Zápisek ze dne 24. listopadu 2004

Everybody’s gotta learn sometime.. je středa a mám chuť psát. Což není neobvyklé, neobvyklé je, že opravu píšu & jsem, takříjakíce, determined, k tomu, abych to tu dneska dopsal. Prostě chci. Rodiče ještě pijí kafe, tak bych to snad mohl trochu stihnout, přestože dnešní dávka počítačového života je docela krátká (tak akorát). Přišel jsem si k počítači primárně stáhnout jednu písničku & napsat tenhle text. V prohlížeči mám spoustu stránek, ale ty uvidím, jen když vyjde čas. Jen když vyjde čas.. čas..

Chronologie. Neděle, v noci jsem chtěl mrknout podruhé na Cestu do fantasie, ale časově mi to nějak nevyšlo - konečně jsem spustil regionální info server vaše valašsko, který sice v IE ještě vykazuje jednu divnou chybu, kterou snad brzy zvládnu, ale v betaverzi už jedem. Docela úlet, v neděli ráno jsem sedl k počítači & v pět od něj odešel. Takže tímto je řečeno, že o tomto čase toho moc k napsání není. Vskutku.

Ráno jsem ještě poslal Pavle semesku, že bude filmák. Během dne jsem si našel na netu, o čem to bude, což mě celkem smetlo, protože na depresivní film jsem zrovna náladu neměl (a nebyl jsem sám :)). Ale do filmáku se mi chtělo, na šest mě hodil taťka do města, zašel jsem si na večerní mši & potom do filmáku.. Po cestě na nádr pro přijíždějící Pavlu jsem potkal sašu, kterého jsem neviděsil, přestože jsem se pokusil o útok zezadu a ze tmy. Ale to nevadí..

Celý víkend sněžilo & nebyl jsem sám, komu se to líbílo (mno, saša se zabýval sociálními reformami v době bronzové), sníh byl přesně ten správný sníh, ani prašan, ani moc mokrý, přesně na koulovačku. sníh.. je super.. :) Film byl depresivní (nechce se mi popisovat, film slovinska Náhradní díly), k němu byl depresivní předfilm Co jsem princi neřeklao vlaštovce z Wildeho pohádky Šťastný princ. Předfilm byl dobrý, ale.. nějak .. ztráta iluzí? dostal jsem při něm pocit, jako při ztrátě iluzí. neztratil jsem iluze, ty už moc nemám, ale prostě.. zvonec & pohádky je konec. jo, tak bych to popsal..

Po filmáku jsem si zavolal odvoz taťkou & doma.. už asi nic nebylo. Plusmínus samozřejmě nějaká práce, dodělávky, spát.. Pondělí. První den tohoto týdne. Začátek prozměnu celkem v klidu, narozdíl od minulého týdne. Biologie, to moc nevím, nepametám, ale v němčině se mi docela dařilo & tělák taky ušel.. Akorát při jedné srážce s Kaorem mi tento zarazil florbalovou hokejku do boku, což docela bolí ještě teď. Ale vpoho. Po hodinovce se zeleninou Bonduelle přichází má v poslední době opravdu oblíbená čeština. Exupéry je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, možná nejoblíbenější. Paní profesorka někde četla nějakou zběsilou teorii o jeho smrti, která samozřejmě může být pravdivá a nemusí, ale.. nevím.. nějak mi takovéhle hrabání nepřijde v souvislosti s Exupérym vhodné.. teď nevím, jak tohle vyzní, četl jsem jeho životopis, jasně, ale spřádání šílených teorií.. prostě.. nevím..

Pak jsme četli SK Neumanna. Zpěvy drátů. Na tyhle básně jsem nahlížel s neskrývaným skepticismem, ale nakonec se mi docela některé části líbily (ale SK Neumann je tak celkově pro mě nepříliš familiar autor, nesnáším patetické verše, a zatím jedině ty dráty byly celkem normální..). Četli jsme po řadě, pak se řada na jeden odstavec vrátila k mně. Obsah sloky jsem vyložil nějak ve smyslu, že by se člověk neměl nechat ovládnout svými výtvory. A paní profesorka mě řekla, že jsem jeden z těch, kteří mají tuhle šanci.. přestat v bytí člověkem.. přestat komunikovat.. zase už vypadám jako někdo, komu stačí ten počítač.. computer blue.. necítím se tak, ale (nevím, jestli je to dobrá nebo špatná vlastnost) dost mi záleží na tom, co si o mně ostatní myslí.. tak je mi z toho trochu smutno. takže následující hodina chemie šla do háje, přestože venku ještě sněžilo..

Vločky jsem si nakreslil na papír, v úterý pak pršelo. V pondělí jsem doma ještě dělal na adminovi pro valašsko, kde jsem se sekl na dvě hodiny v triviálním databázovém dotazu.. Večer pak zkoušel psát fejeton. Asi tři hodiny jsem měl něco mezi stem a tisícem znaků a pak zase přišlo VELIKÉ DELETE (takhle se jmenuje jedna báseň od Francoise Bazooky, ke které mám silný citový vztah, ale nemá s mým fejetonem žádnou souvislost). Tři hodiny jsem vyhodil do vzduchu, vykašlal se na to a šel spát.

Ráno prošelo. A to tak, že bylo opravdu škaredě. Sníh ztál, všude byly jenom kaluže, pošmourno, ráno, kdy si všimnete těch mokrých mikrotenových sáčků, které smutně nehybně visí ze stromů. Absolutně nepovzbudivé ráno. Do školy jsem šel pod deštníkem, ve škole první hodinu čeština. Jasně, nemám fejeton. Chápu, že to byl domácí úkol, pětka je naprosto oprávněná. Ale nedokážu napsat něco, zvlášť fejeton, kvalitně tak, abych s tím byl spokojený, když nemám žádný nápad. Nedokážu. To už bych snad za domácí úkol mohl psát milostné psaní. Proč taky ne, slohový útvar jak slohový útvar. Asi jsem magor.

Matematika, která je jako vždycky docela v klidu, pak spousta dalších předmětů.. nevím, nepamatuju si toho mnoho, v angličtině sipamatuju jenom neustálé nadávání spolusedícího saši, který setrvale nadává, že je to moc jednoduché, že chce fcéčka (FCE - first certificate english - chodí do přípravného kurzu), prostě pořád tam něco brblal. Hodinovka, venku pořád odporně prší, na kalužích běhají kroužky, po kůře stromů stéká voda, semináře. Měli jsme jít na rundgang/tour kolem vsetína, abychom se naučili maturitní otázku my town, ale prší, tak zůstáváme doma. Teda ve škole, v učebně s rozsvícenými zářivkami a staženými žaluziemi. Za nimi stejně jenom prší. A jelikož je možné program dodržet, nakonec se paní profesorka vžívá do role veselého turisty & nechá se provádět. Díky nějakým veselostem v průběhu hodiny jsem tak nějak hlavní průvodce & moderátor, z čehož mám ze začátku šok, ale pak je to dost pohodka.. Nakonec dostávám bonusovou jedničku.

Rychlý úprk ze semináře následuje rychlý úprk ze školy, nikoliv však domů, ale pro chleba z hrozenkova, nejlepší chleba široko daleko. Díky žanetě za tašku na chleba, kterou jsem zapomněl dneska vrátit.. S chlebem pak mizím do filmáku, na programu jsou Všichni dobří rodáci.. dobrý film.. zase víc nenapíšu, nemám náladu, ale fakt dobrý film..

Zase z filmáku domů, s blankou autobusem, talkin’ a while & domů.. Domů zase za tmy, stejně jako ráno pryč.. Nikde nezůstal žádný sníh, země je promočená a všude má blízko k bahnu, tráva je už slabá, zmrzlá.. Chvilka práce, před příchodem úplně noci (před spaním v takových jedenáct) se ještě snažím vymyslet PFku.. Ale nevím, jestli ji ze skic nakonec zvládnu dodělat.. nevidím to dobře.. Kolem půl jedné zase hurá spát.

Everybody’s gotta learn sometime.. Přichází středa, rodiče jsem přemluvil, aby mě pustili do kina, tak jsem se na ni dost těšil. Škola mě nemůže rozhodit, ale všechno kolem mě ano, tak si kazím dopoledne absolutním naštváním na skoro všechno okolí. A na sebe. Na sebe, protože nejsem schopný v klidu se soustředit na písemku a vždycky něco podělám. Přepíšu znaménko naopak, ztratím číslici, blbě sečtu dvě čísla.. Blbosti. A naštvání na okolí katalyzoval saša (se o něm dneska zmiňuju nějak přespříliš.. asi to bude tím, že mě naštval) v chemii. Dostali jsme písemku, já dostal za pět (přehodil jsem plus/mínus, jsem už fakt debil), saša nikoliv, měl správný výsledek. Ale nedošel k němu správnou cestou. Správný výsledek u takových příkladů jeho způsobem může a nemusí vyjít (vyčíslení rovnice oxidačně-redukční chemické reakce). A saša byl na svůj nesprávný postup hrdý a ještě se smál všem okolo. Přecitlivělý. To je to, co mě asi vystihuje. Blbec, to bude asi další slovo. Je mi ze mě špatně.

V pitomé náladě jsem ještě jako bonus naprosto zkazil písemku z angliny (jo, pět let nedostanu nic jiného než jedničky, a teďka..).. Jediné, co mi tak trochu zlepšilo náladu byl veselý tón nějaké paní/slečny z knihovny, která po mně poptávala adresu a znova zvala na vyhlášení výsledků literární soutěže, kam jsem se přihlásil v nějaké slabší chvilce. Ještě mi volala dvakrát zrovna do hodiny, tak se mi omlouvala.. Škola končí biologií, která je jako obvykle nevýrazná, ale tentokrát vypisujem pojmy z minulého učiva (individuální práce), tak si vypíšu ruku.. Po škole padám za romanem..

Taky dobré - mu volám, dovolám se a mluvím, zdarec, jak máš čas, ale moc neslyším, tak říkám, ať chvilku počká, že najdu nějaké místo, kde je větší klid.. Ale on furt mluví a když najdu klidné místo, tak slyším konečně co říká: „volaný účastník právě telefonuje.. vyčkejte chvíli a pbudete připojeni.. called..etc.“. Heh, super ;). Ale pracovní schůzka dobrá, vypadá to na slušnou práci.. Odcházím před čtvrtou, beru v pekárně nějaké točené sýrovce a koláčky a mizím ke kinu, kupuju tři lístky, Pavle, Marovi & sobě. Vlastně hned po příchodu je tu ještě mara, takže už vykecáváme & pak jdem mrknout na Mikulášské trhy.

Odsuď zase po chvíli odcházíme, sdílím s marou zoufalství nad ztrátou nějakých hodnot, tradic, sociálních jistot - jeho výkřik „a kde jsou medvídci?“ plně vystihuje situaci. Protože tam měli jenom samé trencle se souložícími prasátky. Ehm. jinak dost nic..

Padáme zpátky ke kinu, kde sedí Pavla s Mýšou, tak přisedáme & povídáme.. Vypadá to, že jsou překvapení, že na tohle představení někdo jde. Když jsem kupoval lístky, tak byla dlouhá řada, ale všichni brali Snowboarďáky. Na Věčný svit neposkvrněné mysli nejde skoro nikdo, v sále jsme první tři, chroupáme lískáče v jogurtu a nějaké oříšky v něčem ze skořice, prostě bobky ;). Nakonec pár lidí přichází, z poloviny typické osazenstvo z filmákových projekcí.. film vidím podruhé & pořád se mi líbí stejně.. úžasný.. a stáhl jsem si teďka track Everybody’s gotta learn sometime od Becka, což je asi vidět, protože se v textu už několikrát opakoval jeho název.. Nejdřív se v playlistu střídal s Bártovým Stmíváním, s nímž jsem strávil včerejší večer, ale teď už je tam sám, pořád dokola.. má pět minut, tak to není až tak hrozné..

Po filmu jsme zašli na čaj, což bylo příjemné, dokonce měli přeslazený Hot apple, skořicový jablkový čaj, který mám docela rád, tak jsem si s chutí spálil ústa a s Pavlou se vydal na horní město do kostela, v náboženství byly tentorkát jen dvě krátká videa, v prvním zazněl citát „přítel je ten, jenž přestože o nás ví vše, stále nás má rád“, který znám už dýl, ale zrovna včera na mě vyskočil u juna.. zajímavé.. druhý pak byl o vývojí dítěte v těle matky. zajímavé..

Skončili jsme brzy, už někdy kolem půl deváté, tak jsme to na nádraží vzali přes sychrov, kde Pavla dřív bydlela & vyvolávali nostalgické vzpomínky.. u mě spojené s kopřivnicí.. chození po zídce (abych byl stejně vysoký jako maminka), na mléko do kravína (a dívat se na telátka), podzimní pouštění draka, Vánoce, všechno možné.. Jo, dneska už nepršelo, buď nebylo nic, nebo sněžilo. Bylo pěkně, jenom ráno trohu námraza.. Další z pěkných středečních večerů, rodiče se vraceli odkudsi, tak mě přibrali na cestu domů (mno, mohli jet o pár minut pozděj :)), doma už jenom večeře a rychle jít psát.. oproti očekávání jsem teda psal dost dlouho.. je za dvacet minut půlnoc..

tak se zase mějte.. těším se na další setkání..