Zápisek ze dne 25. ledna 2004

Dalších pár odstavců bez konce a bez pointy, 23.34 nekonečně dlouhá noc po víkendu, děkuji za pozornost, a teď se na chvilku podívejte z okna, svítí tam světla, slunce, nebo se po obloze prohánějí mraky, sněží, prší, padají kroupy, kameny, ryby, létají ptáci, jezdí auta, létají letadla a kreslí na oblohu svoje zvláštní divné & podezřele přímé vzkazy, tečou řeky, voní jídlo & hnědé uhlí, co pálí soused, chodí tam lidi a dívají se do země, troubí na sebe auta, děkuji za pozornost, kdyžtak se tam ven pak zajděte podívat, víkend končí, lyžování s rodiči na nové sjezdovce, nějké ty nerovnosti tam jsou, školní lyžařský kurz ovšem docela zkazí radost. Sestra v tahu, sobota skvělá, nechce se mi jet lyžovat, nemám na to chuť, doma musím pomáhat, skrčený ležím v bundě ve tmě & ve sklepě, přemýšlím, proč všechny kolem tak rychle naštvu, už jen tím, že se mi nechce vstávat, třídím plasty, nekonečně staré plastové flašky vyndám z jednoho igeliťáku, rozdupu & hodím do druhého pytle, na dně pytle se nějaké staré prací prášky míchají s půlroku hnijícími zbytky pomerančové limonády, málem vracím snídani, ještě dostávám vynadáno, nic nedělám, navíc vypadám, jako by mi něco bylo, pálíme papíry, černé kousky shořelého papíru už nežhnou a padají na bílý sníh, přestává sněžit.

Školáci, co sem jezdí, se můžou potrhat z návštěvy kurníku, kde vidí, jak se klubou kuřata. Jenomže obyčejné kuře není tak zajímavé jako řekněme kuře jen s jedním okem nebo kuře bez krku nebo s křivou ochrnutou nohou, a tak děcka s vajíčky třesou. Pořádně s nimi zatřesou a pak je vrátí zpátky.
Koho to štve, když se to pak všechno rodí deformované a šílené? Vše pro vzdělávání.
Ta šťastnější se rodí jenom mrtvá.
Sorry za šok, právě jsem dočetl knížku Zalknutí od Chucka Palahniuka, psycho knížka, nedoporučuji jako četbu na dovolenou, krutost, šílenství, přátelství, dobrota a výjimečnost. Deprese na bednu, už se chystám na Fight Club. Neděle večer, návštěva babičky, večeře a FK, ještě nemám novou průkazku, překvapení dne, recyklace myšlenek posílá pár posledních dnů do šrotu & do sběru, děkuju všemu, co mě vyhnalo ven do zimy, abych šel se Sašou do kina. Film dobrý, Halbe Treppe, režisér sadista & dialogy hrané podle předem neudaného scénáře, východoněmecké prostředí, dost psychokamera braná z ruky, jako bych to točil se svým foťákem já, jen občas v trochu vyšším rozlišení a užasná hudební skupina (až se připojím, tak se musím podívat na www.17hippies.de).

Nahoře jsou nějaké ty fotky, wallpapery, krajinka se stromy vypadla tak nějak mimochodem, když jsem zmáčkl špatné tlačítko, proto se trochu koncepčně nehodí mezi několik posledních wallpaperů, které jsem nahodil, jeřába jsem si udělal víceméně pro sebe, abych mohl změnit téma backgroundu, strom jak z Ringu se mi začíná okoukávat, jeřáb podle japonské tradice přináší štěstí, ale to už jsem tu určitě někdy psal. Torzo mobilu vzniklo taky prakticky náhodně, v červené to vypadalo jako by krvácel, jsem to dal do chladné modré, mobily nemají červenou krev. Napsal bych sem dneska ještě hodně věcí, ale už se mi nechce pokračovat, poslouchám Kryštofa a pročítám Baudelairovy Květy zla a už nemám v hlavě sebemenší místo na to, abych o čemkoli mohl přemýšlet, už ne, prosím. Na trochu hygieny do vany kousky pěny dám. Díky za pozornost, viz též: Zabili Kennyho, bastardi. Pokud vám připadá, že vynechávám slova, myšlenky, okamžiky, vteřiny a chvíle, pocity a odlesky nebo píšu nesmyslné & nestabilní větné konstrukce: mám vás rád, nenuťte se do čtení. Dík za všechno, mějte se krásně, ráno moudřejší večera & dík za každé nové ráno. 0:39..