Zápisek ze dne 23. října 2003

Psychicky & fyzicky erschöpft (=vyčerpané) bytí, jenž našlo svou podobu pod nickem Endlife se hlásí z předpostapokalypticky vypadajícího pokoje (po úklidu (pokud vám nedochází co znamená slovo předpostapokalyptický, já vám to prozradím: je to nesmysl (něco jako předzítra) ;)))), aby nahlásilo nové nesmysly svým dvěma čtenářům - čímž si zvyšuje sebevědomí (sice si ty návštěvy naklikávám vlastnoručně, ale co kdyby sem někdo z ničeho nic zabloudil, že...)...

Čtyři z diktátu rapidně snížilo mé češtinářské sebevědomí, safra. Můj discman to nevydržel a umřel (budiž mu země lehká) a tak teď po večerech poslouchám rádio. Docela zajímavé - na slovenském Rock FM dokonce v noci hrajou pěkné písničky...

V reklamním lístu společnosti Logitech jsem našel úžasný výrobek - jmenuje se Clicksmart ™ 310 a je to: "Cenově dostupná kombinace digitálního fotoaparátu a webové kamery umožňující snadno vytvořit a sdílet své zážitky." - konečně nějaký převrat v elektronice. Něco co mi přímo vytvoří mé zážitky, to chci! By mě zajímalo, jak je toto realizované. Zobrazují se na displeji nějaké pokyny k tomu, abych si vytvořil podmínky na nějaký zážitek? Pokud tuto webkameru někdo vlastníte, neváhejte a pište své zkušenosti.

A toto není jediný revoluční výrobek - ještě jsem narazil na Cordless Controller™ for PlayStation®, PS One™ & PlayStation® 2 (to s těma R kolečkama a TM není vůbec sranda ;-)) - materiál uvádí: "Úžasný bezdrátový ovladač s vibracemi vám umožní zbavit se překážejících kabelů.". To se mi líbí, protože mám děsné množství kabelů pod počítačem, do kterých se mi zamotávají nohy a navíc nevypadají zrovna esteticky (ty kabely, ne moje nohy), tak si asi nějaký koupím...

V úterý... ne ve středu - nějak mi splynulo pondělí a úterý do jednoho maglajzu, tak to beru jako jeden den - jsme byli na koncertu středověké hudby, který, i přes úvodní zběsilou hlášku "Vítejte ve středověké krčmě!", byl celkem v pohodě (až na některé písně 1) ve středověku táhla vojska a na zimu přebávala ve vesnicích (kde byly pro ně povinně připravovány postele), tak tam byla píseň o jakési podezřelé ženské, která měla tu čest přivítat ve své posteli generála, s textem na způsob "Dej nám dej a táhni", což mi připadá nevhodné (minimálně ve škole) a 2) doteď mi nikdo nechce vysvětlit co znamená věta "Džezná soba opíjí" z jinak celkem pěkné středověké jazzové písničky (ehm! ;))).

Ve středu jsme v biologii sledovali lidské tkáně (příprava na večerní promítání v kině, viz níže), tak jsem si nějaké vyfotil. Na obrázku nahoře je vidět něco tukového pojiva - taková pro mě typická tkáň ;). Fotil jsem to přímo z okuláru a výsledky mě celkem potěšily.

Před večerním představením čtvrtého filmu Quentina Tarantina (všichni ví jak se to jmenuje) jsme byli v čajovně, po konvičce Yogi jsem byl připraven na všechno :)(akorát se mi zdálo, jakoby chutnal po rybách, divné, ne?). Film, před kterým mě všichni varovali nakonec nebyl takové maso jak jsem čekal :-) (je vidět, že tu nikdo neshlédl Oshiiho Ghost in the Shell). Ale celkem moc pěkně graficky & dojemově & barevně & hudebně udělaný filmík (takový pěkný protipól Matrixoidních bezdotykových soubojů (tímto nenapadám Matrix, ani M:R, kteréžto filmy mám rád)). Nejvíc jsem se bál před filmem :).

Poslední dnešní odstavec by měl být výstrahou všm, kdo se vyskytují v okolí. Mezi námi jsou velice nebezpeční lidé. Dodnes jsem považoval plavání za pohodový odpočinek a protažení se po týdnu prosezeného za ošklivou šedou blikající bednou, ale časy se mění - nebezpečí číhá za každým rohem. Dneska jsem byl pokousán, kdoví co bude příště :-). Viz obrázek uprostřed (pro dospělé - druhý zleva a zároveň druhý zprava ("Dospělí si libují v číslech" Antoine de Saint-Exupéry)):).

Poslouchám nejsmtunější kapelu na světě - Radiohead (jako obvykle) & chce se mi spát & mám vás všechny rád. Mějte se krásně & jděte dneska spát o hodinu dřív. Je to krásný pocit (a já tu zas budu sedět do noci, jsem prostě závislák :(().

btw: školní webovky už nedělám, tak druhá verze je MNOHEM hezčí. Klídek zavládl v mé klávesnici.