "Nepřidáváme". Zamrkal jsem, otočil se, rozhýbal nohy ztuhlé dlouhým stáním na místě a rezignovaně odešel, po cestě jsem uviděl ještě Terku s depkou, což mě, pro dnešek asi totálně dorazilo, když jsem mimo já, tak je to ještě normální, ale Terka s depkou.. už je toho na mě moc..

Po cestě k busu jsem si tejknul nějaké ty foutous, jedna je nahoře, diskuze se Sašou mi zase nezlepšila náladu a sníh začal padat v šílených kouscích, bolely ve tváři a měl jsem toho plné vlasy, nechal jsem čepici & rukavice ve škole a v autobuse bylo vedro a po předním skle stékaly spousty vody a jelo to pomalu, protože všude byl ještě sníh na cestě a smýkalo to v kolejích. Doma jsem zapadl na postel, vzpamatoval se, uvařil rooibos do mého hrnečku, zapnul na slušnou hlasitost (hlasitost abych neusnul) Garbage, kteří hrajou doteď & začal předělávat chemické laborky do nového layoutu, který jsem vymyslel při tvorbě biologických laborek, vypadá to teď o něco přehledněj a snad i pěkněj. Hm, půlka laborek hotových a vypadl proud a když volal tata nikoliv z chaty, ale ze Vsetína, že tam to taky vypadlo, tak jsem nadšeně vytáhl didgeridoo a troubil do tmy a jediné co široko daleko svítilo, než teda mamka zapálila svíčky, byl vlak, který projel kolem. Pár laborek v čudu, ale to jsem už dorazil a teďka už je snad klid.

Na závěr dnešního postu bych chtěl poděkovat všem pravidelným návštěvníkům a čtenářům, zbloudilcům a přátelům, včera se tu objevil pětitisící přístup od zprovoznění mého prvního počítadla 14/02/2003. Díky.