Zápisek ze dne 20. září 2004

Už dlouho jsem nic nenapsal & nemyslete, že mě to neštve. Ale tak nějak vůbec nemám chuť do psaní. Včera jsem si vzal k televizi notebook, ale zase to ze mně vyprchalo.. Tak vám sem aspoň hodím nějaký ten bonus.. třeba slíbený report z biologické výstavy.. ale nečekejte nic převratného ;). jenom by mě zajímalo, co mi na to řekne p. profesor..

Zápis z výstavy "Příroda v muzeu"

Slunečného dne s pěkným datem, devátého devátý roku dvoutisícího čtvrtého (středa), jsme se vydali v poslední - osmé hodině na výstavu "Příroda v muzeu", pořádanou muzeem na vsetínském zámku. Neboť byl krásný slunečný den (jak již bylo zmíněno dříve), byla procházka na Horní město a zpátky vítaným osvěžením ve stereotypu školní výuky (pokud se dá o něčem takovém ve druhém zářijovém týdnu mluvit). Ale teď už k výstavě.

Výstava ukazuje vývoj biologických sbírek vsetínského muzea (případně také soukromé prameny, z nichž muzeum čerpalo exponáty do své sbírky po smrti původních majitelů, případně s jejich dovolením). V depozitáři muzea nalezneme mnoho listů herbářů s mnohými zajímavými rostlinami, tisíce zajímavých kamenů i zkamenělin z našeho regionu, stovky mrtvých vycpaných ptáků, jedem umrtvených motýlů, přibodnutých brouků, hmyzů a dokonce i pár pavouků v lihu. Čestné místo také zaujímá mohutný průřez třistaletou borovicí, který v muzeu dlí pravděpodobně již od jeho založení. Sbírky se samozřejmě vyvíjely, najdeme zde exempláře z dob první republiky, ale jelikož nebyly exponáty během světových válek udržovány, jejich množství se v těchto dobách snižovalo a tak většina dnešních vystavovaných předmětů pochází z doby počínající se padesátými lety.

Hlavním přínosem výstavy je na tabulích popsaná historie muzea, velikosti sbírek v průběhu staletí, a popisující začátky biologického bádání, tehdy masovou veřejností ne vždy chápaného a tolerovaného. Na tabulích se dočteme jména mnohých biologů, včetně jmen nelítostných vycpavačů ptáků a zajíců, chladnokrevných sběratelů motýlů, propichovačů brouků, lisovačů rostlin i trpělivých kopáčů amonitů. Je samozřejmé, že ve volné přírodě není možné pozorovat lovícího a létajícího výra velkého (bubo bubo), čímž se snaha těchto biologů stává pochopitelnější (snad jen zájemce o zrakové ústrojí preparovaný exponát zklame). Snad by bylo vhodné uvést jména aspoň těch nejvýznamnějších, kteří se nejvíce zasloužili o současnou velikost biologické sbírky vsetínského muzea. Jsou jimi především: Dionýz Štúr, Jan Bubela, Daniel Svoboda, Karel Jahn a Ferdinand Hradil.

Můj dojem z výstavy byl, i přes zařazení ohromného množství exponátů, poněkud rozpačitý. Výstava vypadá, jako by u příležitosti výročí recyklovala několikero předchozích expozicí. Většinu zde vystavených vzorků bylo možno vidět v několika uplynulých letech vidět v rámci jiných, úzce tematicky zaměřených výstav. Zařazení místnosti s prezentacemi výstav z posledních let (ve smyslu plakát + fotka + dostupný exponát) také člověku se zájmem o přírodu mnoho nedá. Člověk pravidelně účastnící se výstav a přednášek si z výstavy mnoho nového neodnese.

Hlavní náplní je tedy tučným velkým písmem tištěný text, na několika tabulích shrnující historii sbírek, který bych uvítal v nějakém doprovodném materiálu. Tento bohužel dostupný nebyl. A nadto člověku se zájmem o historii muzea tento relativně stručný text stačit nebude. A řadový návštěvník muzea nejspíše většinu ze získaných informací vypustí s dovřením dveří s nápisem "zákaz fotografování".

Výstava mě tedy celkově přespříliš nenadchla, ovšem osvěžil jsem si v paměti výraz výrem uloveného zajíce polního (Lepus europaeus) a proto v příštím životě nechci být zajícem. Ovšem nadchla mne výstava historických a současných fotografií kostelíčků v okolí Vsetína, na kterou bych se klidně podíval znova. Hodinu biologie tedy považuji za přínosnou, čehož je v hodině, umístěné natolik pozdě a navíc po obědě, velmi těžké dosáhnout.