Zápisek ze dne 22. července 2004

Včera pracovní den. Přes celý den tak dvě hodiny sbírání rybízu, hodina umývání lahví & deset hodin programování.. Prakticky celý admin summer of love. Jinak o tomto dnu není prakticky co napsat.. Akorát mě z něho bolí hlava. Ale práce jsem zatáhl hodně.. Uff.

Dneska jsem vstal zase pozdě, k ránu jsem dodělal zbytek adminů SOL a vypadá to, že můžu s klidným svědomím odjet, protože všechno funguje jak má :) Stěrače stírají, blinkry blikají :). Po obědě (zeleninový guláš u babičky, mooc dobré), jsem se začal balit - resp. chystat věci ke sbalení. Snažím se si toho vzít co nejmíň, tak jsem krosnu ani moc nenacpal.. Spíš tak akorát :). Ale ještě mám stan a spacák, takže se to celkem posbírá..

Ve tři hodiny přišla rychlá zpráva - obírat rybíz. Tak jsem začal obírat rybíz, ale moc zraého už ho na stromkách není, tak jsem obral misku & ve čtyži už jsem seděl v čajce :). V čajce byla spousta lidí, celkem… celkem šest - Petra, Zuzka, Blanka, Kaoru, Zutt & já.. Dobře jsme pokecali, někteří se přejedli slunečnic, já jsem si dal nebeské jahody.. Nějak nestíhám, sorry..

Po cestě zpátky jsem ještě chvilku doprovázel ostatní ke kinu - na Shreka 2 - já jsem nešel, protože ještě musím nahodit drobnosti na SOL.. Jen co jsem vyjel ze Vsetína se protrhly (doslova) mračna a vylil se úchvatný déšt (v poslední době fakt často jezdím v dešti), tak jsem na chvíli zakempoval u hospody. Když trochu přestalo, vrátil jsem se kousek, protože jsem někde ztratil tacháček.. Samozřejmě se válel v první kaluži.. Pak už jsem docela vpohodě dojel domů (sice jsem musel občas jet po střední čáře, abych nejel hlubokou kaluží, ale dojel jsem). A teď píšu.. A teďka už slíbená dovolená..

Mějte se krásně..

UPDATE: No, drobné úpravy SOL se změnily v radikální změnu konceptu některých složek, ale to je život. Život je krutý.. Teď mě ještě bude celých deset dní děsit, že to nefunguje :(..

Dovolená

Sorry ještě jednou - nemám čas na opravy překlepů..

1.7. čtvrtek

Vy čtyři ráno sedím v po střechu nabaleném autě, loučím se s babičkou & odjíždíme. Letos nejedem pod stan, ale auto je stejně přeplněné. Cesta nepříliš zajímavá, občas kolem cesty vidět přízemní mlhu, která vypadá skvěle. Ale jinak celkem nic, snažím se neusnout, což se mi na začátku moc nedaří. V půl sedmé stavíme v Melikaně před Prahou, dávám si předražené horké jablko, aspoň chutí probudí. Na další zastávce už za německou hranicí pojíme řízky. Chutné..

Jedeme dál, cesta po dálnici těžce nezáživná, nejdřív zkouším číst reflex pořízený na benzince před hranicí, ale pak vytahuju včera koupeného Coelha a během cesty ho téměř celého přečtu. Geniální knížka. Připadám si silně přiotrávený. Pomalu přijíždímě do cílové stanice - penzion Schweizer má být někde poblíž Freiburgu. Nakonec se ukáže, že nás ještě čeká přes dvanáct kilometrů. A to hustých kilometrů, serpentinami vystoupáme až do výšky 1200mnm (větrné elektrárny před chvílí na vysokém kopci jsou teď vidět zvrchu). K ubytování dojedem až po dalších pár kilometrech, ale je to pěkné, příjemné pokoje i v domě bydlící lidé. Ještě se vydáme na procházku do okolního lesa, ale ne moc daleko. V lese jsou skvělé srnky s malými koloušky, ti sou super.. Poslouchám Mobyho, Entropicture Dana Bárty (nj, dokonalé album) & Nirvanu.. A teď už chci jít spát, je čtvrt na jedenáct & nějak to nedávám..

2.7. Pátek

Ráno vstáváme v půl osmé, sestra si jako vždycky dává s převlékáním na čas, ale po osmé už sedíme na snídani. Snídaně pohodová, vzal jsem si kus místního megahermelínu & dostal jsem černý čaj. Přes noc pršelo & pořád prší, ale chvíli po odjezdu přestává. Už ve slušném slunku dojíždíme do Basileje (takový pěkný český název a německy je to škaredě Basel. Basilej je už ve Švýcarsku, na hranicích akorát zkontrolovali počet pasů vs. počet lidí v autě a mohli jsme jet. Značně v klidu.

V Basileji docela dost dlouho (dost dlouho aby všicni začali nervit hledáma místo na parkování, nakonec najdem místo, taťka v nějaké cestovce rozmění franky, aby byly do parkovacích hodin. Ale pak zjišťujeme, že stojíme vedle jediných nefunkčních parkovacích hodin v ulici & nikdo kromě jednoho Itala neprojevuje snahu za parkování zaplatit. Tak potichu mizíme, město moc pěkné, snažím se během hektického běhu vyfotit některé domy, co se mi líbí. Taťka ve středu před dovolenou rozflák notebook, tak mám na celou dovolenou limit jedné paměťovky. Tj. 64MB - 209 fotek. Což je kriticky málo. Tak se snažím fotit na co nejmíň záběrů. Normálně fotím mnohokrát & doma si pak vyberu tu nejlepší fotku.. Ale co už..

Po průletu Basilejí jedem dál, přejíždíme do francouzské části Švýcarska - stavíme na odpočívadle & tam kromě dvou francouzských nápisů (jeden z nich na mailovém automatu) slyším ruskou písničku v rádiu, v obchodě je Milan Kundera přeložený z francouzštiny do angličtiny & lidi mluví anglicky. Teda dost slabota, co se týče francouzštiny :). Po dalších km & km v autě stavíme v Lausanne, taky celkem pěkné městečko, dosti chaotické, zase hledáme parkplatz & stojíme v obrovitém parkovacím domě (číslo B858, těch aut tam musely být fakt spousty). Sešli jsme dolů k Ževenskému jezeru (Ženevu pak míjíme po dálnici, vodotrysk se jenom mihne kolem), kde je spousta labutí & taky nějaké kachny s káčátkama, děsně milé :). Taky je tam spousta vrabců. Chytá mě potřeba, jelikož jsem stáhl spousty jakéhosi multivitamínového nápoje, tak končím na jakémsi městském záchodě, na zdi visí krabička na použité stříkačky.. jsem celkem rád, že jsem tam nikoho nepotkal..

Pak už jedem zase dál & dál, k sedmé začínáme hledat ubytování. Sjíždíme z dálnice do jakési vesnice & hledáme. Po šílené cestičce dojíždíme do jakési pochybné části města, kde to nevypadá nějak přespříliš důvěryhodně. Nějaká osoba nás na dotaz na hotel pošle doprava, tak jedem doprava, ale hotel nikde, tak jedem dál & hotel nikde & trčíme uprostřed jakéhosi města. Vůbec netušíme, kde jsme, ale jedem zpátky na okraj města. V atlase hledám, kde to jsme & najdu město Chambérs. Relativně slušné město, vzadu v atlasu je dokonce plánek. Kašna se slony, kolem které jsme projeli stojí v centru :). Dobrý :). Zase stojíme & hledáme jak dál, v těžce zapadlé venkovní hospodě nám poradí směr, podle které najdeme hotel. Hotel tam fakt stojí, první velký úspěch. Ale po cestě vidíme ceduli na hotel Formule1, který máme doporučený, tak jedem dál. V Formuli se nám nelíbí, tak jedem zase dál, podle rady místního recepčního - poslal nás do hotelu Etap, což je prakticky to samé, akorát máme na pokoji záchod & sprchu.. Ale jinak je to těžce krabicový hotel. Povečeříme & pak už jenom hledím na BBC World zpravodajství & zápasy v Sumó na Eurosportu.. & pak už je konec.. Je půlnoc & já dopisuju dnešní kousek textu.. & už se mi chce docela spát..

3.7. Sobota

Snídaně = spousta malých plastových krabiček = marmeláda, med, máslo etc. s houskou, ale chuťově vpoho & zasytí. Opouštíme Etap & valíme do Grenoblu, kde je fascinující množsví starých promakaných domů & přes řeku je vidět domek na domku, každý jinak vysoký, křivé střechy, super pohled. Nahoru na horu vede lanovka s kulatými kabinkami, kam bych se asi bál vlézt. Jedem dál, stavíme akorát na svačinu u dálnice, šíleně tam řvou cikády, záchod je hnusný & hraje v něm rádio s moderátorkou mluvící anglicky. Celkem nechápu. Sjíždíme z dálnice (btw dálnice ve Francii jsou děsně drahé) pár kilometrů před městem Agde. Do Cap d’Agde, což je konečná stanice dojíždíme v půl čtvrté, vyzvedáváme klíče v agentuře Interhome & po menším problémech dojíždíme k areálu Agathes, což je spousta domků oddělených nízkým plotem & živým plotem nad tím. V každém domků je, řekl bych, tak šest až osm bytečků. Nedokážete si to představit? Viděli jste Mulholland drive? Vypadá to podobně (zezačátku mě to až dost vyděsilo ;)) jako místo, kde Betty & Camilla najdou mrtvou Dianu. Naštěstí jsme u nás v domku nikoho nenašli. Byteček je celkem malý, ale pěkný (akorát teče kávovar). Po nanošení nějakého toho množství potravin a oblečení jsme se vydali na pláž. Pláž je asi čtyřista metrů od domu & je na ní šílené množství mušlí. Jediná děsivá věc je mořský ježek, spokojeně ležící hned v jedné z prvních mušlí, co jsme našli. Ale všichni tam chodí bez bot, tak to snad bude v pohodě.. & pak? pak už nic, pouštím staré písničky z noťasu (Blue velvet, Sinatra, Pulp fiction OST etc) & asi se večer zajdem kouknout na Spectacolo pirotecnico (uh, teď mi ujela italština (při vjezdu do města to tu vypadá nachlup stejně jako v Bibione)) - ohňostroj..

4.7. Neděle

Ohňostroj nakonec buď nebyl, nebo minimálně nebyl vidět, což vyjde dost nastejno. Ráno jdeme poprvé naplno do moře, sluníčk smaží & moře má 18°C, což je teda dost kosa. Po obědě všichni lemříme, všichni si čtou, ale mě se nechce ani číst & prakticky nic jiného nejde dělat. V notebooku jsem našel Sidearms, docela dynamickou scrollovací akci - typická pouťová videohra za padesátník. Ale po určité době mě to přestalo bavit. Odpoledne je už moře o něco teplejší (což je asi blábol, ale nemrazilo mě to jak ráno & vzduch byl teplejší, tak mi to přijde divné - ale to je celkem jedno). Po návratu z moře hrajem jedno kolo Canasty, přičemž jsme se sestrou příliš veselí - Canasta je vážná věc.

Večer jdeme do města & je tam opravdu tuna obchodů, kde mají především oblečení (některé obchody se mi docela líbí, ale ceny tam jsou poněkud jinde) a pak je tu spousta etnoobchodů, kde mají všechno od bambusových zvonkůa bonga přes didgeridoo až ke katanám (v koženém pouzdře za 35E ;)). Pak je tady taky obrovitý přístav se spoustou loďek..

7.7. Středa

Pár posledních dnů se mi nic nechtělo psát. Vzpomínky na tyhle dny se tím asi zmiznou & vznikne další bílé místo. Přemýšlel jsem proč, si to tu vlastně píšu. Kdybych si to psal jako Juneau, abych si mohl někdy vzpomenout, co kdysi bylo, tak bych to tu psal asi jinak. Protože to nejpodstatnější (aspoň pro mně) vždycky vynechám.. & ostatní důvody (taky důvod proč vůbec vzniklo podnebí) jsou už v trapu.. Takže je to buď jenom puzením ke psaní nebo touhou se zviditelnit. No, radši přestanu kecat.

Včera se nestalo prakticky nic, trochu pršelo & večer jsme se šli projít & na cestě pořád něco křupalo. Pak jsme přišli na kus cesty, kde svítily pouliční lampy & na zemi byly stovky hlemýžďů. Úplně husté. Chudáci. Večer jsme pak ještě hráli karty…

& dneska? Ráno byly docela pěkné vlny, dobře jsem se vymáchal. Pěna stříkala vysoko - na okrajích písečné pláže je několik dlouhých valů, které vystupují do moře - kamení navršené do výšky tří metrů (na jedné straně dva takové valy & kanál oddělují nudistickou pláž) - & vlny se tříštily že pěna stříkala přes ně. Pěkné.

Když jsme přišli na pláž odpoledne, byla voda už dost vysoko & zaplavovala první řady slunečníků v místech, kde jsou slunečníky s lehátky napevno. Záchranáři chodili po břehu & vyháněli lidi z vody, při velkých vlnách nahodí červenou vlajku, což značí “plávání zakázáno”. V itálii nahodili černou vlajku, což značilo asi něco jako “myjeme si ruce” ;). Takže jsme se jenom prošli po břehu (někde byly dokonce natažené takové ty igelitové pásky jako zákaz vstupu do moře - ale vzhledem k silnému větru to byl poněkud zoufalý pokus) & trochu vysmažili na pláži (slunečník odnesl vítr, tak jsme ho raděj zavřeli). Večer jsme pak zašli trochu do města. Zase jsem si vzal pár fotek (včera jsem jich taky pár vyfotil - při procházce jsme omylem zabloudili nahoru nad skály nad mořem, což bylo docela kouzelné). minuli jsme chystající se koncert (kdoví co to bylo) & šli hrát canastu.. Je 7.7. a je nádherný den & já si už dost dlouho připadám jako idiot (tuto větu berte jako naprosto vytrženou z kontextu, může ji pochopit jen ten, komu je určena ;))..

8.7. čtvrtek

Vlny byly dneska ještě celkem pěkné, ráno jsme se vymáchali & pak jsme leželi dlouho na pláži, jsem celkem sesmahlý. Začalo silné vedro, doteď bylo jenom teplo. Na pláži foukal vítr & nesl písek na ručník i do očí, což bylo nepříjemné. Tyhle věty jsou tak sterilní. Nu což. Odpoledne jsme se zase smažili na pláži & nakonec jsme se ani nešli koupat.. Ale vlny už zase pomalu mizí. Město začíná být plné aut, asi už začíná sezóna - asi někde v okolí začaly prázdniny.

Odpoledne milý Frantík v sousedním apartmá začal brousit elektrickou vibrační bruskou stůl. Přestal a přišel se omluvit, až když mamka začala křičet “policié” :-). Husté.

Snažím se vyladit si jeden javaScript, který musím dodělat, než přijedu domů, abych ho pak mohl rovnou použít. Zatím se mi daří hledat jenom slepé uličky. Naučil jsem se používat vlastnost innerHTML, ale nakonec mi asi k ničemu nebude. Pak jsem zjistil, že javaScriptem můžu měnit v elementu prakticky cokoliv, kromě hodnoty class. Dokonce i id můžu změnit bez problému. Připadne mi to jako blbost, ale nevidím, kde bych dělal chybu. Potřebuju změnit několik vlastností ve stylu (konkrétně width, height, min-height, overflow a možná ještě nějaké další) & vypínat je samostatně každou přes document.this.style.xx = “yy” mi přijde ¨příliš brutální.. Ale nakonec asi nebudu mít jinou možnost :/.. Ještě to nemám natolik v malíčku. Pamatuju si, že jsem kdysi něco podobného viděl v blogu u pixyho, tak to po návratu musím zkouknout..

Večer jsme šli daleko do města & nafotil jsem pár fotek. Některé už teď vím, že k ničemu nebudou, ale pro mě mají atmosféru. Po cestě jsme potkali několik čechů - zatím jsme tu nikoho kromě Francouzů neviděli - a jedny Rusy. Zajímavé. Němce jsme za celou dobu potkali jedny. Po cestě městem hraje skoro v každé restauračce nějaká kapela, ve většině je to klávesák + zpěvák (což občas může být taky super, ale tady jsem nic extra neviděl. Ale v jedné z restaurací dneska byla (už tam byla i minule) tříčlenná skupinka - kytarista, saxofonista & týpek zavalený vším možným - měl tam bonga, xylofony, rumbakoule & kdovícovšechnoještě. A zahráli Losing my religion od REM. Dokonale. Opravdu skvěle. & pro dnešek.. Všechno.. Zítra jsme tu poslední den..

10.7. Sobota

Včera byl poslední den v Cap d’Agde. Začíná sezóna a od dneška tam je “ohňostrojový festival” - tuším šest dní s mega ohňostrojema. Taky se to tam už začínalo docela plnit.

Místní mají šílenou zálibu v cikádách - prodává se spousta druhů - keramické, pozlacené, cikády bzučící na senzor (když je těchto plný obchod, je to docela schíza.

Poslední den jsme naposled prošli kousek Cap d’Agde, na notebooku jsem si pustil Mercury Falling od Stinga & bylo mi smutno. Ikdyž už ani není po čem..

Ráno jsme vstali dřív, všechno sbalili, já si zašel koupit do obchodu koupit pohled s levandulovým polem (je tu všude spousta levandule, což je úžasné & tenhle pohled měli jenom v jendom obchodě :)) & k tomu jsem vzal 4 místní dlouhé bagety do cesty. V půl desáté jsme vyjeli pryč, vybloudili k domku Interhome, odevzdali klíče & ovladač od brány & vyjeli pryč..

Cestou jsme udělali pár kiksů (jedna divně značená odbočka & pak jsme se vraceli deset kilometrů (což je ještě docela vpoho)) ale jinak jsme do města, jehož jméno začíná na M, ale teď si nevzpomenu, jak se jmenuje, ale je na pobřeží 1km od Italských hranic, dojeli docela bez problému. Zastavili jsme se v Saint Tropez, kde se všichni fotili u policejní stanice :). Jinak pohodové město. Cannes jsme viděli z odpočívadla. Všude spousta palem, pěkné.

Stavili jsme na odpočívadle, kde bylo málo laveček, ale bylo velké, tak jsme zapiknikovali na zemi & pak k nám přišel malý buldok & mile se na nás díval. Po chvíli přišel ještě jeden pejsek, asi metr dvacet vysoký, ale pak už si je zavolali zpátky. Francouzské bagety jsou moc dobré.. Na této zastávce ještě stojí za zmínku “autentické” dřevěné chýše s doškovou střechou - nicméně jeden dřevěný podpírací sloup oprýskal - přesněji řečeno z něho odpadl beton a zůstal jenom ocelový sloupek :).

No, takže do města M (viz výše), dojeli k hotelu Etap (po půlhodině - v místě plánované cesty byla pěší zóna a další cesta nás zavedla vysoko do kopce)(teď mě napadá, možná se to jmenuje Menton) & v hotelu nám řekli “full”. Shit. & co dál. Sedli jsme do auta & jeli dál. Přejeli jsme do Itálie, projeli dost šíleným městem hned za hranicema (představte si stovky domů postavených na sobě, tak před padesáti lety, některé domy vyhořelé, většina omítek rozbitých,) rozbité okenice, kolos vysoký 100 metrů a široký aspoń čtyři sta, děsivé, fakt) pak několik dalších měst vysoko na mostech (pohled na spousty domků & skleníků, které jsou osmdesát metrů pod mostem je docela žaludek zvedající). Povečeřeli jsme u benzinky kde se válely odpadky - projel nějaký autobus, tak je nebylo kam dávat. Jídlo bylo ale dobré.

Pak jsme sjeli dolů & objevili se ve městě.. hm, podám si lístek, kde to mám napsané - San Bartolomeo al Mare - a začali hledat nějaké přespání. Dojeli jsme před devátou & většina hotelů už měla zavřeno :/. Popjížděli jsme od jednoho k druhému a hledali, kde bude volno. Zkoušeli jsme taky několik kempů - full. Hledali jsme & rodičům už tekly nervy & při průjezdu přes jeden most se přímo proti nám vyřítilo nšjaké bílé auto. Taťka strhl volant, ale být to o vteřinu pozděj, asi bych si to tu dneska už nepsal.. Letos mám na takové věci štěstí.. Naštěstí máme na autě jenom malý flek od nárazníku. Doteďka se docela třesu. Nakonec jsme našli jeden hotel, ale stál 75E na jeden pokoj, tj. 150E na noc.. Což je pálka, která by asi zrušila jakoukoli finanční volnostzbytku dovolené.. Ale když jsme obešli ještě pár full hotelů, vrátili jsme se.. Je tu děsně draho & potkali jsme se tu se Slovákem. Taky dobrá haluz. Takže teď ležím na hotelu, hledím na klipy v televizi.. Zvenku sem řve provoz, ač je půl jedné, venku jezdí spousty aut & taky policajti s naplno puštěnou houkačkou.. Super.. Ale už se mi chce spát..

11.7. Neděle

Policejní auto s naplno puštěnou houkačkou nebylo zdaleka poslední auto, které dotvořilo zatím na spaní nejhorší noc v nejdražším hotelu z celé dovolené. Spal jsem od jedné do pěti se spoustou probuzení & to jsem byl ještě celkem rád. Místní snídaně byla tradiční kupka malých plastových marmelád, nuget etc, ale čaj byl dobrý, tak se to dalo :). Vyjeli jsme v devět, hlavně rychle pryč z toho města.. Bylo nějakým způsobem nepříjemné, cizí. Vyjeli jsme na dálnici & jeli & jeli, projeli jsme skrz Itálií, objeli Miláno (vcelku bez problémů co se týče orientace na cestě, přestože taloši nemají číslované uscity (exity) na dálnici, tak člověk necítí tu absolutní jistotu :), hranice do Švýcarska, pohoda, zas ani nechtěli vidět do pasu, stačilo aby viděli, že je vůbec máme.

OD italského hornatého pobřeží (tunel - vysoký most - tunel ..) se krajina dost výrazně změnila přes italskou nekonečnou rovinu až zpátky do hor, ale teďka celkem přátelských ve Švýcarsku (prostě mi přijdou sympatičtější, neptejte se proč). Zastavili jsme se na parkovišti v průsmyku San Bernardino, výhled fascinující, fotky snad nějaké vyjdou aspoň trochu. Projeli jsme spoustou tunelů, ten svatobernardský byl celkem děsivý (šestikilometrový, přes šedou mlhu bylo vidět uvnitř tak dvěsta metrů & po bocích blikaly světla, tísnivé), ale pak zas krásná krajina, vodopády..

Zastavili jsme ve Vaduzu - Lichtenštejnsku (hranice zase vpoho), super město, aspoň podle té chvilky, kdy jsme tam byli - zrovna tam byl nějaký Filmfest, v Kunstmuseu byla výstava pozdní tvorby Andyho Warhola, některé domy skvěle vypadající, prostě dobrý dojem :). Pak kličkama kousek přes Rakousko do Německa, objíždíme východní cíp Bodamského jezera, cílem je město Lindau, kde máme ubytování. Ubytování nacházíme docela vpohodě, pension je zároveň restaurace (kde se teda stravovat nebudem :), musíme koupit v nějakém Aldi (něco jako Lidl, trochu širší sortiment) toustový chleba & pojedem na paštikách (jinak je moc nejím, ale teď mi i celkem chutnají :)).

Gasthof Seeblick je zajímavý tím, že z něj jde vidět až k jezeru (malou špehýrkou mezi stromy, ale jinak je to asi jediný bod v okolí odkud je vidět), bydlíme v horním patře. Zvenku je pěkný, hlavně zepředu, vzadu je typická dílna, na práci v ní někdo rezignoval odhadem tak před deseti lety, všechno se rozpadá, okna vybitá.. Ale vzadu je cítit hnůj & pobíhají tam tuři domácí, tak to tu má zdravý základ :). Poslouchám Stinga (částečně se mi nechce měnit cédéčko & částečně ho pořád ještě chci poslouchat), je půl jedné & jsem osprchovaný & mám umyté vlasy (už je nemám slepené solí, uvolnění) & konečně jsem si ostříhal nehty (asi jsem jediný člověk, který nesnáší mít dlouhé nehty, ale jsem divný i v jiných věcech ;)) & teď už chci spát.. Fakt že jo, vstávám v osm..

12.7. Pondělí

Tak dobře jsem se od začátku dovolené nevyspal. Nemusím se bát, že převrátím postel (ve Francii jsem spal na rozkládacím gauči) a bylo ticho (úžasné ticho). Po ránu ještě dobrá snídaně, žádné plastové krabičky, ale skvělá jahodová marmeláda, sýr & měkký salám.. Pohoda.. Akorát prší. Po ránu venku dost slušně prší, vyjíždíme do Švýcarska, cíl Sankt Gallen - město s úžasnou katedrálou (úžasné zdobení kostela v kombinaci zlaté a nemocničně zelené barvy & nádherné varhany) & knihovnou (kterou jsem ale viděl jenom na fotkách - vstupné 7E) & zajímavou starou architekturou (prosklené balkónky, některé třeba ze sedmnáctého století). Sestra šla spíš po obchodech, kterých tam byla taky spousta. Ale většinu doby pršelo, což byla celkem škoda. Po návratu do Lindau jsme poobědvali na parkovišti (housky jsme koupili společně s Toastbrotem z Hoferu (=Aldi v Rakousku)). Na parkoviště jsme zase dojeli poněkud znervení, ale to už patří k cestě, když jsou naši nerváci :).

Centrum Lindau leží na ostrově & na tento Insel jsme se vydali odpoledne. Težce zazobaná čtvrť, ve výlohách hodinky z pět tisíc euro, ale jinak přátelské město. Akorát mi přišlo divné, že je na ostrově hlavní nádraží :). Po cestě jsme potkali spoustu hudebníků - dva cellisty jsme potkali dokonce dvakrát, protože strategicky měnili pozici - byli super. Jelikož je to ostrov, tak tam byl taky přístav, kde přistály během krátkého času, když jsme ho procházeli dvě výrazně větší lodě. Hrdlo přístavu, kterým vjížděly dovnitř bylo šíleně úzké & ještě ty lodě točili nějakou vodní obdobou smyku, tak to vypadalo akčně :).

Tak, a pak už jsme jeli domů, směr městská část Oberreitnau, zase začíná pršet, zapadáme dovnitř, když jdu pro pár věcí, které jsme zapomněli v autě, prší už silně (jak prase). Pak ještě kolo Canasty, kus knížky & spáát.. Doposlouchám Kryštofa, vypnu počítač & bude zase to dokonalé ticho.

14.7. Středa

400km. Včera jsme ujeli 400km - z Lindau k Rýnským vodopádům & pak do Luzernu + zpátky. Skvělý snídaně jako včera, marmeláda, mmmm.. Rýnské vodpády - fascinující množství vody, řítící se a tříštící se v šíleném řevu přes několik ostrůvků, pod ostrůvky jezdí loď s turisty, voda stříká, mele kámen, vítr bere pěnu a nese ji vysoko. Množstvím i docela děsivé. Ale fascinující..

Pak dalších pár kilometrů, průjezd Zürichem, & jsme v Luzernu. Město je slavné svým dřevěným mostem Kappelbrücke, který ale vyhořel v roce ‘93, je znova dostavěný, ale obrazy se doplňují pomalu.. Všude spousta japonců, někteří vypadají úplně jak z mangy :). Ale potkal jsem jednoho, který byl skoro tak vysoký jako já. Uh, šokantní. ALe v Luzernu není jenom most, taky nádherný Hofkirche s obrovskými varhanami, které jsem si vyfotil.. Kdoví, co na tom bude vidět. Snad něco jo, skvělé varhany. Prošli jsme kus města, všechno tam bylo děsně předražené, občas se vyskytla příležitost na focení, včetně Kappelbrücke odtud můžu mít tak 30 fotek.. Ale dochází místo na kartě, musím promazávat..

Návrat zpátky, celý den po cestách prší, při prohlídkách se to celkem klidní, na to máme štěstí. Ale na dálnici leje jak z konve & po návratu do Lindau taky. Večeře, Canasta & spát.. & dneska? 400km :) Už jsme za dovolenou najeli 4000km, což je dost síla. Po ránu jsme si užili naposled parádní snídaně (kdoví jak bude zítra, ale vypadá to taky dobře) & vyjeli ven.. Zastavili jsme se na nákup vítaného z dovolené pro všechny doma plus mínus něco pro sebe.. z malého nákupu jsme tam nakonec zůstali asi dvě hodiny & vzal jsem si cédéčko Moloko - byl tam úchvatný obchod s takovým množstvím cédéček, že brněnský Bontonland je legrační obchůdek :). A cédéčka pěkně všechna, všechny Café del Mar, kompletní diskografie Mobyho, Massive Attack etc etc etc.. Nakonec jsem si vzal Moloko za 10E & poslouchá se dobře :) (a na cdu jsou cool alien-invaders-like kravičky :)). Vyjeli jsme dál & zastavili se ještě v hlavním městě rakouského státu Vorarlberg - v Bregenzi - kde je obří pódium na jezeře speciálně pro hraní West Side Story, vypadá to úžasně. Celkově vypadá Bregenz jako hodně umělecké město, tam bych si aj ještě někdy zajel.. A na jezeře byly kačeny & kačátka & jedno z nich nebylo černo-oranžové, ale krásně sluníčkové (nesmějte se mi :)) :). Pak už jsme vyjeli směrem na Salzburg, kde jsme někdy kolem sedmé dojeli do přátelského zimmer frei s extrémně komunikativní paní domácí :). No, pak večeře, žádná canasta - všici jsou unavení & spát.. Dočetl jsem knížku, je 00:05 & už chci taky spát.. Zítra, vlastně dneska, vstávám až v osm, pohoda..

15.7. Čtvrtek

Poslední den dovolené - kromě zítřejší cesty zpátky.. Prší. Snídaně dobrá & je jí spousta. čehož využívám. Prší, tak do poledne zůstáváme doma & po poledni vyjíždíme do Salzburgu. Parkujem po hradem, v garážích vysekaných ve skále (dusno). Salzburg je úžasné město, spousta památek, nahoře největší hrad v Evropě, v ulicích spousta hudebníků, angličanů, japonců, Mozartových koulí & nevkusných suvenýrů. A taky parádní trika s nápisem “There are no kangaroos in Austria” :). Salzburg prochodíme, vylezeme na hrad, ale začíná zas pršet, tak to po třech hodinách balíme a jedeme zpátky.. & doma hrajem Canastu, večeře, televize (nějaký film se zběsilým happyendem.. nicméně celkem příjemný, nebyla to tradiční superkravina).. & zítra už touhle dobou budu doma (respektive už dlouho doma. doma budu už dneska, je 0.39..).