Zápisek ze dne 22. prosince 2004

Dobré ráno, Vánoce už jsou tady. Poslední školní den v tomhle roce odešel a já zase sedím u téhle šedé mašiny a snažím se trochu něco dodělávat. Ale chci si najít trochu času na psaní, respektive se mi nechce pořád jen něco dodělávat.. Sníh zase přestal sněhat, ale slušně mrzne, až by se dalo říct kosus cosinus..

Včerejšek byl celkom.. nenormální - ve škole nás bylo průběžně tak kolem dvanácti, v jedné chvíli dokonce jen deset, a to jsme se ještě párkrát dělili na skupinky (cvičení z matiky/čj, jazyky etc.) kde nás bylo po šesti apod. Jinak se den nijak zvlášť nelišil od ostatních. Snad jenom když mira nazval p. prof. dějepisu souhrou náhod magorem :)

P. prof. povídal, že když nás bude zítra (tj. dneska) tak málo (kolem těch dvanácti), tak se máme přijít optat, že bychom vylezli ze školy na nějakou výstavu, věž zámku, či tak něco. Ale, když nás bude víc, tak by rád odučil ještě jednu hodinu zsv. Na což mira přesně načasoval výkřik „další takový magor!“ & okamžitě ležela většina přítomných v křeči smíchem :). Reakce p. prof. byla také veselá, vytáhl miru za dveře a ten se po chvíli vřítil do třídy držíce se za čelist následovaný panem profesorem, který rozcvičoval prsty na pravé ruce. A pak že se ve škole nepraktikují fyzické tresty :).

Škola skončila brzy, odpadl seminář z aj, vydal jsem se na dárky do města.. Zbývalo jich ještě pár dokoupit (těžkou většinu). Což se mi podařilo & s trochou toho stresu jsem dojel v pět domů. A úplně mě nadchl papír balící, který se mi podařilo sehnat.. Moc moc, takový jsem snad ještě neměl.

At home.. neviem.. icq status invisible, zabalený od ostatních, nějak mě neláká komunikace s téměř nikým z netu.. občas procházím nějaké stránky, ale celkově se nic moc neděje. Večer pak ještě balím dárky do školy. byste neřekli, jak je hlasitý zvuk řezaného balícího papíru v půl jedné ráno, když už všichni kolem spí :) (můj skvělý papír je docela solidní - se slušnou gramáží, abych tak řekl)

& dnešek, středa 22. 12. 2004.. matematika - vektory procházejí kolem mé lavice celkem bez povšimnutí, učivo mě celkem baví, ale nemám náladu na vstřebávání.. stejně tak v zsv, kde jsme se fakt učili - notebook narozdíl od pana profesora má rád vánoce & proto odmítal nastartovat displej.

pak seminář z matiky, šílené rozklady (naprosto triviálně jednoduché věci v principu, ale mým nezkušeným očím neviditelné), na konci zase příklon k vektorům, konec pásma mé soustředěnosti. V chemii dalo by se říci volná zábava, v angličtině čtení Christmas Carol od Dickense.. typische vánoční příběh.. a pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes o proměně harpagon-like persóny v milého člověka.. oběd, kachna + příloha (teď si vůbec neuvědomuju, s čím byla - chjo, mé vnímání bylo na procházce). v biologii pak hrajem biologické 'skoro jméno-město', prostě na písmena vymýšlíme slova s spojitostí na právě probíranou biologii člověka. chvílemi těžce brutální sranda :)..

danach jdeme do pizzerky, rezervace je pro pět (oprava 23. 12.: deset - zase jsem byl o několik slov rychlejší než moje prsty) lidí, nakonec nás dochází pět (Pavla, Uher, Mira, Miky & já), tak obsadíme jen jeden stůl ze dvou. Je slušný nátřesk, tak není obsluha z nejrychlejších, ale je tam příjemně (až na občasné silné závany cigaretového kouře, uu). Pro změnu (=jako téměř vždy) si dávám pizzu quattro formaggi (čtyřsýrová), tentokrát se zvýšenou koncentrací oliv. Posezení nad pizzou je příjemné, pomalu pojídám osminku po osmince, venku se stmívá, rozsvěcují se světla, povídáme o všem možném, ikdyž asi působím spíš nemluvně (ne „jako nemluvně“, nýbrž „nemluvně“, že toliko mnoho nenamluvím). První odchází (vlastně, ještě mezitím přichází Mara) Pavla & zapomíná si plakáty na skautský ples, což je dobrá záminka pro běhání v triku po venku, setkání se se Skupinou (mnou vytvořená přezdívka bratra Petry) & sestrou (která na mě z dálky řve když mě uvidí a ještě dlouho, když kolem ní proběhnu (nadává, že chodím tak jak chodím po městě)), z pohledu řidiče asi téměřné přejetí se busem (ale nevypadalo to, že by na to chtěl dupnout nějak rapidně), scénky jak vystřižené z Lola běží o život :), tak trochu na hranici zběsilosti, tak trochu „můj styl“; finiš s úsměvem za to stál :).

Po doběhnutí nazpátek do pizzerky si objednávám čaj (na stole už mezitím přistála tuším třetí a ne poslední dnešní ledová kofola, ale mé plíce říkají ne), který se mi podaří získat až po druhém připomenutí (ale bylo tam fakt hodně plno, takže v poho), mezitím srkám marovo podchlazené víno (studené ale asi nejteplejší z dostupných pití) - červené, celkem sladké, těžko mělo 18-19°C, spíš bych tipl tak 12-15°C.. po čaji se pak hned dýchá lépe. Pak přichází další lidé z kurzu FCE (first certificate english), Petra, Blanka, Sáček a Lenka, Blančina sestra. Najednou je nás u stolu spousta :) Odpoledne ubíhá dál s kofolou a čajem až do sedmi, někdy v sedm.20 se sbíráme a vyrážím domů..

Díky za dárky, jsou krásné - hrnek od terky zaujal i paní profesorku v l'anglais :). Mno, rodičové už to zabalili, tak je nebudu už moc rušit a půjdu si brzy lehnout taky. Proto se mějte pěkně.. a pokud už nenapíšu, tak veselé Vánoce! (a pokud Vánoce nemáte rádi, tak můžete být veselí taky, ok?)