Zápisek ze dne 27. května 2004

Dneska jsme se strýcem pálili papír. Papír pálíme docela často, většina letáky, noviny, časopisy (ty hoří hrozně pomalu, mají moc stránek) & různé papírové zbytky jako papírové krabičky od hermelínů & tak.. Pálíme mezi kolejema vlaku & dneska už nebylo pod mrakem. Svítí slunko [mám nutkání napsat něco o stožárech kolem trati, ale nenapadá mě v jaké souvislosti bych mohl něco napsat. jen mě tak nějak zaujaly - .. nic..], počasí se zas na chvilku zlepšuje, ale pořád se drží docela slušná kosa.. Aspoň všichni kolem chodí v bundách..

Strýc jen tak mezi řečí poznamenal "Život je sled promarněných příležitostí."

Njn, & proto se mi tu už dneska nechce nic psát ani o tom jak jsem chtěl umřít hlady, ale sestra mi nachystala večeři & o úchvatném filmu The Wall od Pink Floydů.. coz i became comfortably numb.. ikdyž vlastně vůbec nechci. když jsem pasivní cholerik, tak bych teoreticky neměl být schopný dělat to co nechci. asi ty testy nebudu brát vážně..

kamarádka se mě ptala, o čem to vlastně mluvím [v rámci konverzace na icq] - nikdy neříkám všechno | asi si držím nějaké to soukromí | sice dost dobře nechápu, proč tu píšu tyhle zlomky mého prožívání, ale asi (ne, to asi sem nepatří) sám sebe dost dobře nechápu, což by vše vysvětlovalo..

mějte se jak chcete | pokud se dokážete mít tak jak chcete..