Zápisek ze dne 24. září 2004

chybí mi psaní, chybí mi denní vzpomínání na to, co se stalo.. tak se vracím, ale sepisovat celý týden je nesmysl, zvlášť když se nic výrazného neděje. takže asi dneska vybodnu pár věcí, na které si ještě jakž takž vzpomínám, bez odatování, bez souvislostí, prostě jenom tak.. za á se mi nechce vzpomínat chronologicky co se stalo den po dni a za bé.. za bé by to bylo o ničem, je tu vpodstatě nuda. přišel podzim, vlastně už včera, respektive předevčírem, ale já nejsem astronom, tak mi přišel podzim až 23. 9… i když - 22. bylo tak hnusně a škaredě (tak to vidím, hned první věc jsem odatoval) - šel jsem ze školy & jelikož taťka ráno říkal něco o brzké jízdě domů & venku bylo opravdové Sauwetter (jj, učíme se nová slovíčka v němčině), poslal jsem mu semesku, posléze zavolal - nicméně domů hodlal jet až v šest a během pár desítek mint bylo po dešti, tak jsem se v klidu dostal domů. nemám rpoblém s chozením v dešti, celkem naopak, déšt mi nevadí, ale s notebookem v obyčejné školní tašce na zádech a bez deštníku..

notebook, křuplo mi už před delší dobou v displayi a kryt v pantu mírně odstává. asi je to nošením v nevypolstrovaném baťohu, ne, že bych ho otřískával každý roh, ale i uvnitř baťohu působí všemožné děsivé síly, zapomenuté pravítko, obal od cédéčka, učebnice stojící na malém šoupátku, které otevírá display, propiska náhodně se v tašce vyskytlá (opravdu náhodně, jelikož mé pouzdro se skládá z jedné propisky s integrovanou pentelkou (mno, teď by se tam i nějaká další vyskytnout mohla, jelikož mi došla náplň obou dvou složen mé hi-tech tužky)).. prostě na noťas číhá v takovém baťohu spousta nebezpečí.. a taky když baťoh cpu do skříňky, chudinky foťák s discmanem, tjo, popojedu..

volná asociace, co se tak ještě v poslední době stalo.. jo, rozhodl jsem se pro rychlé založení účtu. po zkouknutí podmínek (respektive povyprávění od okolí co se týče poplatků v české spořitelně a komerční bance), jsem si vybral kb (mimojiné by teď měla k účtu rozdávat malé (32MB) usb tokeny) & zašel se zeptat, co k tomu potřebuju. dostal jsem info, sehnal jsem si všechno a dneska ve škole od jaruš zjistil, že tam se mnou musí lézt rodič, páč ještě nemám 18. bylo mi divné, že mi paní za přepážkou říkala, že potřebuju potvrzení o studiu, když na lístku je to až nad 20, ale že by si mohla myslet, že už mám přes 18, mi nedošlo.. jo, další asociací docházím k tomu, že nezním v telefonu jako holčička. prý. vždycky jsem zněl & teďka se maminka jedné z kamarádek děsila, jestli mi neměla do telefonu vykat. uh. nechci být dospělý, fuj.

někdy na začátku týdne (no, asi tam bylo pondělí, nejspíš, ale nejsem si jistý, tak je vlastně celá tahle závorka zbytečná) jsem byl na pracovní schůzce se zástupci serveru vasevalassko.cz. schůzka proběhla s mírným spožděním, ale nakonec vpoho. mírné spoždění vypadalo tak, že jsme došli na místo, kde jsme měli sraza se „zaměstnavateli“ (uvozovky poněvadž zaměstnanecký poměr to není), vlezli ke slunečnicím (restaurace), ta byla plná, přešli jsme do pančavy (která se teď jmenuje millenium a je to pizzerie, což pro mě byl šok). bylo hlášené spoždění 15min, trochu se to ještě prodloužilo kvůli nějaké nehodě po cestě, vypil jsem si presso & pak už týpci přišli & vyřešili jsme většinu věcí, co jsem potřeboval vědět. zatím to vypadá docela v pohodě, akorát se asi brzo vrhnu na pořádnou analýzu použitelnosti následovanou redesignem jak vnějším (grafickým), tak vnitřním (html kódy, programové kódy).. zatím ale úspěšně přidávám položky do neviditelné sekci (jeden z desítek dokazů na homepagi, kulturní akce, bohužel se zatím nikde neprojevuje, že je to jediná sekce, kde se něco děje (teda až na featurky přímo dostupné ze vstupní stránky)..

tento týden jsem se konečně pořádně opřel do práce, dodělal nějaké ty designy, začal programovat pár věcí, navrhnul layout dalšího webu, na jiném dodělal sekci kulatých vypínačů etc. etc. a pořád mám pocit, že všechno stojí na místě.. řkl jsem si, že než se pustím do projektu, na který se aktuálně těším - celkem netradičně řešené grafické portfolio (teda aspoň pro mě - cvičení z javascriptu (mělo tam být pár malých flashíků, tak se to snažím udělat bez nich)) -, tak dodělám všechny ostatní projekty, na kterých dělám. Pak taky musím urobit stránky mamce, která mě neustále tepe, že nic nedělám. Jo, musím to udělat..

Někdy ke konci týdne (~čtvrtek) mi vydržel notebook ve škole jet tři hodiny v kuse. docela neuvěřitelné. a dokonce se mi dařilo v chemii absorbovat nová pravidla zapisování alkinů (ne, psát alkyn opravdu odmítám, je to hnusné!), řešit příklady, opravovat chyby ve výsledcích & ještě zkoušet navrhovat nějaké základní prvky designu stránek školního divadla. a k tomu ještě pít kafe. jo, to kafe mě jednou zabije.. kdeže loňské sněhy a přeslazené mléčné neskafe 3v1 jsou..

eozhodl jsem se zúčastnit se literární soutěže. rozhodl jsem se už docela dávno, vlastně když jsem se dozvěděl, že byl vyhodnocený minulý ročník (což jsem se dozvěděl v den vyhodnocení). nemyslím si, že by moje tvorba byla nějak extra, ale proč ne, že. minulý rok bylo v poezii uděleno jenom třetí místo (tuším), takže se nemusím děsit. rozsah práce byl max. deset stránek, což mě teda moc nelimitovalo, do osmnácti tisíc znaků se toho vleze docela hodně. ale vybral jsem jenom kousky, ty které se mi hodně líbily.. což ale zahrnovalo rýpání se ve svých textech celé jedno dlouhé odpoledne. jsem divný.. docela to ani občas nechápu - kdyby měl nějaký chudák u mých textů dělat obvyklou trojku motiv - téma - idea, asi bych mu nezáviděl. nedokážu rozebírat to co jsem napsal. stejně jako nemusím, když někdo čte moje texty ve stejné místnosti.. nesnáším, když někdo neustále odkazuje na mé texty, ať už je to podvědomí, nebo celé podnebí.. a představa, že by to někdo rozebíral, mi dělá špatně - jako naše češtinářka, která při Verlainově

Chanson d’automne
Les sanglots longs
Des violons
De l’automne
Blessent mon coeur
D’une langeur
Monotone.

s nadšením vysvětluje co všechno co znamená, ostře se ptá, co kde může být co, význam básně, co asi takový Verlaine dělal, když to psal, neustále zvýrazňuje zvukomalebnost přízvukem na samohláskách, čímž pohřbí veškerou atmosféru, veškeré kouzlo básně, prostě všechno, co je třeba zrovna u Verlaina podstatné. Chápu, že se to asi musí vysvětlit, ale tuhle báseň asi pro většinu lidí přímo zavraždí. Písně beze slov..

letos jsem se výrazně těšil na dva koncerty - na Maracu a na -123min. někdy (v dubnu?) jsem se naprosto pohaluzi dostal na monkey business, kteří byli dokonalí, ale celý rok jsem se těšil na tyhle dva. Maraca byla před týdnem a s výhledem na to, že chci vidět -123min jsem na ni nešel. a -123min mají koncert asi zrovna teď, když tady sedím a klepu. klepu kosu, otevřel jsem si okno, a klepu do klávesnice.. a teď už to pomalu začíná vypadat, že mi docházejí témata..

během týdne bylo ještě pár chvil, které bych si rád zapamatoval, například brutální diskuse o hodinovce před písemkou z bioly, která se nedá popsat, ale při vzpomínce na ni kterýkoli účastník chytá záchvaty smíchu. taky vzniklo úsloví „nuda jak v černé díře“, které se snad udrží.. jo, to mi připomíná film ve filmáku toto úterý, totiž film „svatba jako řemen“ - naprosto geniální česká komedie z roku ‘67. Nikdy jsem o tomto filmu neslyšel, ale je brutálně dobrý a jelikož projekce byla z dvdčka, tak to určitě jde sehnat. recommendation.

ještě sranda byla v bazéně, kde se tentokrát sešla docela slušná skupinka lidí (chyběl snad jenom mara, kterého kopla kráva (respektive je nachlazený nebo došel paralen, ale uher rozhlásil několika učitelům, že ho kopla kráva a dokonce byl natolik přesvědčivý, že to tito učitelé šířili dál) a mezi tunou pokojně z břehu na břeh plavajících uživatelů bazéna jsme museli působit jako totální exoti, protože jsme se většinu času chovali jako malé dětičky. jsem si myslel, že ve vodě jsem hovado jenom já, případně uher je prase, ale uher sprasil i modlu (neptejte se kvůli čemu říkám, že je uher prase), ale tentokrát se zbláznili všichni, sranda.

mno, a jinak už asi zbývá jenom spousta momentů práce, školy, kdy chodím se system of a down na uších & přemýšlím, co bych měl udělat, píšu si todo (to do = co udělat) list (dokonce se mi občas daří i něco z todo listu splnit), domlouvám platby za letní brigádu (z předpokládaných 10 dostanu jenom 8 litrů), házím korunové mince do automatu a čekám, až mi naleje kelímek horké vody, běhám bečevnou v těláku (doběhl jsem čtvrtý (resp. třetí, ale stříťa měl problém s metabolismem)), ještě teď mě bolí nohy - což mi taky připomíná, že jsme v sobotu vytáhli brambory ze země - ale letos celkem pomálu = 16 pytlů.. sobota, neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek.. jo, asi už je to všechno..

mějte se krásně..