Zápisek ze dne 20. listopadu 2004

poznámka doplněná po dopsání třetího tisíce znaků: tohle je zápis o celém týdnu & svou časovou situaci nevidím nejlíp, tak si čtení klidně rozložte na týden :)

Jelikož jsem získal pocit, že pokud teď nic nenapíšu, tak stejně nic jiného neudělám & když dostanu takový pocit, tak většinou opravdu nic neudělám, tak jsem se pustil do psaní. Dokončil jsem pár korekcí na jednom webu a nahodil čistý texťák do mého editoru. A proč? Jsem si pustil Entropicture & po cvhíli se podívám z okna a tam.. Sněží.. ale jak.. už ráno sněžilo a měl jsem radost, byly to opravdové vločky, ne jenom takové ty kuličky které nejsou ani voda, ani kroupa, ani vločka.. Krásné vločky. A teďka venku.. sněží, jak prostě sněžit má. Tak krásně, že z toho chodí mráz po zádech, zvlášť když poslouchám track Živý.. akorát nevím, jak se mi slučuje radost s mrazením v zádech, spíš teda něco jako.. modrá radost.. just can’t express my feelings, sorry.

Abych tedy zjevně zbytečně emotivně neplácal.. fuj, jak jsem mohl tohle napsat. Prostě posunem se zpátky, chtěl bych zase napsat něco o tomhle týdnu & postupně dojít k té dnešní sobotě, pěkně pomalu a s rozvahou, apořád se od té soboty nemůžu dostat.. sněží.. Takže, ještě jednou..

Chtěl jsem si udělat zápis už ve středu, protože jsem měl pocit, že mám spoustu věcí, které bych chtěl mít napsané. Ale nějak jsem to nestihl, čas je hnusák. [a to jsem se zrovna včera.. safra, nebudu se zase posouvat dopředu, zas by v tom byl bordel. až se k tomu dostanu, tak navážu..]. Čas je hnusák, přestože jeho během se děje spousta dobrých věcí. Nesmyslná věta. Chtěl jsem napsat vlastně už v neděli, protože jsem v minulém zápisku nenapsal o dvou filmech, které jsem viděl ten předchozí týden. Prvním bylo Tuvalu, jehož první polovinu jsem docela nedával & sestra odešla po deseti minutách s tím, že je tam jenom parta magorů - film byl dost zhusta stylizovaný, herci se často pohybovali trhaně a zrychleně, skoro nemluvili, když už tak jenom něco mumlali a tak, což na sestru bylo silné kafe -, ale když se to rozjelo a já pochopil, wtf (pokud tuhle zkratku neznáte, přeložte si ji jako „what“) is that all about, film chytl úžasný spád a bylo to prudce geniální. Popisovat scény nemá smysl, pokud byste se chtěli mrknout, jedině bych vám zkazil zážitek..

Druhým filmem byl Norský (nebo Švédský? Finský? někde něco ze severu) film Honem honem, který byl zase naprosto ulítlá a místy úchylná komedia plná naprosto neuvěřitelně veselých scén. Jsem měl občas problém udržet se v křesle. ..mno, to by bylo ke strému zápisku.. a co pak?

Neděle.. nevím, nic si nevybavuju.. takže se rozběhl kolotoč práce, snaha o práci, práce, etc. Jelikož ani filmák nebyl, nic mi z tohoto dne nezbylo. Možná někde něco vzadu jo, ale nevybavuju si to. Pak pondělí.. Začátek týdne & dopoledne komplet na houby. By se dalo říct i hůř, ale nemám potřebu expresivního vyjadřování.

První hodinu nevýrazná biola. Z té si nic nepametám. Pak nemčina. Deutch je tentokrát pitomý, jelikož na jakékoli vytažení učebnice z tašky jsem kvůli jednoduchosti zurtzeiten nepravidelných sloves rezignoval. A tak jsme si napsali písemku ze slovíček, které jsem ani neviděl. 5 chyb z deseti možných, výslednice 5. Super, přijde tělák, kde hrajem basket, podělám co můžu. Opravdu všechno co můžu. A pak teprve to nejlepší.

V češtině.. bylo to v pondělí? asi jo.. jsem podělal recitaci „hrál kdosi na hoboj“, kdo mě zná, možná se teď diví, protože na recitaci obecně kašlu. prostě to mo nezvládám, tak na to kašlu. Ale tahle báseň mě tak chytla, že jsem měl fest chuť se ji naučit a pořádně ji přednést. A ono nic. Do háje! Pak ještě rozebíráme Raport od Fráni Šrámka. Což je můj oblíbený básník (jasně, nepsal jenom poezii, ale žádnou prózu jsem od něj nečetl). A Raport si máme každý rozebrat sám, pak že to dáme dohromady. V klidu, ale pak dávání dohromady.. Do háje, řekl vám někdo někdy, že Fráňa Šrámek byl ochranář zvířat? To je ten pravý význam této básně dle naší profky. Yeah, chvilku ještě něco melu o metaforách, což je zase shrnuto pod původní a správný názor, pak konečně zvonek znechuceně zazvoní. A ještě k tomu celou hodinu poslouchat spolužáky za mnou, kteří nestále diskutují „proč nějaký píp básník píše nějakou píp píp, by mohl jít raděj do píp, píp píp, píp píp“ a podobně. 45 minuten standig. Jen díky soucitu vyjádřeném Pavlou neodcházím do chemie s absolutním znechucením (díky). A chemie odpadá, což zjišťuju po odchodu na chodbu, kde všichni balí tašky a sebe do bund & mizejí.. Celé dnešní vyučování nestálo za nic. Možná ta biola, ale tu si nepamatuju, tak asi též ne. Do háje!

Mno, ale škola je pryč, venku je hnusně, ptáčci nezpívají, tak lezu ven a pro zlepšení nálady se jdu mrknout za romanem, jak vypadá jeho webík. Ukazuje chybu v zobrazení. Řešení je docela jasné, ale napadá mě jednodušší a složitější. Jenže to jednodušší nevím, jestli je proveditelné (v zásadě jde o detekovatelnost předešlého načtení obrázku v téže stránce javascriptem), tak to nakonec házím na fórum u Yuhůa. Ten mi nakonec řekne, že to možné není & tak v úterý dodělávám vychytávku do půlnoci & radostně. Ale úterý ještě nebylo..

Taťka zmizel do Německa, tak jedem ráno busem, ve škole se zase nic moc optimistického neděje, ale odpoledne má být filmák se slovenským filmem Nič nekrváca večne, tak si nenechám vzít náladu. V anglině už se nálada celkem stabilizuje, ale poprvé snad od tercie kazím písemku. Zatím jsem se nikdy neučil, ale phrasal verbs si z prstu nevycucám. V aj semináři už je vyložená pohodka, probíráma Our city, takže pohoda jazz.. Pak přichází filmák, čekám, že někdo přijde, ale nakonec je v aule dvakrát víc lidí, než obyčejně, super. Chvilku zdržuju začátek kvůli některým opozdilcům, pak nahodím svou krátkou přednášku o filmu, která asi moc informativně hodnotná nebyla, ale to je jedno a pak už začíná film &.. nakonec mi nikdo neřekl, že by se mu to nelíbilo. Všichni se smáli & bylo to celkově super. Jen je škoda, že to ještě nebyla ta nejlepší verze ;). Ale nadšení vůkl zavládlo, so i’m feelin’ good. Tak nějak úterek, po dojezdu domů (brutální cesta s brašnou na noťas, brašnou na tělák, školním batohem & solidním dvoukilovým čerstvým chlebem.. Po příjezdu domů sedím chvíli nad U:mixem dorazivším v pondělí & poslouchám cédko, Afro art, které se mi převelmi líbí. Nicméně zase nedodali jedno cédéčko, které už snad přijde samo, jak píše vydavatel na vzkazovníku umixu.

Při půlnoci na 17. listopad dodělávám s dobrým pocitem ten obrázko-skript a jdu spáát. Uff. Ráno dělám pro rozehřátí nový vzkazovník pro ještěrky, pak piluju ještě romanův web a už to běží, tak se kdyžtak můžete mrknout - je to javascriptová aplikace & mělo by to jet v klidu všude - testováno IE6, O7.5, FF0.9.3. Takže pokud něco nepojede podle vašich představ, můžete kritizovat (mail, icq nebo klidně i tu). Do večera pak dělám valašsko, které už by mohlo být v základní verzi funkční.

Mé pracovní zaujetí likviduje telefonát někdy před třetí odpoledne, kde se ozve naprosto vysmátá Petra & se smíchem oznámí, že si zlomila palec na noze a má sádru a dva dny nejde do školy a neustále se směje. Nejdřív jsem v šoku a moc nechápu, ale pak propukám v záchvaty smíchu ještě hodinu :).

Coldplay.. pouštím si coldplay, zrovna jsem se vrátil z oběda. A uvědomuju si, proč mi všechny tyhle písničky asociují se sněhem, který venku pořád padá a pomalu všechno mizí pod jeho klidnou vrstvou. Jsem si ho totiž smahl minulý rok den po Štědrém dnu. Takže je to celé takové zasněžené. Chjo..

Středa by tedy byla, štvrtok.. školu si příliš neuvědomuju, nějak prolítla kolem - beztak jsou čtvrtky jenom pětihodinové. Rozhoduju se, jestli jít do bazénu nebo ne, ale nakonec mi ujíždí bus o hodinu dřív, tak běžím na bazén. Spousta lidí, zezačátku plavu, po nějaké půlhodině je puštěná vířivka a celá sekce kolem, všichni utíkají z bazénu bavit se tam. Pár minut užívám skoro prázdného bazénu a nemusím moc se bát, že mi někdo skákne šipku na záda, tak můžu plavat pod vodou od skokánků i zpátky.. Ale pak už mě nebaví být v bazénu sám, tak se jdu ohřát za ostatními do vířivky, kde se ale nedá moc hýbat, takže po chvíli zase mizím tentokrát do šíleně studené vody (přechod z vařící vířivky..) a rozhoupávám pidibazének.. Sranda, nahoru dolů, nahoru dolů, don’t worry, be happy..

Odpoledne ještě odpovím na pár smsek a vytuhnu fest. Jako každý normální čtvrtek. V šest se vzbudím sedám ke compu, za chvíli je mamka se sestrou doma, večeře, net, icq.. Na icq mě Jaruška překvapí zvětstí, že jede zítra (tj. v pátek) na den otevřených dveří na UTB (Univerzita Tomáše Bati) ve zlíně. Obor multimediální komunikace, ááá, po pěti minutách jsem domluvený s mamkou, že jedu taky. Hurá. A pak už chrr, jak říká socák..

Páteční ráno, cini minies, ve škole Jaruška odvolává svou jízdu, což mě na chvíli demotivuje, samotnému se mi jet nechce. Tak sháním několik dalších lidí, nikomu se nechce, až Helena řekne, že teda jo. Tak jo, házím třídnímu omluvenku, druhou hodinu mi zařve upomínka, že mám jít odpoledne nahazovat fotky na stránky divadelního sboru, ale to už zase jednou nestihnu, o velké přestávce si zjišťuju u naší prof. němčiny, & zároveň výchovné poradkyně, adresu školy ve zlíně a podrobné info, v angličtině už jenom hledám v zapůjčených un (učitelských novinách) a po čtvrthodince mizím vstříc zlínu.

Cesta tam je v klidu, dojíždíme a chvíli koumáme, kam vlastně jít. Asi jsem nikdy neviděl mapu zlína, tak mám neustále přehozené směry východ/západ. Prostě mi u navigační tabule chybí možnost si ji natočit podle potřeby. Nakonec Helena řekne kam, tak jdu a po pár zatáčkách stojíme před fakultou MK UTB Zlín. Super.. Takže.. škola je to úplně pěkná, práce studentů všude po škole jsou fantastické.. mířím ke grafickému designu, kde nejdřív procházíme všechno, co tam mají vystavené & někteří zájemci si tam konzultují své práce. [A teď navážu na tu větu někde na začátku. Jsem si říkal, že jsou docela blázni, když chtějí svou tvorbou ukázat především běh času, přece je to v sedmnácti docela.. divná myšlenka. No a teďka tu sám nadávám, žeje čas hnusák. Chjo]. Pak procházíme ostatní studijní zaměření, na reklamní fotce je k vidění fotoateliér, ale jinak skoro nic, víc se mi líbí na průmyslovém designu, kde ještě navíc potkáváme nějakého studenta, který tam popisuje, co je podstatné, abych se na takovou školu dostal.. užitečných deset minut..

Pak ještě jdeme na setkání s profesory zpátky na grafický design, což je taky docela pohodka.. Na školu minulý rok brali 10 lidí ze 180.. takže šance je 1:17, ale taky říkali, že se tam dostávají občas i lidé z gymplu, minulý rok dva.. takže šance je někde mezi 1:17 a 1:89 :). Super. A v Praze to bude ještě lepší, řekl bych.

Pak už ze školy mizíme, zanechává ve mně teda veskrze pozitivní dojem, akorát se tam dostat ;). Jdeme na oběd k číňanovi na náměstí, svou porci kung-paa s kroketama (typická čínská kombinace) stěží dojídám, je toho spousta. A hodně dobré. Pohodové bistro. Pak padáme ještě do archy (knihkupectví), kde trávíme nějaký ten čas & beru si starší vydání Bloku (aaa, rodiče a prarodiče mě 10 let směřují k architektuře a já furt že možná, možná ne & teďka jsem nemohl neslintat nad nabídkou archi-knížek.. a hnedle vedle spousta grafiky, webdesignu, aaaa, tam už jsem se ani nemohl dívat..).. Pak ještě padáme do Terkou doporučeného antikvariátu a pak už rychle na autobusák.

Můj tip, že cesta bude trvat o něco dýl než půl hodiny se nesplnil & cesta trvala hodinu. Na Vsetín jsme dojeli o čtvrt na pět a já půlku cesty nervil, že mi zavřou školu i se vším, co jsem v ní nechal. Tedy noťasem a.. ráno vyšlým hypem s.. Cestou do fantasie od Hayaa Miyazakiho. Kterou už samozřejmě každý správný otaku viděl, ale já ne, páč v DVD půjčovně reglý nejsem, DivX nepřehraju a u nás v kině se nedávala. Takže šlo přímo o život :). Z autobusáku jsem vystřelil a do školy doběhl, ještě se v ní svítilo. Vrazil jsem dovnitř pohaluzi, někdo zrovna šel ven. A přijít o deset sekund pozděj, už bych se dovnitř nedostal, protože jsem narazil na školníka přímo u dveří na chodbu, kde mám skříňku. Ufff, adrenalin mi tekl ušima, ale odcházel jsem šťastně :). Ještě jsem skočil do ateliéru za romanem zkouknout jednu podivnou chybu (která nakonec nebyla ani moc chyba, spíš přehlédnutí při hraní si s FTPčkem) a pátým autobusem jsem jel domů. Doma už byl taťka zpátky z Deutschlandu, takže bylo docela veselo, ale na osm jeli s mamkou zase do zlína na ples, tak jsme se moc neviděli :).

A pak.. jsem si půjčil noťas, chvilku ho žhavil na klipech z umixu (Dan Bárta - Živý rulezz), pak počkal, než sestře skončí monte christo a.. pustil Sen to chihiro no kamikakushi - tedy cestu do fantasie. Podle recenzí jsem čekal dokonalý film, občas sice trochu infantilní, ale geniální. A ono to bylo ještě tisíckrát lepší a vůbec ne infantilní (kdo to jenom řekl/napsal? Grrr!). Totálně úžasný film. Pokud budu mít trochu času (podle posledních smsek to teda zatím nevypadá, ale pokud), tak to dneska uvidím ještě jednou.. Úžasný film..

Se sestrou jsme se pak ještě podívali na film o filmu (skoro hodinový a dost dobrý :)) a šli spát.. A pak už je tu sobota, kde jsem ještě skoro nic nevyřešil, jenom trochu snad valašsko & taky jsem se trochu rozepsal. Ale když už jsem se rozepsal, tak se mi teď bude líp dělat :).

Tak se mějte krásně.. sněží..